Fotoreportáž Vladimira Pomortzeffa: Zima v klášteře bývalých bojovníků

7/11
Zavřít
  • Zima v klášteře bývalých bojovníků
    Zima v klášteře bývalých bojovníků| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Pohled na Pskovsko-pečerský klášter z klášterní zahrady na Svatém kopci. Modré kupole se zlatými hvězdami jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice mají v tradicích ukrajinského baroka připomínat Kyjevsko-pečerskou lávru, nejstarší a nejznámější pravoslavný klášter Kyjevské Rusi, odkud na severozápadní okraj Ruska přišli první mniši. V pozadí se tyčí zlaté kupole katedrály archanděla Michaela.
    Pohled na Pskovsko-pečerský klášter z klášterní zahrady na Svatém kopci. Modré kupole se zlatými hvězdami jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice mají v tradicích ukrajinského baroka připomínat Kyjevsko-pečerskou lávru, nejstarší a nejznámější pravoslavný klášter Kyjevské Rusi, odkud na severozápadní okraj Ruska přišli první mniši. V pozadí se tyčí zlaté kupole katedrály archanděla Michaela.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Mohutné středověké hradby a věže Pskovsko-pečerského kláštera. Klášter se rozkládá na strmých svazích rokle, kterou proudí malý potok Kamenec. Tvar hradeb tak opisuje terén. Současné hradby a věže pocházejí z 16. století. Věž v popředí měla chránit nebezpečné místo, kde potok Kamenec zatéká do kláštera. V pozadí se tyčí Tararyginá věž.
    Mohutné středověké hradby a věže Pskovsko-pečerského kláštera. Klášter se rozkládá na strmých svazích rokle, kterou proudí malý potok Kamenec. Tvar hradeb tak opisuje terén. Současné hradby a věže pocházejí z 16. století. Věž v popředí měla chránit nebezpečné místo, kde potok Kamenec zatéká do kláštera. V pozadí se tyčí Tararyginá věž.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Mniši zvoní k podvečerní bohoslužbě z Velké zvonice kláštera. Ve zvonici se dodnes zachovalo takzvané „očepné“ zvonění. Při něm se srdce zvonu uvádí do pohybu ze země nebo z vedlejší budovy za pomoci dřevěné páky s dlouhým lanem zvané očepa. Ve středověku byl tento typ zvonění velmi rozšířen po celém Rusku, do dnešních dnů se ale zachoval pouze v jediném klášteře. V současné době je v klášterní zvonici zavěšeno 17 zvonů. Nejprve zvoník uvede do pohybu jeden ze tří velkých, až potom zapojuje skupiny menších zvonů.
    Mniši zvoní k podvečerní bohoslužbě z Velké zvonice kláštera. Ve zvonici se dodnes zachovalo takzvané „očepné“ zvonění. Při něm se srdce zvonu uvádí do pohybu ze země nebo z vedlejší budovy za pomoci dřevěné páky s dlouhým lanem zvané očepa. Ve středověku byl tento typ zvonění velmi rozšířen po celém Rusku, do dnešních dnů se ale zachoval pouze v jediném klášteře. V současné době je v klášterní zvonici zavěšeno 17 zvonů. Nejprve zvoník uvede do pohybu jeden ze tří velkých, až potom zapojuje skupiny menších zvonů.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Mikulášská brána, hlavní brána Pskovsko-pečerského kláštera, od které klesá ke klášternímu nádvoří takzvaná Krvavá cesta. Podle legendy pravě u této brány car Ivan Hrozný vlastníma rukama zabil igumena (opata ve východním křesťanství) Pskovsko-pečerského kláštera, svatého Korneliuse. Car podezříval igumena z vlastizrady, ale hned po spáchání hrůzného činu prý svého skutku hluboce zalitoval. Tělo zavražděného starce na vlastních rukou odnesl do jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice a dlouho ho tam upřímně oplakával… Prudkému sestupu od Mikulášské brány ke kostelu, jímž car Ivan Hrozný nesl zkrvavené tělo svatého Korneliuse, se od té doby říká Krvavá cesta.
    Mikulášská brána, hlavní brána Pskovsko-pečerského kláštera, od které klesá ke klášternímu nádvoří takzvaná Krvavá cesta. Podle legendy pravě u této brány car Ivan Hrozný vlastníma rukama zabil igumena (opata ve východním křesťanství) Pskovsko-pečerského kláštera, svatého Korneliuse. Car podezříval igumena z vlastizrady, ale hned po spáchání hrůzného činu prý svého skutku hluboce zalitoval. Tělo zavražděného starce na vlastních rukou odnesl do jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice a dlouho ho tam upřímně oplakával… Prudkému sestupu od Mikulášské brány ke kostelu, jímž car Ivan Hrozný nesl zkrvavené tělo svatého Korneliuse, se od té doby říká Krvavá cesta.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Pozlacený ikonostas jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice se zázračnou ikonou Matky Boží Eleusy. Hlavní kostel Pskovsko-pečerského kláštera kdysi vykopal v zemi zakladatel kláštera svatý Jonáš Pečerský v blízkosti vchodu do „Bohem stvořených jeskyní“ (více viz popisek dole). Vysvěcení svatostánku se konalo 28. srpna roku 1473 na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice. Tento den je teď považován za oficiální datum založení Pskovsko-pečerského kláštera.
    Pozlacený ikonostas jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice se zázračnou ikonou Matky Boží Eleusy. Hlavní kostel Pskovsko-pečerského kláštera kdysi vykopal v zemi zakladatel kláštera svatý Jonáš Pečerský v blízkosti vchodu do „Bohem stvořených jeskyní“ (více viz popisek dole). Vysvěcení svatostánku se konalo 28. srpna roku 1473 na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice. Tento den je teď považován za oficiální datum založení Pskovsko-pečerského kláštera.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Poutníci navštěvují posvátné jeskyně pod Pskovsko-pečerským klášterem. Tyto pískovcové jeskyně prý byly objeveny zcela zázračným způsobem téměř sto let před založením kláštera. Jednoho dne v roce 1392 se místní rolník Ivan Demenťev vydal na Svatý kopec pro palivové dřevo. Kácející se strom ale způsobil sesuv půdy a otevřel tak široký vstup do podzemí, prý zdobený nápisem „Bohem stvořené jeskyně“. Právě v těchto jeskyních o sto let později žili první mniši Pskovsko-pečerského kláštera. Název kláštera vznikl složením staroruského slova „pečera“ (jeskyně) a názvu Pskovského knížectví, pod které ve středověku toto uzemí spadalo. Postupem času se z jeskyně stal klášterní hřbitov. Je zde pohřbeno už několik tisíc lidí, včetně prvního obyvatele jeskyně, svatého poustevníka Marka Pečerského, a zakladatele kláštera svatého Jonáše Pečerského.
    Poutníci navštěvují posvátné jeskyně pod Pskovsko-pečerským klášterem. Tyto pískovcové jeskyně prý byly objeveny zcela zázračným způsobem téměř sto let před založením kláštera. Jednoho dne v roce 1392 se místní rolník Ivan Demenťev vydal na Svatý kopec pro palivové dřevo. Kácející se strom ale způsobil sesuv půdy a otevřel tak široký vstup do podzemí, prý zdobený nápisem „Bohem stvořené jeskyně“. Právě v těchto jeskyních o sto let později žili první mniši Pskovsko-pečerského kláštera. Název kláštera vznikl složením staroruského slova „pečera“ (jeskyně) a názvu Pskovského knížectví, pod které ve středověku toto uzemí spadalo. Postupem času se z jeskyně stal klášterní hřbitov. Je zde pohřbeno už několik tisíc lidí, včetně prvního obyvatele jeskyně, svatého poustevníka Marka Pečerského, a zakladatele kláštera svatého Jonáše Pečerského.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Mniši Dionýsios (vlevo) a Cyril v klášterní kuchyni. Práce jim začíná brzy ráno ještě před svítáním. Je třeba připravit jídlo pro všechny mnichy a poutníky. Klášter je dnes napojen na elektřinu a plyn, ale jídla v klášterní kuchyni se vaří výhradně na palivovém dřevě, které prý dodává jídlu jedinečnou chuť. Přísné klášterní stanovy zakazují požívat jakékoli maso kromě ryb. Povoleny jsou dále mléčné výrobky, zelenina a ovoce. Přesto je klášterní jídelníček docela pestrý. Týdenní nabídka zahrnuje například několik druhů polévek, salátů a kaší, tradiční pokrmy ruské kuchyně, olivy, sýr, tvaroh, sušenky a různé sladkosti.
    Mniši Dionýsios (vlevo) a Cyril v klášterní kuchyni. Práce jim začíná brzy ráno ještě před svítáním. Je třeba připravit jídlo pro všechny mnichy a poutníky. Klášter je dnes napojen na elektřinu a plyn, ale jídla v klášterní kuchyni se vaří výhradně na palivovém dřevě, které prý dodává jídlu jedinečnou chuť. Přísné klášterní stanovy zakazují požívat jakékoli maso kromě ryb. Povoleny jsou dále mléčné výrobky, zelenina a ovoce. Přesto je klášterní jídelníček docela pestrý. Týdenní nabídka zahrnuje například několik druhů polévek, salátů a kaší, tradiční pokrmy ruské kuchyně, olivy, sýr, tvaroh, sušenky a různé sladkosti.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • Mnich Báruch (v čele stolu) připravuje prosfory – malé kousky pečiva, které se používají při svatém přijímání, obdobně jako hostie u katolíků. Symbolizují „tělo Kristovo“. Větší prosfory pužívají výhradně duchovní během bohoslužeb. Prosforna (dílna a pekárna prosfor) Pskovsko-pečerského kláštera umožňuje připravit až 2500 prosfor najednou. V zimě to stačí na tři dny, v létě se toto množství rozdá věřícím a poutníkům během jednoho dne. Při výrobě běžných prosfor Báruchovi pomáhají další mniši a dobrovolníci. Bohoslužební prosfory připravuje Báruch výhradně sám. Výrobu prosfor vždy doprovází čtení modliteb k přesvaté Bohorodici.
    Mnich Báruch (v čele stolu) připravuje prosfory – malé kousky pečiva, které se používají při svatém přijímání, obdobně jako hostie u katolíků. Symbolizují „tělo Kristovo“. Větší prosfory pužívají výhradně duchovní během bohoslužeb. Prosforna (dílna a pekárna prosfor) Pskovsko-pečerského kláštera umožňuje připravit až 2500 prosfor najednou. V zimě to stačí na tři dny, v létě se toto množství rozdá věřícím a poutníkům během jednoho dne. Při výrobě běžných prosfor Báruchovi pomáhají další mniši a dobrovolníci. Bohoslužební prosfory připravuje Báruch výhradně sám. Výrobu prosfor vždy doprovází čtení modliteb k přesvaté Bohorodici.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • V klášterní pekárně mniši Báruch a Vitalis vytahují z pece čerstvě upečené chleby. Báruch žije v kláštere již čtrnáct let, z toho poslední deset let nepřetržitě pracuje v pekárně a prosforně. Klášterní pekárna dokáže upéct najednou 46 bochníků 6–7kilogramového chleba. V zimním období toto množství chleba stačí klášteru na několik dní. V létě, kdy do kláštera přichází mnoho poutníků, pekárna občas peče i v noci, takže Báruchovi po práci zbývá čas už jen na modlitbu, nikoli na spánek.
    V klášterní pekárně mniši Báruch a Vitalis vytahují z pece čerstvě upečené chleby. Báruch žije v kláštere již čtrnáct let, z toho poslední deset let nepřetržitě pracuje v pekárně a prosforně. Klášterní pekárna dokáže upéct najednou 46 bochníků 6–7kilogramového chleba. V zimním období toto množství chleba stačí klášteru na několik dní. V létě, kdy do kláštera přichází mnoho poutníků, pekárna občas peče i v noci, takže Báruchovi po práci zbývá čas už jen na modlitbu, nikoli na spánek.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
  • V klášterní stáji najdeme takzvaný „krásný koutek“, jak se v Rusku tradičně říká koutku s ikonami. Uprostřed visí portrét zesnulého archimandrity Jana, jenž zemřel před pěti lety. Archimandrita Jan, vlastním jménem Ivan Krestjankin, byl dlouholetým mnichem Pskovsko-pečerského kláštera a jedním z nejvíce uctívaných ruských starců (duchovních otců) v posledních desetiletích.
    V klášterní stáji najdeme takzvaný „krásný koutek“, jak se v Rusku tradičně říká koutku s ikonami. Uprostřed visí portrét zesnulého archimandrity Jana, jenž zemřel před pěti lety. Archimandrita Jan, vlastním jménem Ivan Krestjankin, byl dlouholetým mnichem Pskovsko-pečerského kláštera a jedním z nejvíce uctívaných ruských starců (duchovních otců) v posledních desetiletích.| Zdroj: Vladimir Pomortzeff
Zima v klášteře bývalých bojovníků
Pohled na Pskovsko-pečerský klášter z klášterní zahrady na Svatém kopci. Modré kupole se zlatými hvězdami jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice mají v tradicích ukrajinského baroka připomínat Kyjevsko-pečerskou lávru, nejstarší a nejznámější pravoslavný klášter Kyjevské Rusi, odkud na severozápadní okraj Ruska přišli první mniši. V pozadí se tyčí zlaté kupole katedrály archanděla Michaela.
Mohutné středověké hradby a věže Pskovsko-pečerského kláštera. Klášter se rozkládá na strmých svazích rokle, kterou proudí malý potok Kamenec. Tvar hradeb tak opisuje terén. Současné hradby a věže pocházejí z 16. století. Věž v popředí měla chránit nebezpečné místo, kde potok Kamenec zatéká do kláštera. V pozadí se tyčí Tararyginá věž.
Mniši zvoní k podvečerní bohoslužbě z Velké zvonice kláštera. Ve zvonici se dodnes zachovalo takzvané „očepné“ zvonění. Při něm se srdce zvonu uvádí do pohybu ze země nebo z vedlejší budovy za pomoci dřevěné páky s dlouhým lanem zvané očepa. Ve středověku byl tento typ zvonění velmi rozšířen po celém Rusku, do dnešních dnů se ale zachoval pouze v jediném klášteře. V současné době je v klášterní zvonici zavěšeno 17 zvonů. Nejprve zvoník uvede do pohybu jeden ze tří velkých, až potom zapojuje skupiny menších zvonů.
Mikulášská brána, hlavní brána Pskovsko-pečerského kláštera, od které klesá ke klášternímu nádvoří takzvaná Krvavá cesta. Podle legendy pravě u této brány car Ivan Hrozný vlastníma rukama zabil igumena (opata ve východním křesťanství) Pskovsko-pečerského kláštera, svatého Korneliuse. Car podezříval igumena z vlastizrady, ale hned po spáchání hrůzného činu prý svého skutku hluboce zalitoval. Tělo zavražděného starce na vlastních rukou odnesl do jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice a dlouho ho tam upřímně oplakával… Prudkému sestupu od Mikulášské brány ke kostelu, jímž car Ivan Hrozný nesl zkrvavené tělo svatého Korneliuse, se od té doby říká Krvavá cesta.
Pozlacený ikonostas jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice se zázračnou ikonou Matky Boží Eleusy. Hlavní kostel Pskovsko-pečerského kláštera kdysi vykopal v zemi zakladatel kláštera svatý Jonáš Pečerský v blízkosti vchodu do „Bohem stvořených jeskyní“ (více viz popisek dole). Vysvěcení svatostánku se konalo 28. srpna roku 1473 na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice. Tento den je teď považován za oficiální datum založení Pskovsko-pečerského kláštera.
Poutníci navštěvují posvátné jeskyně pod Pskovsko-pečerským klášterem. Tyto pískovcové jeskyně prý byly objeveny zcela zázračným způsobem téměř sto let před založením kláštera. Jednoho dne v roce 1392 se místní rolník Ivan Demenťev vydal na Svatý kopec pro palivové dřevo. Kácející se strom ale způsobil sesuv půdy a otevřel tak široký vstup do podzemí, prý zdobený nápisem „Bohem stvořené jeskyně“. Právě v těchto jeskyních o sto let později žili první mniši Pskovsko-pečerského kláštera. Název kláštera vznikl složením staroruského slova „pečera“ (jeskyně) a názvu Pskovského knížectví, pod které ve středověku toto uzemí spadalo. Postupem času se z jeskyně stal klášterní hřbitov. Je zde pohřbeno už několik tisíc lidí, včetně prvního obyvatele jeskyně, svatého poustevníka Marka Pečerského, a zakladatele kláštera svatého Jonáše Pečerského.
Mniši Dionýsios (vlevo) a Cyril v klášterní kuchyni. Práce jim začíná brzy ráno ještě před svítáním. Je třeba připravit jídlo pro všechny mnichy a poutníky. Klášter je dnes napojen na elektřinu a plyn, ale jídla v klášterní kuchyni se vaří výhradně na palivovém dřevě, které prý dodává jídlu jedinečnou chuť. Přísné klášterní stanovy zakazují požívat jakékoli maso kromě ryb. Povoleny jsou dále mléčné výrobky, zelenina a ovoce. Přesto je klášterní jídelníček docela pestrý. Týdenní nabídka zahrnuje například několik druhů polévek, salátů a kaší, tradiční pokrmy ruské kuchyně, olivy, sýr, tvaroh, sušenky a různé sladkosti.
Mnich Báruch (v čele stolu) připravuje prosfory – malé kousky pečiva, které se používají při svatém přijímání, obdobně jako hostie u katolíků. Symbolizují „tělo Kristovo“. Větší prosfory pužívají výhradně duchovní během bohoslužeb. Prosforna (dílna a pekárna prosfor) Pskovsko-pečerského kláštera umožňuje připravit až 2500 prosfor najednou. V zimě to stačí na tři dny, v létě se toto množství rozdá věřícím a poutníkům během jednoho dne. Při výrobě běžných prosfor Báruchovi pomáhají další mniši a dobrovolníci. Bohoslužební prosfory připravuje Báruch výhradně sám. Výrobu prosfor vždy doprovází čtení modliteb k přesvaté Bohorodici.
V klášterní pekárně mniši Báruch a Vitalis vytahují z pece čerstvě upečené chleby. Báruch žije v kláštere již čtrnáct let, z toho poslední deset let nepřetržitě pracuje v pekárně a prosforně. Klášterní pekárna dokáže upéct najednou 46 bochníků 6–7kilogramového chleba. V zimním období toto množství chleba stačí klášteru na několik dní. V létě, kdy do kláštera přichází mnoho poutníků, pekárna občas peče i v noci, takže Báruchovi po práci zbývá čas už jen na modlitbu, nikoli na spánek.
V klášterní stáji najdeme takzvaný „krásný koutek“, jak se v Rusku tradičně říká koutku s ikonami. Uprostřed visí portrét zesnulého archimandrity Jana, jenž zemřel před pěti lety. Archimandrita Jan, vlastním jménem Ivan Krestjankin, byl dlouholetým mnichem Pskovsko-pečerského kláštera a jedním z nejvíce uctívaných ruských starců (duchovních otců) v posledních desetiletích.