Rumunsko: Blízká setkání v historické Konstanci

Pokaždé, když zavítám na černomořské pobřeží, jsem plná očekávání. Co nového objevím, koho zajímavého potkám, co dobrého ochutnám. A pokaždé dojdu k názoru, že realita je tu nad všechna moje očekávání. Kouzlu Konstance (Constanţa) jsem poprvé propadala právě uprostřed Velikonoc. Aniž bych to bývala tušila, ocitla jsem se v místě, kde pravoslaví žije v symbióze s islámem, kde se kříží kultury, snoubí tradice a ožívají bezbřehé dějiny.

Černomořské pobřeží je okouzlující v každém ročním období|Veronika Kratochvílová

Z ruky do ruky

Historie tohoto podmanivého přístavního města se začala psát před 2500 lety. Tehdejší sídlo známé jako Tomis bylo založeno kolem roku 600 před naším letopočtem, z čehož vyplývá, že Konstanca je vůbec nejstarším trvale obydleným městem Rumunska. Z římského područí upadla do moci osmanské říše, aby na počátku 19. století připadla zpátky Rumunsku a stala se jeho hlavním námořním přístavem.

Ikony jsou suvenýrem, bez kterého odsud stěží odjedete|Veronika Kratochvílová

Stmívání na východě

Balkánské Velikonoce jsou velkolepé, barevné a živé. Tak živé, že by tu ve vzkříšení začal věřit i zarytý ateista. Ranní velkopáteční mše v ortodoxní katedrále svatých Petra a Pavla mě utvrdila v tom, že Rumuni jsou srdcaři, zvlášť co se tradic a víry týče. Zažít západ slunce na střeše mešity Mahmudie bylo pak jedním z vrcholů celého výletu. Stavba z roku 1910, která byla první železobetonovou konstrukcí v celém Rumunsku, je sídlem muftího, duchovního vůdce početné skupiny rumunských muslimů, kteří žijí na pobřeží Dobrudže (Dobrogea). Z jejího 50 metrů vysokého minaretu se nám naskytl pohled na celé historické město i rozlehlý přístav a já za hlasitého křiku racků začala přemýšlet, jak tenhle moment co nejvíc prodloužit. Jenže s padajícím soumrakem přišla i prosba k opuštění mešity.

Velkopáteční mše před kostelem doprovázená zpěvem popa a věřících je zážitkem, na který nezapomenete|Veronika Kratochvílová

Hazard ve stylu art deco

A tak nezbývá než si užít večerní pobřežní promenádu korunovanou pohledem na nádherné secesní kasino. Jeho stavba podle návrhu architekta Daniela Renarda začala roku 1880 a dodnes je jedním ze symbolů celého města. Ačkoliv byla budova dlouhá léta v dezolátním stavu a lákala spíš fanoušky urbexu než hazardní hráče, meziválečný noblesní duch ji nikdy neopustil. Oprava s podporou fondů EU nyní slibuje její zachování i pro budoucí generace. Od kasina se dá dojít až k romantickému osmimetrovému Janovskému majáku, který tu vznikl na počest janovských obchodníků. Čerstvý mořský vzduch působí lépe než opium. A tak se nadechuji z plných plic a vychutnávám si Konstancu všemi smysly. Svítání tu totiž bývají neméně kouzelná.

Ranní procházka od mešity Mahmudie k secesnímu kasinu vás probere k životu|Veronika Kratochvílová