"Chrání mě bílá hůl a inzulinová pumpa," říká nevidomá cestovatelka Zuzana Habáňová
Těžký diabetes jí zničil oční sítnici, podstoupila několik operací a od svých třiceti let trpí takzvanou praktickou slepotou. Chuť do života se jí vrátila až díky cestování. I přes svůj hendikep objevuje svět a inspiruje k cestám další lidi. Před pár týdny se vrátila ze Sýrie a Libanonu a její příběh a přístup k životu jsou dokladem toho, že limity jsou často jen v naší hlavě.
Zuzana Habáňová miluje Blízký východ a komunikaci s lidmi. O svých cestách píše i přednáší. Její nadšení a smysl pro humor jsou nakažlivé. „Lidé se mě občas možná trochu bojí. Když ze mě čouhají ty hadičky a v ruce mám hůlku,“ směje se, když odpovídá na otázku, jestli občas nemá strach. „Omezení nepociťuji, od té doby, co mám inzulinovou pumpu, jsem v pohodě. Zbytek si vždy nějak vykomunikuji,“ doplňuje.
V minulosti dokonce využívala couchsurfing. „S kamarádkou jsme takhle kdysi procestovaly třeba Irán. Byl to skvělý způsob, jak nakouknout do domácností a autentické kultury místních,“ říká. Bílá hůlka prý otevírá dveře a srdce. Díky ní totiž zjišťuje, kolik je na světě hodných lidí.
V rozhovoru se také dozvíte, proč se zamilovala do Kukuřičných ostrovů, jaká byla procházka po Skid Row nebo proč jsou poutní cesty návykové.
