Noční Baku: bezpečné a malebné

Noční Baku: bezpečné a malebné Zdroj: Radovan Bajgar

Centrum Hejdara Alijeva
Plamenné věže a mešita Mučedníků
Palác Širvanšáhů
Na trhu jsme obdivovali zdobně vystavené zboží
Atešgah: chrám věčného ohně
11
Fotogalerie

Baku: Nejníže položené hlavní město na světě leží na břehu největšího jezera světa

Dvacet kilometrů od Baku leží Chrám ohně Atešgah. Nedaleko je Yanar Dag – kopec, kde plameny spalující zemní plyn šlehají do třímetrové výšky již 4000 let. Významným náboženstvím v Ázerbájdžánu do příchodu islámu byl zoroastrismus, pro nějž je oheň nejvýznamnější živel. Uprostřed státního znaku Ázerbájdžánu je symbol ohně. Symbolem moderního Baku jsou věže Alov Qülleleri – Plamenné věže. Ne nadarmo se tak Ázerbájdžánu přezdívá země ohně.

Jaké tedy Baku vlastně je? Je to město plné kontrastů (jako ostatně mnoho dalších měst na Východě). Město, kde Západ potkává Východ, kde Evropa potkává Asii. Náš pobyt jsme začínali ve Starém městě – části obehnané hradbami s desítkami úzkých uliček, schodišť, dvorků a malých náměstíček. Se spletí ulic, kudy neprojede často ani motorka, kde oči zprudka ozáří neonové reklamy luxusních butiků a kde spíše uvidíte starce v poklidu klábosící nad partií domina.

Paláce a věže

Krásu Starého města poznáváme hned první ráno v jedné z nejvýznamnějších památek Baku, v mistrovském díle středověké architektury, v paláci Širvanšáhů. Zastavujeme se v trůnním sále. Samotný trůn se nedochoval, ale 3D projekce od studentů vytváří dokonalou iluzi, jak mohl vypadat. Nejpůsobivější a nejfotogeničtější část paláce pro nás představuje nedokončená stavba s označením Šahlaryn aile türbesi (Hrobka šáhů) – při focení si užíváme hry světel a stínů nebo průzory skrz místa, kde kdysi dávno stály dveře nebo možná stát měly, stavba totiž nebyla úplně dokončena. Nejdéle se však zdržíme u místa s označením Traces of shooting a s popisem událostí z jara roku 1918, kdy během čtyř dnů padlo v Baku na 12 tisíc Ázerbájdžánců v důsledku bojů se Zakavkazskou federací. Část z těch 12 tisíc lidí byla zastřelena právě zde. A až teď si ve zdi všímáme stop po kulkách, které jsou tichými svědky této tragédie. K tomu nám navíc část popraskané zdi připomíná siluetu obličeje, ve kterém se zračí tehdejší hrůzy.

Mimo areál nejsou žádné stánky se suvenýry, a místo tak není přehnaně turisticky komerční. Tradiční obchůdky s koberci, lampami a dalšími obvyklými ázerbájdžánskými suvenýry najdeme až u věže Qyz Qalasy (Panenská věž). Některé věci jsou kýčovité, jak už to u suvenýrů občas bývá, pobaví ale třeba prodejna létajících koberců. Panenská věž je jeden z hlavních symbolů Baku. Zajímavé je, že není úplně jisté, k čemu sloužila, i když samozřejmě její poloha, výška, skrytá zásobárna vody či tloušťka stěn (pět metrů) dávají tušit, že byla postavena proto, aby plnila obranné účely. Tak jako tak po staletí ční na jižním okraji Starého města a stala se milovaným symbolem obyvatel Baku. Začínáme stoupat po jednotlivých patrech věže, která dnes funguje i jako muzeum. Vyhlídka z vrcholu věže je téměř dokonalá, jen focení omezuje sklo kolem celého prostoru. Muzejní expozice v prostorách věže využívá nejmodernější technologie a nabízí poutavé prezentace několika teorií o dávném účelu této památky.

Město samé nej

Je třeba dodat, že Baku je zároveň městem superlativů. Jedná se o nejníže položené hlavní město na světě, leží na břehu největšího jezera na světě a je to prý jedno z nejkrásnějších hlavních měst na světě (tak aspoň tvrdí jedno z dokumentárních videí právě v Panenské věži). Mají tady i muzeum s největší sbírkou miniaturních knih na světě. My máme při naší návštěvě štěstí, zrovna je přítomna i zakladatelka muzea Zarifa Salakh. Pyšně nám ukazuje certifikát z Guinnessovy knihy rekordů či to, jak se fotila s dcerou Che Guevary. Všímáme si knížek v češtině nebo těch s projevy Putina.

V zemích od nás na východ by byla vždy škoda vynechat trh nebo bazar. V Baku tak cíleně míříme na Zelený trh. Některé stánky jsou doslova pastvou pro oči. Jablka a hrušky vyskládané do úhledných pyramid, zarovnané hromady sušeného ovoce (kdy sytě zelené sušené kiwi září vedle sytě oranžových meruněk), látkové pytle s tradičními vzory plné bylin, šípků a koření, kádě s naloženými okurkami či zelím, voňavé ázerbájdžánské čaje... Vzduch je nasycen tradičními i exotickými vůněmi a do toho se občas přimíchá pach ryb. Spatřím stánek s čerstvým džusem z granátového jablka. Mladý prodavač ochotně pózuje pro fotografii a taky pouští zákazníky ke svému lisu, aby si práci vyzkoušeli a popřípadě se u činnosti nechali vyfotit.

Sedáme na metro a přesouváme se k jednomu takřka ikonickému místu moderní architektury v Baku – k Centru Hejdara Alijeva. Irácko-britská architektka Zaha Hadid tu vytvořila líbivou stavbu plnou zaoblených tvarů. Zůstáváme tady až do setmění. Prostor před centrem je oblíbeným místem setkávání mladých. Nemůže chybět obligátní focení u nápisu I Love Baku, kde Love je samozřejmě nahrazeno symbolem srdce. V pozadí na fotce za vámi ční právě nápadné Centrum Hejdara Alijeva, které je teprve od roku 2012 součástí panoramatu města.

Ještě jeden výtvor moderní architektury nemůžeme vynechat: již zmíněné Plamenné věže. Vyrážíme sem jiný večer vychutnat si, když se 10 tisíc LED obrazovek rozzáří v národních barvách; osvětlená je i mešita, která se krčí na úpatí jedné z věží.

Moderna na nábřeží

Pro večerní relax je jako stvořená promenáda podél pobřeží. Na molu se mísí poklid Kaspického moře, vůně pražené kukuřice a pach nafty. Baku totiž leží mezi naftovými poli a výjezdy z města mnohde lemují ropovody nebo hlubinná čerpadla.

Současně se stala promenáda a její nejbližší okolí domovem pro několik moderních staveb. Nejpoutavější budovou je pro nás rozhodně Ázerbájdžánské muzeum koberců. Stavba ve tvaru srolovaného koberce dává tušit, co se uvnitř nachází: tisíce koberců, ale i národní kroje nebo tradiční keramika.

Hned vedle muzea se nalézá poměrně bizarní místo – malé Benátky. Celkem kýčovité stavby a park jsou protknuty kanály, na nichž plují imitace benátských gondol. Pro nás celkem k pousmání, nicméně místní se radují z existence tohoto místa už přes šedesát let.

Tak jako má Londýn svoje „oko“ (London Eye), má i Baku svoje „Baku Eye“ – ruské kolo (Šejtan čarxy, doslova Čertovo kolo). Pokud ale tuto atrakci na promenádě vynecháte, nevadí, mám jedno doporučení. Ještě možná lepší výhled si užijete z cesty k Plamenným věžím. Využít můžete buď lanovku, anebo si to vyšlápnout hezky po svých, díky čemuž neminete například vyhlídkovou plošinu pod restaurací Manzara nebo 150 metrů dlouhé schodiště, které je večer krásně nasvícené. Můžete tady potkat zrovna jako my svatebčany, kteří si toto místo vybrali pro nafocení těch nejhezčích fotek ze svého svatebního dne.

Výlety do okolí

Z Baku se nabízí hned několik možností, kam se vydat na zajímavá místa nebo za poutavými zážitky. Jednou takovou destinací je mimo jiné Qobustan, vzdálený asi hodinu jízdy autem od Baku. Lokalita nabízí hned dva druhy turistických lákadel. Jsou to jednak pravěké skalní kresby. Na rytinách najdete bojovníky, tanečníky, zvěř, lodě, zbraně. Bylo celkem zábavné snažit se na jednotlivých skalách najít konkrétní rytiny, jako byl třeba jednohrbý velbloud. Fascinující je počet všech kreseb (je jich kolem šesti tisíc) i to, že nejstarší vyobrazení vyryl pračlověk už před 40 tisíci lety. Několik stovek metrů od informačního centra je rovněž skála s vyrytým šestiřádkovým starořímským nápisem.

Druhou místní atrakcí v Qobustanu jsou bahenní sopky. Pokud jste někdy navštívili přírodní rezervaci Soos nedaleko Františkových Lázní, už asi trochu tušíte, co od takového místa očekávat. Jen v Qobustanu je o poznání jiná krajina, taková měsíční. A navíc v žádné jiné zemi na světě nenajdete tolik bahenních sopek jako v Ázerbájdžánu. Bublající jezírka, menší či větší krátery, v některém z nich plápolá plamen… To vše v krajině připomínající neúrodnou pustinu. Díky množství bahenních sopek můžete věřit, že váš řidič vybere takové místo, kde nebude zrovna moc turistů, a vy si tak naplno užijete tuto přírodní zajímavost.

Dalším typickým výletním místem v okolí hlavního města je Atešgah – Chrám věčného ohně. Najdete jej přibližně dvacet kilometrů od centra Baku. Chrám sloužil jako svaté místo pro přívržence zoroastrismu, hinduismu či sikhismu. Uprostřed nádvoří hoří věčný plamen, a to díky zemnímu plynu, který tu vyvěrá ze země.

Tip od místních

Co v průvodcích nejspíš nenajdete, je místo zvané Qala. Byl to tip od našich ázerbájdžánských přátel. Ve vesničce ležící 35 kilometrů od Baku můžete navštívit venkovní etnografické muzeum, věž s vyhlídkou nebo spatřit tradiční hrnčířskou dílnu nebo kovárnu. Ázerbájdžánci jsou milovníci čaje a příprava tohoto nápoje je často dlouho trvajícím rituálem a na mnoha místech se ještě používají samovary. V jedné z budov si tu můžete prohlédnout sbírku několika desítek samovarů. Ve venkovních prostorách jsou rovněž hieroglyfy obdobné těm v Qobustanu anebo zajímavé hudební nástroje, tzv. přírodní litofony. O co přesně jde? Do velkého balvanu o průměru třeba 1,5 metru se udeří malým kamenem. Balvan vydává různé zvuky podle toho, kam úder směřuje. Z úplně jiného soudku pak byla budova muzea „From Waste To Art“. Jak dává název tušit, odpad se tu mění v umění. A tak tu můžete obdivovat obraz psa vyrobeného z řetězů na kolo nebo třeba sochy z vysloužilých počítačových klávesnic.

Bílé město budoucnosti?

Poslední den v Baku trávíme s Orkhanem, vysokoškolským učitelem, a jeho ženou Ajlin, pracující na ministerstvu obrany. Ptám se Orkhana, co se mu v Baku líbí a co ne. Odpovídá, že má rád pohostinnost a vstřícnost lidí. Když něco potřebuješ, každý ti ochotně poradí a pomůže. Vadí mu ale pomalý rozvoj země. „Chtěli bychom mít vaši disciplinovanost a organizovanost,“ doplňuje.

Říkám, že mi v Baku chybějí cyklisté. „Víš, proč tomu tak je? Protože pro ně není bezpečné tady jezdit, ale ve vznikajicím White City se už na ně myslí,“ vysvětluje mi Orkhan. A zároveň zmiňuje ještě jednu zajímavou věc z ulic. Ve městě se množí psi. Ázerbájdžánci je nezabíjejí a není, kdo by je kastroval. A k našemu překvapení dodává: „Ti psi se prodávají i za stovky dolarů do Švédska nebo Anglie. Podívejte se na internetu na Baku Street Dog Rescue.“

O tzv. Bílém městě (White City) jsme už slyšeli. Jihovýchodní část Baku, tradičně označovaná jako Černé město (tyto čtvrti byly centrem ropného průmyslu a ponurost místa dokresloval všudypřítomný černý kouř a saze z továren a rafinerií), se modernizuje a mění v Město bílé. Velkolepý projekt zahrnuje obytné i kancelářské budovy, parky, ale i rozšíření pobřežního bulváru. Jak prohlásil bývalý prezident Hejdar Alijev: „Černé město po více než století zbělá, vyčistí se, budou se tam pěstovat květiny a bude z něj krásný pohled na Ázerbájdžán.“

V debatě o dopravě nás Orkhan pobavil svou představou, když zasněně vyslovil přání, že by chtěl v Baku tramvaje, jako máme v Praze. Zatím se tu ale řeší metro a přístavba dvaceti dalších stanic během následujících dvou desetiletí.

Do Baku tak bude mít smysl podívat se časem znovu. Nejen na to, jak moc se zase změnilo nebo prozkoumat čtvrti Bílého města, ale třeba si tady i půjčit kolo a zkoumat v ulicích, zda se podařilo uchovat starobylý ráz a poklidnou atmosféru v přívětivém a malebném Starém městě.