Bihsúd, tři tisíce metrů nad mořem. I tady v nehostinných podmínkách žijí lidé, v posledních letech sužovaní opakujícími se suchy.| Zdroj: Jan Mrkvička Díky pomoci Člověka v tísni bude zdroj pitné vody pro vesnici blíž| Zdroj: Jan Mrkvička Kluci žijící na bývalé frontové linii si na kolo vedle sebe dali vlajky Tálibánu i nedávno zaniklé Afghánské republiky| Zdroj: Jan Mrkvička Muž pracující na rozšiřování vodovodního systému. Jeho měsíční mzda bude jediným příjmem pro celou rodinu na několik měsíců.| Zdroj: Jan Mrkvička Díky pomoci, která do země pořád proudí, mají lidé možnost pracovat. Za měsíc si vydělají necelé dva tisíce korun. Práce je na tři měsíce, pak příležitost dostanou další.| Zdroj: Jan Mrkvička Protipovodňová opatření. Vykopané příkopy zachytí v kopcích vodu a ochrání vesnice v údolí před velkou vodou.| Zdroj: Jan Mrkvička Podvýživa je velikým problémem, o kterém místní nevěděli. Rodiny s dětmi ve vážném stavu dostávají finanční podporu.| Zdroj: Jan Mrkvička Vodu do vesnice přivádějí stovky metrů dlouhé podzemní kanály| Zdroj: Jan Mrkvička Z vesnice Nadžarán, kde před rokem a půl probíhaly těžké boje, vyzařuje klid a mír| Zdroj: Jan Mrkvička Dům označený anglickou zkratkou Člověka v tísni (PIN, tedy People in Need). Před časem sem dopadla raketa, teď se bude obnovovat.| Zdroj: Jan Mrkvička Hazárský majitel domu, ve kterém má Člověk v tísni kancelář| Zdroj: Jan Mrkvička Údolí, kterým každý rok přicházela zničující povodeň. Teď se voda zachytí v horách, kde místní plánují vysadit mandloně.| Zdroj: Jan Mrkvička Řeka Hilmand, nejdelší v Afghánistánu. V noci tu teplota klesá k minus 30 stupňům Celsia.| Zdroj: Jan Mrkvička Na hodinové setkání přijel muž z několik kilometrů vzdálené vesnice| Zdroj: Jan Mrkvička Úrodná pole v Kápíse. Ani během války je nepřestali obdělávat.| Zdroj: Jan Mrkvička Setkání s komunitou. Charizmatický ředitel školy by rád postavil školu pro dívky.| Zdroj: Jan Mrkvička
