Než se vrátí vůně kávy. Na Filipínách obnovují plantáže, mezi stromky pěstují i zeleninu
Kdysi to byly prosperující kávové farmy, které dokázaly uživit celé rodiny. Po řadě regionálních konfliktů se ale od pěstování této plodiny začalo postupně upouštět. Nahradily ji plantáže kaučukovníků nebo kokosových palem. Na filipínských ostrovech Basilan a Sulu se nicméně nyní farmáři snaží k tradičnímu pěstování kávy opět vrátit. Neobejde se to ale bez tvrdé práce.
„Bývala to obrovská kávová plantáž, ale rozhodli jsme se všechny kávovníky nahradit, protože výkupní cena byla jen kolem 30 filipínských pesos (zhruba 10 korun) za kilo, zatímco naše produkční náklady se pohybovaly kolem 50 filipínských pesos (zhruba 17 korun) za kilo,“ vzpomíná osmašedesátiletý Ibrahim Uto z Basilanu.
Nestabilita v regionu měla za následek, že od 70. let minulého století pěstování kávovníků upadalo. „Kávovníky nás zajímaly, jen když bylo co sklízet. Na samotných stromech nezáleželo. Vyrostly tak vysoko, že jsme při sklizni potřebovali žebříky,“ říká pětapadesátiletý Ajahuli Ahajani ze Sulu.
Ideální podmínky, ale…
A tak přestože jsou Filipíny se svým tropickým klimatem, vysokými horami, úrodnou sopečnou půdou a velkou variabilitou prostředí ideálním místem pro pěstování kávy, po nějakou dobu to vypadalo, že farmáři na její pěstování v oblastech Basilan a Sulu zcela zanevřou. Zlom ale nastal v roce 2023, kdy byla z programu Evropské unie vyčleněna pro region čtyřletá podpora ve výši 485 milionů korun, která má v oblasti pomoct s posílením agropodnikání a zlepšit živobytí místních obyvatel.
„Zajistili jsme podporu při obnově farem, technická školení a sdílená zařízení pro zlepšení produkce a kvality produktů. Farmáři se zúčastnili praktických školení zaměřených na přípravu půdy, techniky omlazování stromů, sklizeň, posklizňovou péči, hodnocení kvality a orientaci na trhu. Obdrželi také vybavení a zázemí pro zkvalitnění zpracování kávy a zvýšení efektivity,“ říká Zenny Awing z organizace Člověk v tísni, která se společně s dalšími společnostmi na projektu podílí.
Než rozkvetou kávovníky
Jenže od omlazení stromů ke kýžené sklizni bývá dlouhá cesta. „Stromům trvá tři až čtyři roky, než přinesou první plody, samotná produkce kávy tudíž v tomto období nedokáže pokrýt každodenní potřeby. Mezi výsadbou a sklizní proto musí domácnost vyžít z něčeho jiného,“ upozorňuje Awing.
Do podpůrného programu se tak zapojila například i Norsida Jalalang, která pracuje na své dvouhektarové farmě v Basilanu. Nakoupila sazenice okurek, okry, dýně, hořké okurky a lilků. Právě tyto plodiny, které vysadila mezi mladé stromky kávovníků, zabezpečují totiž rodině příjem v období před samotnou sklizní kávy.
„Jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se naučila, bylo právě kombinování pěstování kávy se zeleninou. To mi umožnilo mít každý den jídlo pro rodinu a zároveň si vydělat. Už během čekání na sklizeň kávy jsme měli co jíst a prodávat,“ říká Jalalang.
Uživit rodinu
Zelenina tak rodině zajišťuje stabilní příjem kolem 300 až 500 filipínských pesos (zhruba 100 až 170 korun) týdně, někdy i přes 1000 pesos (340 korun). „To pomáhá pokrýt náklady na jídlo, školní potřeby a běžný chod domácnosti. V praxi tak zelenina uživí rodinu po celou dobu, než kávovníky dozrají,“ upřesňuje Zenny Awing.
Farmáři, kteří se do projektu zapojili, teď sdílejí zkušenosti s dalšími zemědělci. „Kdykoli mě někdo požádá o radu, říkám jim, že samotné sázení nestačí. Důležité je rozumět celému procesu. Předávám to, co jsem se naučila. Teď vidím, že se lidé začali zajímat nejen o kávu, ale také o zemědělství jako takové, když vidí, že se mojí farmě daří,“ dodává Norsida Jalalang.
