Indonéské srdcovky Tomáše Kubeše
Indonésie, země 15 000 ostrovů. Každý kout tu ukrývá nezapomenutelnou přírodu, odlišné zvyky i národy, které si uchovaly svoji identitu. Je obtížné vybrat místa, která mám nejraději. Tato pohostinná země má pro každého něco, ale na rozzářené úsměvy místních obyvatel si zvyknete rychle.
1) Siberut
Proslavený ostrov je jen pár hodin lodí od pobřeží Sumatry, z přístavu města Padang. Prales ostrova obývají Mentawajci, kteří tvoří většinu populace. Turisté tu sice bývají, ale hlouběji v pralesích s bažinami to vypadá, jako by se nic nezměnilo. Každý příchozí musí přeskakovat po shnilých kládách, které vytvářejí spojnici mezi domorodými komunitami. Uklouznutí znamená pád do bláta, a pokud prší, toky se rozvodňují a oblast připomíná jedno velké jezero, kde záchranou jsou dlouhé domy domorodců zvané uma, jediná známka pohodlí civilizace v nehostinném kraji. Všude okolo domů chrochtají prasátka, která jsou nedílnou součástí domácností stejně jako slepice. A když se objeví šaman žadonící o hřebíčkové cigarety, začíná příběh, na který se nedá nikdy zapomenout.
2) Yogyakarta
Půlmilionové město ve střední Jávě bylo vždy důležitým centrem a také krátce hlavním městem. Dodnes zde byla ponechána vláda sultánovi a samotní Indonésané zkracují název na jednoduché „Jojkdža“. Není divu, že turisté obléhají lokalitu s největší koncentrací památek od prastarého centra buddhismu Borobuduru po hinduistický Prambanan. Turistické magnety jsou pod náporem návštěvníků, vstup je nejlepší domluvit s předstihem kvůli omezenému počtu skupin, ale i přesto doporučuji návštěvu. Naopak uličky samotného města s mnoha restauracemi nabízejí jiný pohled. Místa, kde se line vůně jídel, jsou stejně lákavá jako prastaré paláce a budovy pamatující dávné časy.
3) Bromo a přátelé
Sopka Bromo se svými 2329 metry nepatří k těm největším v Indonésii, přesto tento téměř dokonale kónický, doutnající vulkán láká turisty na nezapomenutelný východ slunce. Už od půlnoci míří na okolní vyhlídkové body stovky nadšenců, někdo v džípu, jiný šplhá po úzké pěšince nocí vstříc vyhlídkám. Nejdůležitější je být na místě včas, než se slunce vyhoupne na nebe. Bromo je nejaktivnějším vulkánem a nejznámější destinací východní Jávy. Odměnou pro ty, co neváhají obětovat noc netradičnímu výletu, je pohled do velké kaldery a v pozadí siluety dalších vulkánů s nejvyšší horou Jávy – Semeru –, vysokou 3676 metrů.
Pro ty, co netouží po davech, je nejlepší vyšlápnout si do kopců už odpoledne, západ slunce mívá také pěknou atmosféru a pravděpodobně tu budete sami. A dobrý tip pro trekaře, další slavný vulkán Kawah Ijen, kde stále místní lidé těží síru, to vůbec není daleko od sebe. Kdo chce sopku jen pro sebe, v Indonésii má velkou šanci, vulkánů je tu více než 130, jen je potřeba sledovat situaci, dochází k častým erupcím.
4) Makassar a Sulawesi
Možná někoho překvapí výběr Makassaru, který je pro mnohé jen rušné město, ale jeho strategická poloha z něj dělá vstupní bránu na ostrov Sulawesi. Místní mu také říkají Ujung Pandang a pravděpodobně při cestě lodí nebo letadlem po Indonésii zavítáte i na tuto křižovatku cest. Bylo tomu od pradávna, kde se rozvíjel sultanát Gowa a město bylo vždy důležitým centrem obchodu mezi Čínou, Evropou a Asií. Vystřídali se tu Portugalci i Nizozemci, evropskou přítomnost ukazuje pevnost Fort Rotterdam, ale nezaostává ani Čínská čtvrť, která je centrem obchodníků, stejně jako rybí tržnice. Nepřehlédnutelnou, současnou dominantou se stala moderní mešita Masjid Kubah 99 Asmaul Husna. Ale pro většinu turistů bude město především vstupem za poznáním Sulawesi. Lákadel je hodně, bělostné pláže, šnorchlování nebo proslavená Tana Toraja, oblast zachovalých velmi bizarních pohřebních tradic.
5) Molucký tanec
Souostroví Moluky najdete východně od Sulawesi a západně od Nové Guiney. Jde o tisíc často hornatých ostrovů, které si uchovaly svoji tvář. A když vás potká štěstí, uvidíte nejznámější tanec cakalele: válečný tanec ze severní části Moluk, původně předváděný bojovníky vracejícími se z bitvy. Nyní se používá k vítání hostů, tradičním obřadům a kulturním akcím. Muži v červených kostýmech vybíhají s meči a noži. Předvádějí svoji sílu, řežou se nástroji po těle, jako by se nic nedělo, a také udivují odvahou při vzájemných soubojích. Když si bez mrknutí oka strkají meče do úst a ohýbají je, tak je v úžasu každý.
