Po tisíce let byla skupina deseti sopečných ostrovů ležících v Bandském moři jediným světovým zdrojem muškátového oříšku a muškátového květu. Tedy přesně do té chvíle, než Francouzi tajně pronesli semínko na ostrov Réunion. Dnes leží stranou masové turistiky, ale korálové moře a nedotčená podmořská fauna sem láká stále více nadšených potápěčů.
Muškátový oříšek měl kdysi větší cenu než zlato, protože se věřilo, že je lékem na obávaný mor, který plenil obyvatelstvo v celé Evropě. Arabové ale záměrně drželi místo výskytu tohoto vzácného koření v tajnosti. Přísně střežené tajemství Bandských ostrovů prozradil až portugalský král Afonso de Albuquerque v roce 1511, kdy je dobyl. Brzy poté se toto místo stalo centrem obchodu s kořením.
Nekompromisní ostrované
Říká se, že obyvatelé ostrovů byli nepřátelští vůči všemu, kromě poctivého obchodu. Po zbytek 16. století tedy mohli Portugalci ostrovy pouze navštěvovat. Jednou za několik let se pak odsud vraceli s loděmi plnými muškátového oříšku, muškátového květu a hřebíčku. Když se portugalský obchodník a kapitán Garcia Henriques pokusil na Banda Neiře postavit pevnost, ostrované se vzbouřili a napadli jeho muže. Tehdy si Portugalci uvědomili, že boj s domorodci je příliš nákladný a únavný, a proto se začali Bandaským ostrovům vyhýbat a raději nakupovali muškátový oříšek od obchodníků v Malacce.
Válka o koření
Nakonec si ostrov podmanili Holanďané, kteří si už servítky nebrali a domorodce doslova vyhladili. Z patnácti tisíc jich přežilo pouhá tisícovka. Nakonec museli Holanďané přivážet na ostrov další otroky z Indie a Číny, aby pracovali na plantážích.
Během napoleonských válek, kdy Nizozemsko připadlo Francii, využili Angličané příležitosti a dočasně se zmocnili Bandských ostrovů. Než Holanďané získali nad ostrovy opět pod kontrolu, vytrhali stovky cenných sazenic muškátového oříšku a převezli je do svých kolonií na Cejlonu, v Singapuru a Indii, čímž navždy přerušili holandský monopol. Exkluzivita ostrovů muškátového oříšku tak byla navždy zničena.
Zmatené skóre
Muškátový oříšek je sice stále hlavním zdrojem příjmů mnoha obyvatel ostrova Banda, ale jeho někdejší ekonomická prosperita je pryč. Samotný ostrov je dnes ale spíš tichým tropickým zapadákovem s méně než dvaceti tisíci obyvateli. Ti, kteří se muškátovým oříškem nezabývají, loví ryby v nedotčených pobřežních vodách. Zbytek se pak věnuje cestovnímu ruchu.
Muškátový prim
Specifické klima souostroví, tedy větry a slané deště prý ale výrazně ovlivňují chuť a kvalitu muškátového oříšku, o kterém se stále tvrdí, že je nejlepší na světě. Z jeho dužiny se tu vyrábějí marmelády, šťávy nebo pálenka, a také místní kuchyně je jeho specifickou chutí a vůní velmi silně ovlivněna.
Život pod vodou
Kromě potápění s přístrojem je v průzračných vodách Bandského moře oblíbený i freediving a šnorchlování. Kromě korálových útesů sem potápěče lákají také vraky lodí z období druhé světové války.
