Turisté se dojímají nad líhnutím karet na Kefalonii. Pláže jsou přitom pro želvy často smrtící pastí
Dlouhá písčitá pláž na řeckém ostrově Kefalonia poblíž městečka Skala má jednu výhodu. Stojí u ní jen dva menší hotely a několik apartmánových domů. Nejsou tu tobogany ani další turistické atrakce a do nejbližší vesnice, potažmo obchodu, je to tři kilometry. Davy turistů sem tak zatím nemíří, ale i těch pár desítek návštěvníků a místních, kteří na pláž zavítají, můžou způsobit škody, o nichž ani netuší. Právě tady se totiž v létě klubou malé karety obecné, jejichž běh k moři končí kvůli civilizačním nástrahám mnohdy předčasně.
Je brzké ráno. Na dvouapůlkilometrové pláži Mounda Beach lemované na jedné straně průzračnou azurovou vodou a na straně druhé navátými dunami zatím stojí několik opuštěných lehátek se slunečníky. Kolem nich a po celé délce pláže se v mírném teplém vánku třepotají desítky bambusových tyčí, vždy svázaných do podoby trojnožky.
Z dálky vypadají trochu jako nástrahy proti vylodění nepřátelských lodí, ale jejich účel je docela jiný. Označují místa, pod nimiž se ukrývají hnízda karet obecných (Caretta caretta), které sem každoročně připlouvají snášet vejce. Smutné je, že to mnoho návštěvníků pláže vůbec netuší. Není to ale tak docela jejich chyba – podél pláže a ani v hotelích o tom žádné informace nenajdete.
Karety připlouvají na ostrov vždy na konci jara. A alespoň v tuto dobu bývá pláž pro návštěvníky uzavřená. Každá snůška obsahuje v průměru devadesát vajec, z nichž každé je velikosti pingpongového míčku. Po nakladení vajec, které karety snášejí přesně na místě, kde se mnohdy i před desítkami let vylíhly, se želvy vracejí do moře a o hnízdo a své potomky se už dále nestarají.
Matoucí světla hotelů
Malé karety se z vajíček vylíhnou zhruba za pětačtyřicet až šedesát dní a začnou se instinktivně plazit k moři. Klubou se většinou v noci a řídí se svitem měsíce odrážejícím se na hladině. A právě tady na ně čeká první z nástrah – světla z hotelů a apartmánů.
„Když karety vidí silné světlo, plazí se k němu. A tak místo k moři zamíří často na jinou stranu,“ popisuje své zkušenosti mladá německá dobrovolnice z ochranářské organizace Wildlife Sense. Pro karety se přitom jedná o extrémně náročnou cestu a každé její prodloužení tak pro ně může být fatální. Ať už kvůli vyčerpání nebo přirozeným predátorům, kteří se u pláže vyskytují.
Hrady z písku
Další z nástrah, která na malé tvory čeká, jsou dětské hrady z písku, které bývají ještě často lemovány pořádně vyhloubeným příkopem. Pokud do nich karety spadnou, mají co dělat, aby se z nich vyhrabaly. A mnohdy se jim to ani nepodaří.
„Snažíme se každý večer hrady po celé délce pláže bořit nebo nabádat turisty, aby je bořili sami, ale někdy je to marné,“ říká s povzdechem další z dobrovolníků, student ze Španělska. Obě tyto zkušenosti si po ránu může ověřit každý, kdo na pláž zavítá. Stopy karet z právě vylíhnutých hnízd se totiž rozbíhají na všechny strany a jsou dobře patrné, dokud je turisté nerozšlapou.
O ochranu karet se na Kefalonii stará několik organizací, většinou na bázi dobrovolnictví, jako například Wildlife Sense. Zejména studenti z celého světa sem jezdí nejprve hlídat snůšky vajec, které označují již zmíněnými bambusovými kolíky, v létě pak monitorují samotná hnízda a po ránu procházejí pláže a vyhrabávají malé vylíhlé karety, které se v noci nestihly dostat zpod písku samy. „Ty, které mají dost síly, necháme jít od hnízda k moři. Zraněné nebo vyčerpané jedince bereme na záchrannou stanici,“ doplňuje studentka z Francie.
Samotné vyhrabávání karet bývá pro návštěvníky pláže velkým zážitkem. Často se shlukují kolem dobrovolníků a přihlížejí, jak se malí tvorové vydávají na svou první pouť a jak se poprvé noří do moře. Musím podotknout, že za těch několik let, co se na místo vracím, má většina z těchto lidí k práci studentů značný respekt a nejednou s nimi zabřednou do řeči a snaží se získat informace o tom, jak karety chránit.
Turistická atrakce
Bohužel tomu tak není vždycky. Nedostatek informací vede často turisty jen k získání senzačních fotek. Když se jedna z karet vyhrabala sama z hnízda nezvykle uprostřed dne a rázovala si přes rozpálenou pláž k moři, shluklo se kolem ní několik turistů, kteří ji křikem a s mobily v ruce povzbuzovali v cestě. Z rázování se rychle stalo pomalé plazení. K moři nedošla. Vyčerpáním uhynula jen několik desítek centimetrů před ním.
O neinformovanosti svědčí i další zkušenost. Ochránci apelují na lidi, aby na pláž nechodili po setmění, a pokud se na ni vydají, aby chodili s co největší opatrností a vylíhlé karety nezašlápli. Jedna z rodin, které jsme večer potkali u právě vylíhlých vajec, byla velmi překvapená: „Tady jsou karety? Na mapě jsem viděl, že je u pláže značka Turtle nest (želví hnízdo, pozn. red.), ale myslel jsem, že je to jméno baru.“
Výzkumné a ochranářské organizace přesto věří, že se ochrana hnízdících karet postupně zlepší. Třeba tím, že se pravidla pro pohyb na pláži zpřísní. Je nejvyšší čas. Z želv, které se dostanou do moře, jich totiž dospělosti dosáhne jen nepatrný zlomek. Ve vodě je čekají další nástrahy – ať už ty přirozené v podobě predátorů, v podobě změny klimatu, nebo těch, které jim líčíme sami. V podobě zvýšené lodní dopravy a nastražených rybářských sítí.
Podobná témata v novém čísle LaZ
A dopadům turismu a změn klimatu na navštěvovaná místa se věnuje také lednové číslo Lidé a Země. Svědectví o tom přinášejí autoři, kteří pravidelně vyrážejí na cesty už desítky let. V číslu se věnujeme rozsáhlému problému odpadu v různých částech světa, dopadu overturismu na památky nebo třeba dramatickému úbytky přirozeného prostředí orangutanů. A to je jen malá ochutnávka!
