Jídlo jako lék i jed: Rostlina učitelka a voda bez stínu
Výprava do zákoutí cizokrajného stravování může přinést komplikace, nečekané zážitky, ale také uzdravení. Třeba v klášteře Tham Krabok, usazeném ve vápencových horách u thajského Lop Buri, umějí vyléčit závislosti všeho druhu.
Pat, můj irský kamarád a „spolumnich“, sem právě kvůli klášternímu detoxu přijel. Doufal, že zdejší mírně drastická léčba mu pomůže od dlouholeté závislosti na drogách a alkoholu. Mnich jemu i mně pokaždé načepoval dvě pořádné dávky speciální místního léčivého nápoje. Vynalezla ho zakladatelka kláštera, místní čarodějka a léčitelka Lungpo Yai a podle legendy obsahuje 108 bylin. To je posvátné číslo, a tudíž podezřelý počet. Recept zůstává tajný a zná ho jen lékárník.
Se sepjatýma rukama jsme se s Patem poklonili a mlčky do sebe převrátili tu šílenou šťávu. Sotva jsme ji udrželi v žaludku. Pak jsme vzali tašky se šesti litrovkami vody a zahájili každovečerní léčivý rituál. Chvíli jsme s Patem konverzovali a pak se voda z láhví přestěhovala do žaludku a vzápětí ven do vysoké trávy u mostku. Dva holohlaví chrliči přijali lék a pořádně si propláchli vnitřnosti. Posvátný řídký džem dokáže jedy dostat z těla a navíc mírní abstinenční příznaky. Nesmí ale v těle zůstat dlouho – a taky nezůstane. Za pár týdnů se Pat zbavil problémů s whisky a drogami a léčivý drink už si pouštěl do těla jen v rámci očistné kúry. Navzdory všemu ale pro něj už asi bylo bohužel pozdě. Po roční abstinenci svlékl róbu, vrátil se domů do Irska a za pár měsíců si nabodl žílu a zemřel na předávkování.
Rostlinná inteligence
Svatá šťáva z Tham Kraboku přesto vytáhla z drogového víru zástupy zoufalců. Indiánská ayahuasca s ní má leccos společného. Viliam Poltikovič vypráví: „Amazonská liána v Peru nazývaná ayahuasca je hodně specifická. Šamani z ní rituálně připravují odvar, který má výjimečně široké léčebné účinky a působí neuvěřitelně i v psychoterapeutické rovině. Její požití ale není příjemné. Ayahuasca je odpudivě hořká a vyvolává zejména při prvních požitích nekončící zvracení. Místní ji zařazují mezi rostliny učitelky a bezesporu jde o rostlinnou inteligenci, která vyvolává změněné rozšířené stavy vědomí a rozvíjí poznání. Léčí nejen na tělesné úrovni, ale pomáhá překonat i různá traumata, psychické bloky, komplexy, fobie, vede člověka ke šťastnějšímu a plnějšímu životu. Potvrdili mi to nejen šamani, ale i lékaři, katolický kněz, šéf policejního sboru, armádní expert a nakonec i vlastní zkušenost.“
Na tak náročnou zkušenost ale musí být cestovatel připraven. Ten, kdo touží po indiánském zasvěcení, ať už přes ayahuascu nebo peyotl, toho často čeká spíš pořádná opice a vnitřnosti naruby. Přesto byznys ayahuascových cestovek prosperuje. „Zaplatil jsem spoustu peněz, strávil dva dny v motorové kánoi a nakonec jsme se v džungli všichni akorát šíleně pozvraceli,“ řekl mi Čechokanaďan Petr Pavlík, lékař, který si chtěl ayahuascou pomoct od depresí. „Bylo nás osm, pět dní jsme bydleli v chatrčích poblíž indiánské vesnice, místní šaman do nás lil hořkou tekutinu, o níž tvrdil, že je to ayahuasca, a nám bylo prostě všem špatně. Jedna žena začala trochu blouznit a pár lidí ze skupiny se pohádalo, ale jinak jsme pak odjížděli po řece spíš unavení a skleslí. Zkušenost to byla nepochybně zajímavá, ale tou zajímavostí to taky končí. Moje deprese neskončily.“
Šaman léčí i škodí
Při léčbě chorob těla se na domorodé léčebné metody víceméně můžete spolehnout. Blanku Remešovou léčili Dajakové tradičně výluhem z chininovníku a zpovzdálí pozorovala i dajáckou přírodní dietu: „Když jsem tam dostala malárii, dali mi chininovník už namíchaný v lahvičce. Taky mají při horečkách různé příkazy, kterým jídlům se vyhýbat. Všechno je to generacemi vyzkoušené, třeba chinin pijou i jako prevenci. A pak je tu černá magie. Prostřednictvím jídla a pití vpraví šaman do těla oběti kouzlo a snaží se jí ublížit. Nejvhodnější má být voda, proto se říká:,Nepij vodu, v níž nevidíš stín.‘ Alkohol se už tak nehodí, protože člověka jen omámí a účinky kouzla zmizí s vystřízlivěním – ale tohle znám spíš z knížek a vyprávění.“
Přírodní léčitelství je samozřejmě obsáhlé téma, ale je fakt, že často může prospět jen změna stravy. Výměna guláše a knedlíků za skvělou tropickou zeleninu a ovoce trhané přímo ze stromu nebo koupené na trhu obvykle léčí a prospívá sama o sobě. Vaše cesta se ovšem může dostat do dramatičtějších peřejí, než je pobývání v domorodé vsi a rafinované odmítání krvavých jater. To pak sedíte nad neznámou vodou v záhadném potůčku hluboko v džungli a přemýšlíte, jestli v něm proti proudu neleží mrtvola tapíra. Napijete se, a možná zemřete na zákeřnou chorobu. Nebo projevíte obdivuhodnou sílu vůle, a docela určitě zahynete žízní.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 4/2011.
