Dlouhá cesta k čisté vodě| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Často je velice složité změnit návyky místních lidí, kteří jsou po desetiletí zvyklí chodit pro vodu k jednomu místu.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Vybudovat studně nestačí, je třeba lidem (velmi často negramotným) vysvětlit, proč by měli začít chodit delší cestu ke studni než ke znečištěnému rybníčku uprostřed vesnice.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Chlorování je jedním ze způsobů, jak získat nekontaminovanou pitnou vodu.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Jezero Kivu využívají obyvatelé města Bukavu nejen jako zásobárnu pitné vody. Do jezera chodí prát, mýt nádobí, ale i konat potřebu.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Rybáři na březích Kivu v Kongu. DR Kongo patří mezi nejchudší země Afriky a navíc východ země stále sužuje vleklá válka, která komplikuje také přístup k nezávadné pitné vodě.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Voda na mytí je vzácnost, pokud si ji musíte donést v kanystru nebo kalabaši ze vzdálenosti i několik kilometrů.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Pro miliony lidí v rozvojových zemích nejsou samozřejmostí hygienické návyky, jako je mytí rukou mýdlem po vykonání potřeby. Nemytí rukou přitom způsobuje zákeřná průjmová onemocnění.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) na ně ročně umírá 1,87 milionu dětí do pěti let, což z těchto nemocí dělá druhou nejčastější příčinu úmrtnosti. Přitom mýdlo má k dispozici skoro každý, jde jen o to, vybudovat si správné návyky.| Zdroj: Jana Ašenbrennerová
