Mušle Anadara tuberculosa je v různých zemích známá pod různými jmény. V Kolumbii a na Kostarice je to piangua, v Mexiku se mušli říká pata de mula, tedy něco jako „oslí tlapa“. V Panamě je to chucheca, v Salvadoru curil, a konečně v Nikaragui, Ekvádoru a Peru je to prostě concha negra čili „černá mušle“.| Zdroj: Jan Sochor Na pobřeží kolumbijského Pacifiku panuje celoročně tropické vlhké klima s průměrnou roční teplotou 26,2 stupně. Nejvyšší průměrné teploty jsou během dubna (30°) a nejnižší v září (21,3°). Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 84 procent. Roční úhrn srážek dosahuje 2105 mm, s tzv. obdobím dešťů mezi lednem a červnem.| Zdroj: Jan Sochor Mušle se v družstvu znovu omyjí od bahna a nasypou se do přepravních krabic. Mušle se nijak nezabíjejí. Piangua údajně vydrží živá, a tedy čerstvá až týden.| Zdroj: Jan Sochor Víš, je to špatný. Dřív sme nasbírali třeba pět set nebo šest set mušlí za šichtu.“ Doňa Marleny strávila celý svůj život mezi kořeny mangrovů. „Neska najdou stovku dvě, lidi se vracej z mangrovů vosolený.“| Zdroj: Jan Sochor Každá skupina sběračů má vytipované oblasti sběru, kam jezdí na člunech poháněných závěsným motorem. Ačkoli mangrovové lesy nikomu nepatří, některé skupiny si označují svá teritoria, například zavěšením igelitových „vlajek“ na stromy ve vstupních kanálech. Zóny se navštěvují zhruba v týdenním intervalu.| Zdroj: Jan Sochor Lidé, kteří nemají majetek ani vzdělání, končí ve slumech, a protože ke sbírání mušlí nic nepotřebují, je pro ně mušlování jediným východiskem z mizerie.| Zdroj: Jan Sochor Zhruba 15-20 procent mušlí se prodává na domácím trhu, 80 procent produkce směřuje do sousedního Ekvádoru.| Zdroj: Jan Sochor V Kolumbii pianguu odjakživa sbíraly ženy (piangüeras) a děti z chudých vesnic v pacifických departementech, především v Nariňu a v Chocó.| Zdroj: Jan Sochor Concheros: Do bahna mangrovových porostů s kolumbijskými sběrači mušlí| Zdroj: Jan Sochor
