Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe

Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe Zdroj: Ondřej Homolka

Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe
Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe
Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe
Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe
Protesty proti režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe
21 Fotogalerie

Zimbabwe: Mugabeho pád očima českého galeristy, který sledoval dění přímo na místě

Ondřej Homolka

Jak viděl Ondřej Homolka převratné události, které vedly k rezignaci jednoho z nejdéle sloužících diktátorů, Roberta Mugabeho? „Být přitom bylo tou nejúžasnější připomínkou atmosféry změn v roce 1989 u nás,“ říká Čech, který k nám již přes deset let dováží artefakty zimbabwských sochařů.

Robert Mugabe, dlouholetý diktátor, prostřednictvím dopisu rezignoval. Není tak nutné pokračovat v procesu odvolání prezidenta, impeachmentu. Mugabeho by měl ve funkci nahradit jím sesazený viceprezident Emmerson Mnangagwa do 48 hodin, řekl činitel vládní strany. O víkendu před touto událostí, na 17. listopadu, vyšli do ulic Harare, Bulawaya, Gweru a dalších měst v Zimbabwe tisíce či možná spíše desítky tisíc Zimbabwanů, aby oslavili končící éru dlouholeté vlády prezidenta Roberta Mugabeho v zemi. Vlády, která kdysi na africké poměry bohatou zemi přivedla do klubu nejchudších zemí světa.

Velmi mne překvapilo, jak silnou emoci radosti jsme si uložili hluboko do našeho podvědomí, když jsme v roce 1989 z náměstí a ulic volali po změně. "Vše, co přijde, přece musí být lepší než to, co je teď." A to je přeci důvod k radosti a oslavě. To vše jsem znovu s neuvěřitelnou intenzitou prožíval, když jsem se zcela náhodou v sobotu 18. listopadu ocitnul uprostřed rozjásaných davů Zimbabwanů oslavujících "možný" pád prezidenta Mugabeho. Přál bych všem, kteří na 17. listopad 1989 vzpomínají v dobrém, aby mohli tento pocit znovu zažít.

Je však opravdu co slavit?

Většina z nás, kteří zažili atmosféru 17. listopadu 1989, již na radost a nadšení těchto dnů zapomněla. Tisíce problémů všedních dní přehlušily radost událostí starých téměř tři desítky let. I Zimbabwané zřejmě brzo vystřízliví z radostného opojení, tím spíše, že je velkou otázkou, zda současný politický vývoj v zemi přinese změnu k lepšímu. Do Zimbabwe jezdím jedenáct let a osobně vnímám současné události jako vnitrostranické měření sil ve vládní straně ZANU-PF, v jejímž čele stál Robert Mugabe od samého počátku (zjednodušeně řečeno, protože formování strany zvláště před rokem 1980 prošlo komplikovaným vývojem).

ZANU-PF je vládní stranou v Zimbabwe od získání nezávislosti země na britské koruně v roce 1980. Jako v každé straně i zde existují frakce, které usilují o to, aby si ukrojily větší koláč moci a zdrojů příjmů, které s pozicí ve vládnoucí straně v africké zemi nutně souvisí. Ať dopadnou současné události v Zimbabwe jakkoliv a v čele země stane po řádných volbách jiný prezident, nemusí změny figurek na polické šachovnici ZANU-PF  vůbec znamenat změnu kurzu země.

Co schází Zimbabwe?

Aby země vybředla z hluboké ekonomické krize, potřebuje obnovit a potvrdit demokratické principy správy země a ochranu zahraničních investic. To vše bylo v minulých desetiletích zašlapáno hluboko do země prezidentem Robertem Mugabem, ale samozřejmě s podporou "jeho" strany ZANU-PF. Pokud však země nezíská zahraniční pomoc, není obnova země možná.  Režim v Zimbabwe v minulých desetiletích vedl zemi způsobem, který z ní učinil jeden z nejchudších afrických států a nechal by se s nadsázkou nazvat ekonomickým experimentem ověřujícím, že základní ekonomická pravidla v praxi platí a není možné je ohnout politickou mocí.

Miliardové bankovky

Zemi od druhé poloviny 90. let sužovala rostoucí inflace vlastní měny - zimbabwského dolaru, která akcelerovala po roce 2000. Než v lednu 2009 země vlastní měnu zrušila, stačila (po několika devalvacích) tisknout bankovky s nominální hodnotou miliard zimbabwských dolarů. Srovnatelná výše inflace postihla ve 20. století pouze Německo a Maďarsko po druhé světové válce.  Od roku 2009 se v zemi platí americkými dolary. To umožnilo obnovit základní fungování ekonomiky. Protože však země nemohla uvolnit oběživo (bankovky a mince, které bohužel pro Zimbabwe emituje Federální rezervní systém ve Spojených státech), trpí země od té doby kritickým nedostatkem oběživa.

To vedlo v Zimbabwe k extrémnímu nárůstu používání virtuálních peněženek. Aplikace v mobilním telefonu vám umožní si do peněženky nahrát ekvivalent peněz na bankovním účtu nebo si peněženku nabít skutečnou hotovostí podobně, jako když si koupíte předplacenou kartu mobilního operátora, a platit s ní v obchodech jako se skutečnou platební kartou. Tak se dnes v Zimbabwe nakupuje v supermarketu či u benzínové pumpy.     

Vyvlastnění bílých farmářů

Sama hyperinflace by stačila rozvrátit hospodářství každé země. To však nebylo pro Zimbabwe dost. Aby si Robert Mugabe zajistil podporu pro své znovuzvolení do funkce prezidenta v roce 2000, zpochybnil funkci soukromého vlastnictví majetku a dokončil pozemkovou reformu spočívající ve vyvlastnění bílých farmářů v zemi a přerozdělení půdy především veteránům války o nezávislost. Tím zcela zkolabovalo hospodářství země, které bylo založené hlavně na vývozu zemědělské produkce.

Noví farmáři se spokojují s tím, že pěstují tolik, aby je produkce uživila. Tím v zemi zkrachoval veškerý průmysl zaměřený na prvotní zpracování zemědělské produkce. Armáda nezaměstnaných, kteří již nebyli třeba ani na extenzivně hospodařících farmách ani v průmyslových závodech, znamenala obrovský pokles kupní síly a útlum zbývajících sektorů ekonomiky. Jediné, co Zimbabwe zbylo, jsou tak suroviny.

Rostoucí čínský vliv

Prodejem licencí na těžbu surovin především čínským investorům Robert Mugabe spolufinancoval v posledních letech chod základních složek státu - tzn. svých osobních požitků, armády a policie. To zařadilo Zimbabwe na seznam čínských strategických zájmů a je velmi pochopitelné, že si Čína snaží pokračující přísun strategických surovin pojistit. Nelze vyloučit, že je zákulisním hráčem vnitrostranického vyřizování účtů v ZANU-PF.

Třiadevadesátiletý Mugabe zaslal parlamentu svou rezignaci. Lidé v Zimbabwe by si zasloužili, aby to byla změna kurzu k lepším zítřkům, k demokracii v zemi.  Jestli se to však stane, ukáže až čas.