Oblast Tierradentro v jihozápadní Kolumbii

Oblast Tierradentro v jihozápadní Kolumbii Zdroj: Jan Leicht

Některé hrobky mají dnes propadlé stropy
Kolmý vchod do podzemní hrobky
Pohřební komora v Tierradentru. Není zde nikde zavedená elektřina, a proto fotografie vznikají za svitu čelovky.
Kamenné sochy v lokalitě El Tablón, Tierradentro
Kamenná miska, ale k čemu sloužila?
6
Fotogalerie

V archeologické lokalitě Tierradentro můžete navštívit podzemní domy pro mrtvé vystavěné neznámou indiánskou kulturou

Jihozápad Kolumbie, stále pod jistým vlivem levicové guerilly FARC, je téměř bez turistů. V zapadlých městečkách a vesnicích nás tak vítali s otevřenou náručí. Naším cílem byly bizarní starobylé podzemní hrobky.

Obklopeno andskými štíty, nad malou vesničkou San Andrés de Pisimbalá, se nachází jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť kontinentu, Tierradentro. Název znamená „Uvnitř země“ a pochází od Španělů, kteří sem pronikli v 16. století při hledání bájné říše El Dorado. Cítili se zde uvězněni v hlubokých kaňonech obklopených vysokými horami. O tom, že se zde nacházejí pozůstatky vysoké indiánské kultury, neměli ani ponětí. Ta byla pojmenována archeology také Tierradentro, protože nevíme, jak sama sebe nazývala ani který národ ji vytvořil.

První zemědělská společnost zde sídlila již kolem roku 1000 př. n. l. Hlavní rozkvět kultury byl ve středním období, v letech 500–900 n. l., kdy docházelo k nárůstu populace ve vesnicích poblíž vodních toků. S rozvojem zemědělství se vytvářela vládnoucí třída a kněžský stav. Pravděpodobně šlo o teokratickou společnost. Po roce 1000 n. l. tako kultura zmizela beze stopy. Dnes oblast obývají indiáni kmene Paezů. Ti se do těchto nepřístupných míst nastěhovali až v 16. století, jak ustupovali pod tlakem Španělů, a nemají se starou kulturou nic společného. Ani v jejich mýtech a tradicích se nevyskytuje zmínka o tesání soch a stavbě podzemních hrobek.

Hřbitovy v šachtách

Lokalita Tierradentro je největší koncentrací předkolumbovských šachtových hrobek s bočními komorami zvaných hypogea. Bylo jich dosud nalezeno 162 v pěti lokalitách, kde byly vytesány ve vulkanickém tufu. Tyto hřbitovy tehdejší elity se nacházejí na zploštělých vrcholcích kopců. Hypogea se nacházejí v hloubce 2,5 až sedm metrů a jsou oválného tvaru o průměru 2,5 až tři metry. Největší komory jsou široké 10–12 m se středovými podpěrnými sloupy. Soudí se, že podzemní hrobky jsou kopií domů, které pohřbení za života obývali. Primární pohřeb zemřelých byl praktikován do mělkých hrobů, později byli exhumováni a jejich pozůstatky byly v keramických urnách uloženy do hypogeí jako do hromadných hrobů rodin či klanů. Hrobky zdobí polychromované nástěnné malby s geometrickými, zoomorfními a antropomorfními vzory v černé a červené barvě na bílém podkladu. V hrobkách byly nalezeny urny s lidskými ostatky, kameny na mletí kukuřice, aby „obyvatelé“ měli stálý přísun potravy, a náboženské sošky z keramiky a kamene.

I když se dnes jedná o Národní archeologický park, hrobky jsou v těžko přístupném terénu. Nutností je silná baterka a dobré boty, protože zde není zavedeno žádné elektrické osvětlení a do hrobek se vstupuje po strmých vytesaných skalních schodech kolmou šachtou. Kromě hrobek stojí v lokalitě El Tablón řada kamenných antropomorfních soch. Jsou jeden a půl až dva metry vysoké a vytesané z vulkanického tufu. Představují stojící lidské postavy s horními končetinami zkříženými na prsou. Jejich velké špičáky zřejmě souvisí s kultem jaguára, který je patrný po celé Mezoamerice a zasahuje až do Kolumbie.