Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii|
Zdroj: Petr Tůma
Vždycky jsem si myslel, že poušť je pořád stejná monotónní krajina, ale kdepak. Každých deset patnáct kilometrů je úplně jiných, mění se struktura a barva povrchu, profil krajiny, pouštní vegetace.|
Zdroj: Petr Tůma
V poušti vůbec není ticho, jak by se mohlo zdát. Pořád je něco slyšet. Hlavně v noci, když se člověk nehýbe. Vlastním pohybem totiž vytváří hluk, kterým překryje zvuky, které poušť vydává. V noci jsou slyšet brouci a ještěrky, zpívání písku.|
Zdroj: Petr Tůma
Snad nejhorší byla mračna much. Jdou neúprosně za jakoukoli vlhkostí, vlezou vám do očí, uší, do nosu...|
Zdroj: Petr Tůma
S nasazenou moskytiérou člověk vypadá jako zmutovaný včelař|
Zdroj: Petr Tůma
Příroda je zde skutečně velmi krásná a rozmanitá|
Zdroj: Petr Tůma
Občas jsme si samozřejmě s parťákem lezli na nervy, takže musel být každý na chvíli sám... Svoji roli hrál i věkový rozdíl mezi námi. Každý jsme tu cestu prožíval trochu jinak.|
Zdroj: Petr Tůma
Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii|
Zdroj: Petr Tůma
Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii|
Zdroj: Petr Tůma
Austrálie je světadílem hadů. Těch nejjedovatějších. Četnost výskytu hadů se dala určit podle toho, kolik jsme jich viděli přejetých na silnici.|
Zdroj: Petr Tůma