Tělo malého lovce se jako pružina pomalu natahuje k ruce s lákavým soustem. Kdykoli je ale připraven uskočit do bezpečí.| Zdroj: Richard Jaroněk Tentokrát vedle něj stála i samice. Jejich těla se téměř dotýkala. Oba stáli ve stejné poloze, nohy zapřené ke skoku. Najednou jsem nevěděl, který zaútočí dřív.| Zdroj: Richard Jaroněk Tentokrát vedle něj stála i samice. Jejich těla se téměř dotýkala. Oba stáli ve stejné poloze, nohy zapřené ke skoku. Najednou jsem nevěděl, který zaútočí dřív.| Zdroj: Richard Jaroněk Lehl jsem si tentokrát víc na bok a ruku jsem už tolik nenatahoval. Chtěl jsem ho dostat až před svou hlavu.| Zdroj: Richard Jaroněk Natahuji ruku. Prázdnou, bez masa. Je mastná od pečínky a šakala přirozeně láká. Nevidí do mé dlaně a okamžitě se natáhne. Čichne k mým prstům a cvakne do nich zuby. Opět stejná bolest, která se ale dá snést. Jakmile šakal zjistil, že v ruce nic nemám, ustoupil.| Zdroj: Richard Jaroněk Šakali, divocí psi s liščíma ušima a dlouhým úzkým čumákem, jsou plaší a ve dne je téměř nespatříte.| Zdroj: Richard Jaroněk Pro Egypťany byl Anubis, bůh se šakalí hlavou, jeden z nejvýznamnějších. Klaněli se mu, protože jeho království bylo největší, nejtajemnější a chladně mystické. Anubis byl vládce mrtvých.| Zdroj: Richard Jaroněk Těla člověka se šakalí hlavou jsou vyobrazena na sarkofázích, nástěnných malbách, papyrech a neexistuje pověst, příběh či legenda, kde by tento „tvor“ nevystupoval.| Zdroj: Richard Jaroněk
