Mauritánský velbloudář na největším trhu s velbloudy v západní Africe, který leží nedaleko za Nuakšottem|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Rybáři, většinou senegalští gastarbeiteři, připlouvají po několika dnech s úlovkem|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Muži na voru plují k vraku lodi, který rozebírají na železo|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Rybolov je obrovským zdrojem financí pro velkou část Mauritánců. Bez moře by mnoho z nich nemělo nic.|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Železný vlak, donedávna nejdelší vlak světa, přijíždí do stanice|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Velbloudi jsou velkým bohatstvím, kus se prodává i za tisíc eur|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Muž čeká na koleji na příjezd vlaku, který je jedinou spojnicí měst na severu země|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Karavana velbloudů v poušti okolo Chinguetti provází dnes už hlavně turisty|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Abdalláh ukazuje jednu ze starých knih, které hrdě opatruje|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Děvčata v koranické škole se podle odvěké tradice učí psát a číst pomocí dřevěných desek|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Barevné oblečení je pro mauritánské ženy nutností. Muži chodí v modré, ženy září všemi barvami.|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Špička mešity se rýsuje mezi dunami, které pohltily staré město. To je dnes devět metrů hluboko.|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Jedna z nemnoha studní, které kdysi lemovaly karavanní trasy|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Pevnost Wádán byla místem obchodu i vědění. Dnes ji pomalu pohlcuje poušť.|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Voda, která přiteče do pouště, často vytlačí hluboko usazené soli, které pak ničí pole|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Páteční mešita v Chinguetti je symbolem země. Z jejích špiček kdysi do noci zářila pštrosí vejce, která pomáhala cestovatelům orientovat se v noci.|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Tradiční modrá je oděvem mužů pouště, Berberů i Arabů|
Zdroj: Lenka Hrabalová
Turismus je v zemi v plenkách a stánky neexistují. Prodejci se seběhnou, když uvidí cizince.|
Zdroj: Lenka Hrabalová