Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii| Zdroj: Petr Tůma Vždycky jsem si myslel, že poušť je pořád stejná monotónní krajina, ale kdepak. Každých deset patnáct kilometrů je úplně jiných, mění se struktura a barva povrchu, profil krajiny, pouštní vegetace.| Zdroj: Petr Tůma V poušti vůbec není ticho, jak by se mohlo zdát. Pořád je něco slyšet. Hlavně v noci, když se člověk nehýbe. Vlastním pohybem totiž vytváří hluk, kterým překryje zvuky, které poušť vydává. V noci jsou slyšet brouci a ještěrky, zpívání písku.| Zdroj: Petr Tůma Snad nejhorší byla mračna much. Jdou neúprosně za jakoukoli vlhkostí, vlezou vám do očí, uší, do nosu...| Zdroj: Petr Tůma S nasazenou moskytiérou člověk vypadá jako zmutovaný včelař| Zdroj: Petr Tůma Příroda je zde skutečně velmi krásná a rozmanitá| Zdroj: Petr Tůma Občas jsme si samozřejmě s parťákem lezli na nervy, takže musel být každý na chvíli sám... Svoji roli hrál i věkový rozdíl mezi námi. Každý jsme tu cestu prožíval trochu jinak.| Zdroj: Petr Tůma Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii| Zdroj: Petr Tůma Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii| Zdroj: Petr Tůma Austrálie je světadílem hadů. Těch nejjedovatějších. Četnost výskytu hadů se dala určit podle toho, kolik jsme jich viděli přejetých na silnici.| Zdroj: Petr Tůma
