Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji

Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji Zdroj: Profimedia.cz

Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji
Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji
Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji
Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji
Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji
12 Fotogalerie

Netradiční vesnička Bonsai Mura v japonském městě Ómija: Osvěžující zastávka v bonsajovém ráji

Jan Levora

Někteří lidé se něčím nadchnou a vytvářejí různé zájmové spolky a kluby, ale slyšeli jste o tom, že by přívrženci jedné konkrétní věci vytvořili dokonce vesnici? Pěstitelé bonsají v Japonsku to udělali a dokonce před více než devadesáti lety.

Nejsem odborník na bonsaje a sebekriticky musím přiznat, že jediná bonsaj, která přežívá péči naší rodiny, je nádherný momidži, javor s podzimně zbarvenými listy. Ten je však japonským mistrem vyroben z látky a papíru, takže krásným červeným listím překvapuje hosty v průběhu celého roku. Bonsaje - miniaturní ukázky živé přírody v keramických miskách - však obdivuji pro jejich krásu a jako tradiční součást vytříbené japonské kultury.

Není proto divu, že jsem neodmítl pozvání své japonské přítelkyně Mičiko navštívit během cesty do Japonska také bonsajovou vesničku (Bonsai Mura) v jejím rodném městě Ómija, vzdáleném vlakem přibližně hodinu a půl z Tokia.

Bonsai Mura vznikla krátce po ničivém zemětřesení, které postihlo Japonsko, včetně hlavního města Tokia, v roce 1923. Pěstitelé bonsají z Tokia a jeho předměstí tehdy utrpěli obrovské škody, a tak se společně rozhodli hledat bezpečnější místo pro své působení. Nakonec se rozhodli přesídlit právě do městečka Ómija (Omiya), které se jim svými klimatickými a půdními podmínkami zdálo pro pěstování bonsají optimální. Soustředili své bonsajové zahrady do jedné čtvrti a založili tak v roce 1925 zmíněnou Bonsai Mura.

Každý z pěstitelů musel splnit čtyři základní podmínky: vlastnit více než deset bonsají, umožnit zájemcům volný vstup do své zahrady, postavit pouze přízemní obytný dům, mít kolem zahrady výhradně živý plot. Zpočátku do bonsajové vesničky přišlo jen pár prvních odvážlivců, ale v roce 1935 zde žilo již přes dvacet pěstitelů. Následovali je bohatí milovníci bonsají, malíři a další představitelé uměleckého světa, kteří v bonsajové vesničce vybudovali svá sídla a v řadě případů se sami stali pěstiteli bonsají a majiteli nových zahrad. Uvnitř Ómiji tak vzniklo svébytné městečko pěstitelů a obdivovatelů bonsají, v podstatě jediné svého druhu v celém Japonsku.

Prestižní výstava

Pěstitelé bonsají v čele s Jorinagou Macudairou, tehdejším předsedou Horní sněmovny japonského parlamentu, ustavili v roce 1934 také svoji vlastní asociaci, která byla později, v roce 1965, přejmenována na Japonskou bonsajovou asociaci (Nippon Bonsai Kjókai) a která působí pod tímto názvem dodnes. Od roku 1934 pořádá asociace každoročně v Metropolitním muzeu umění v tokijské čtvrti Ueno prestižní výstavu bonsají. Začátkem května se v ómijské bonsajové vesničce zase koná každý rok velká slavnost bonsají, tzv. Dai Bonsai Macuri, během které jsou uličky zaplaveny vystavovateli a jejich exponáty z celého Japonska.

Dnes už je bonsajových zahrad v Bonsai Mura mnohem méně než před lety, protože v některých rodinách jejich tradice časem nenašla pokračovatele. Každá zahrada si však úzkostlivě střeží své umění, specifické pěstitelské techniky, dlouholetou rodovou tradici a nejcennější exempláře bonsají. Hlavních zahrad je v současné Bonsai Mura jen něco málo přes deset a každá z nich nese své poetické jméno; k nejznámějším patří například Manseien, Kjúka-en, Seikó-en, Rjúhó-en, Tódžu-en, Fukušima-en nebo Fujó-en.

Jednotlivé zahrady jsou od sebe vzdáleny jen několik minut chůze a najít je není složité, protože na většině křižovatek stojí deska s mapou bonsajové vesnice a přesným vyznačením zahrad. Vstup do zahrad je zdarma - po dohodě s majiteli, fotografování je povoleno jen ve výjimečných případech (novinářům, odborníkům, vzácným hostům apod.). Někteří pěstitelé nabízejí zájemcům také placené výukové kurzy. V bezprostřední blízkosti se v Ómiji nachází ještě jedno, mnohem menší seskupení tří bonsajových zahrad - Yakumo Mansei-en, Issei-en a Bonsai Óno.

Laikovi připadají všechny miniaturní stromky v bonsajové zahradě krásné a roztomilé, ale odborník na první pohled pozná skutečné skvosty obrovské hodnoty. V jednotlivých částech zahrady se totiž nacházejí nejen mnoho let až několik staletí staré exponáty, které jsou součástí rodového dědictví, ale také nové stromky určené k prodeji. Ve zvláštní části zahrady lze uvidět i cenné bonsaje, které si k věhlasným pěstitelům některé rodiny „ukládají“ na opatrování, podobně jako šperky a jiné cennosti do bankovního sejfu. Jedná se totiž nejen o kulturní dědictví, které se předává z pokolení na pokolení, ale také o velké finanční bohatství, o které by rodina svým neodborným zacházením mohla snadno přijít.

Součástí učebnic

Devadesátiletý Saburó Kató, syn jednoho ze zakladatelů bonsajové vesničky, majitel zahrady Mansei-en a dlouholetý neúnavný propagátor pěstování bonsají po celém světě, si při mé návštěvě posteskl: „Dnes už je umění pěstování bonsají paradoxně populárnější v zahraničí než v samotném Japonsku, protože v Evropě, Spojených státech a dalších zemích se, na rozdíl od Japonska, o bonsaje zajímá střední a mladší generace.“ Pan Kató, který stál přes dvacet let v čele Japonské bonsajové asociace a angažoval se také ve Světové federaci přátel bonsají (World Bonsai Friendship Federation), se tuto situaci přes svůj pokročilý věk snaží aktivně změnit. Prosazuje například, aby se umění pěstování bonsají stalo nedílnou součástí školních osnov základních škol, a zdá se, že jeho úsilí konečně začíná nacházet podporu i ministerstva školství. Možná budou mít v budoucnu bonsaje v Japonsku svůj samostatný předmět…

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: