Mauritánský velbloudář na největším trhu s velbloudy v západní Africe, který leží nedaleko za Nuakšottem| Zdroj: Lenka Hrabalová Rybáři, většinou senegalští gastarbeiteři, připlouvají po několika dnech s úlovkem| Zdroj: Lenka Hrabalová Muži na voru plují k vraku lodi, který rozebírají na železo| Zdroj: Lenka Hrabalová Rybolov je obrovským zdrojem financí pro velkou část Mauritánců. Bez moře by mnoho z nich nemělo nic.| Zdroj: Lenka Hrabalová Železný vlak, donedávna nejdelší vlak světa, přijíždí do stanice| Zdroj: Lenka Hrabalová Velbloudi jsou velkým bohatstvím, kus se prodává i za tisíc eur| Zdroj: Lenka Hrabalová Muž čeká na koleji na příjezd vlaku, který je jedinou spojnicí měst na severu země| Zdroj: Lenka Hrabalová Karavana velbloudů v poušti okolo Chinguetti provází dnes už hlavně turisty| Zdroj: Lenka Hrabalová Abdalláh ukazuje jednu ze starých knih, které hrdě opatruje| Zdroj: Lenka Hrabalová Děvčata v koranické škole se podle odvěké tradice učí psát a číst pomocí dřevěných desek| Zdroj: Lenka Hrabalová Barevné oblečení je pro mauritánské ženy nutností. Muži chodí v modré, ženy září všemi barvami.| Zdroj: Lenka Hrabalová Špička mešity se rýsuje mezi dunami, které pohltily staré město. To je dnes devět metrů hluboko.| Zdroj: Lenka Hrabalová Jedna z nemnoha studní, které kdysi lemovaly karavanní trasy| Zdroj: Lenka Hrabalová Pevnost Wádán byla místem obchodu i vědění. Dnes ji pomalu pohlcuje poušť.| Zdroj: Lenka Hrabalová Voda, která přiteče do pouště, často vytlačí hluboko usazené soli, které pak ničí pole| Zdroj: Lenka Hrabalová Páteční mešita v Chinguetti je symbolem země. Z jejích špiček kdysi do noci zářila pštrosí vejce, která pomáhala cestovatelům orientovat se v noci.| Zdroj: Lenka Hrabalová Tradiční modrá je oděvem mužů pouště, Berberů i Arabů| Zdroj: Lenka Hrabalová Turismus je v zemi v plenkách a stánky neexistují. Prodejci se seběhnou, když uvidí cizince.| Zdroj: Lenka Hrabalová
