Fotogalerie: Zajímavosti za severním polárním kruhem
7
/
8
Přehled fotografií
Zavřít
Arktická národní přírodní rezervace: Na severovýchodní Aljašce, u hranice s Kanadou, najdeme chráněnou oblast o velikosti Česka. Arktická národní přírodní rezervace je domovem mnoha různých arktických ekosystémů. Pokud se pomocí letecké dopravy odhodláte třeba do městečka Barrow u severního okraje rezervace, budou na vás čekat křišťálové ledovce a nekonečné tundry a tajgy, to vše přístupné pouze pěšky, na koni či lodí. Dlouhodobé zdraví rezervace, na které se pohybuje také několik původních domorodých kmenů, je bohužel ohrožováno těžbou ropy v sousedním městě Prudhoe Bay.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Ostrov Prince Leopolda: Sever Kanady, to jsou arktické ostrovy. Jedním z těch nejzajímavějších je ostrov Prince Leopolda, který se nachází severovýchodně od rozsáhlého ostrova Somerset. Ostrov Prince Leopolda je neobydleným monolitem, který upoutá především impozantními, až 265 metrů vysokými útesy, které se do okolního moře zařezávají po celém obvodu ostrova. Ostrov je významnou ptačí rezervací a útesy jsou důležitým hnízdištěm pro několik arktických ptačích druhů.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Beecheyho ostrov: Devadesát kilometrů severozápadně od ostrova Prince Leopolda se nachází Beecheyho ostrov. Evropané ho objevili v roce 1819 a byl pojmenován po malíři Williamu Beecheym, jehož syn sloužil jako poručík kapitána Williama Parryho. Ostrov je kamenitou pustinou, která je známá především pro svoji roli v nechvalně proslulé Franklinově expedici. Právě u Beecheyho ostrova měly k záhubě odsouzené lodě HMS Erebus a HMS Terror přezimovat v zimě 1845–1846. Na ostrově se nachází trojice hrobů členů expedice.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Churchill: Na západním pobřeží Hudsonova zálivu v kanadském státě Manitoba najdete odlehlé městečko Churchill. Hlavním motivem evropského osídlení oblasti jinak dlouhodobě osídlené domorodými Kríi a Čipevajany byl obchod s kožešinou. Za tímto účelem vyrostla na místě na začátku 18. století pevnost Prince z Walesu, která ovšem britským osadníkům příliš nepomohla, když Churchill obsadili v roce 1782 bez jediného výstřelu Francouzi. Dnes Churchill láká turisty především na pozorování medvědů ledních, kteří se na podzim přesouvají ze souše do svých lovišť na zamrzlém zálivu.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Špicberky: Nejsevernější část Norského království najdeme na půl cesty mezi pevninským Norskem a severním pólem. Souostroví Špicberky, poněkud nepřesně známé pod názvem svého největšího ostrova, je skutečným okrajem civilizace. Hlavní město Longyearbyen je nejsevernějším městem planety, ve kterém trvale žije více než tisíc obyvatel. Původně těžařské město se v dnešní době transformuje v turistické centrum, které láká na severskou faunu a brilantní okamžiky polární záře.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Špicberské globální úložiště semen: Největší kuriozitou v Longyearbyenu je Špicberské globální úložiště semen. Tento poněkud apokalypticky vyznívající projekt vznikl v letech 2006 až 2008 a jeho úkolem je uchovávat semena rostlin a udržovat tak globální biodiverzitu. Skromně vypadající betonový hranol je vchodem do podzemní agrikulturní Noemovy archy, ve které jsou vzorky semen skladovány dřevěných bednách a hliníkových pytlích při teplotě −18 °C.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Země Františka Josefa: Ruská země Františka Josefa je tou vůbec nejsevernější částí Evropy – mys Fligely se nachází jen 920 kilometrů jižně od severního pólu. Souostroví tvoří celkem 192 ostrovů, z nichž ten největší je Jiřího země. Ostrovy nejsou trvale obydleny – dočasně na nich přebývají jen výzkumníci a ruští vojáci. Souostroví je zemí ledovců a impozantních mysů, mezi které patří například mys Tegetthoff na Hallově ostrově.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Geody na Champově ostrově: Zřejmě nejmysterióznější objekty v zemi Františka Josefa najdeme na Champově ostrově, který je nejjižnějším ostrovem centrálních ostrovů země Františka Josefa. Objekt zájmu z něj však činí především nespočet perfektně kulatých pískovcových koulí, jimiž je jinak pustý povrch ostrova poset. Největší z těchto koulí mají až šest metrů v průměru. Jejich původ však srdce konspirátora zklame – nejedná se o dílo lidských rukou, ale pouze o výsledek specifického geologického procesu.
|
Zdroj: Profimedia.cz
Zavřít