Veronika Kratochvílová: stát se šéfredaktorkou LaZ je splněným snem, o kterém se mi ani nesnilo
Časopis Lidé a země je nejstarším českým periodikem o cestování, které stále vychází. První číslo časopisu vyšlo už v roce 1952, a není proto překvapivé, že přebírání šéfredaktorské štafety se pro mě stalo procesem radostným i náročným zároveň. Moje zběsilé nadšení usměrňuje zodpovědnost, přebujelou fantazii kočíruje úcta k tradici.
Píšu svůj první editorial a cítím, jak se mi začínají potit ruce. Úvodník podepsaný mým jménem, v časopise, který už tolik let znám a zbožňuji, a přitom na něj najednou koukám úplně jinýma očima, by měl mít lehkost i hloubku, nadhled i důvěrný tón. Jde lehká nervozita vyčíst mezi řádky?
Je leden, měsíc velkých předsevzetí, nových začátků a nepopsaných stránek v diáři. Fakt, že ještě pořád dávám přednost tomu papírovému, mu dodává na vážnosti. Bez něj se ztrácím v čase i prostoru. A jelikož čas je tím nejdražším, co v životě máme, možná bych si na něj měla výhledově pořídit trezor. Až ho opět zapomenu někde ve vlaku, na letišti nebo ve svojí osmé kabelce, vzpomenu si na své diářové předsevzetí a vezmu ten digitální přece jen na milost.
Těším se na všechny společné zážitky, kouzelná místa, nové tváře i čisté emoce, které nás budou skrze stránky LaZ spojovat. Cestovatelé a dobrodruzi jsou sice tak trochu exoti, zároveň ale přinášejí tolik inspirace a energie, že jim odpustíte i ztracený diář a opožděnou uzávěrku. Věřím, že se mi podaří vytvářet pro ně příjemné redakční zázemí a pro vás, čtenáře, prostor, kam se budete rádi a s důvěrou vracet. LaZ totiž není jen časopis. Je to láska, vášeň a způsob života. Přeji nám všem do nového roku, abychom našli odvahu a směr pro všechny cesty našich snů.
Píšu svůj první editorial a cítím obrovskou radost. Euforické šimrání v břiše jako předzvěst nových setkání, daleké cesty a velkého dobrodružství, které právě tímhle úvodníkem začíná.
