Žhavé portugalské slunce zapadá za obzor, čas na sklenku portského vína. Ne však pro nás. My nazouváme pohorky, balíme teplé bundy a nasedáme do terénního auta. Vyrážíme na noční „cestu do pravěku“. V údolí řeky Côa na nás čeká největší skalní galerie prehistorického umění na světě.
Za volant usedá Anna Berlinerová, bioložka, která se do tohoto kraje zamilovala a přestěhovala se sem i s rodinou z Lisabonu. Bude naší dnešní průvodkyní. Do parku je totiž vstup bez průvodce zakázán. Správci parku povolují jen omezený počet návštěvníků na den, je proto dobré se dopředu objednat. Jízda po kamenité polní cestě mezi olivovníky a mandloněmi nám zvedá adrenalin. Klesáme dolů k meandru řeky Côa. Díky milosrdné tmě prudký sráz pod sebou nevidíme, pouze tušíme. Po necelé půl hodině jsme na místě.
Když vypneme motor a zhasneme světla auta, „vypne se“ tím i náš svět. Cesta do pravěku má teď mnohem reálnější obrysy. Jsme v uzavřeném údolí, na dohled není žádná vesnice, žádné elektrické osvětlení ani silnice. Slyšíme jen řeku, na cestu nám svítí měsíc a první hvězdy, kolem létají netopýři, noční ptáci a cikády spustily svou serenádu. Kráčíme po cestě, kterou před desítkami tisíc let chodili naši pravěcí předkové a do okolních skal vyryli symboly, jejichž smysl a význam si dnes můžeme jen domýšlet…
Pravěká galerie
Zastavíme u první skály, na kterou naše průvodkyně Anna zpříma posvítí baterkou. Zdá se, že je to jen popukaný kus kamene. Když ale na skálu posvítí zespodu, objeví se nám před očima hned celé stádo různých zvířat vyrytých jedno přes druhé. Jsou tu nejčastěji koně, býci, kozorožci a jeleni. Postupujeme od jedné skály ke druhé a ukazují se nám další a další rytiny. Výtvory našich předků staré až 25 000 let. Už chápeme, v čem spočívá kouzlo noční prohlídky. Jak doplňuje Anna, i archeologové zde často pracují v noci, právě proto, že při umělém osvětlení mohou lépe studovat zdejší pravěké obrazy. Navíc přes den zde díky unikátnímu mikroklimatu panují teploty přesahující 40 stupňů.
Archeologický park se rozkládá na asi 17 km dlouhém úseku údolí řeky Côa a prozatím zde bylo objeveno přibližně 1000 pravěkých rytin vyrytých do břidlicových skal. Vznikla tak jedinečná galerie pravěkého umění pod širým nebem.
Rytiny pocházejí z různých období, a lze tak pozorovat jak vývoj zachycovaných témat, míru detailu jednotlivých vyobrazení, tak i různé techniky. Kromě vyobrazení zvířat doby kamenné jsou zde i některé rytiny z doby bronzové, například první vyobrazení lidské postavy, a z doby železné — kromě zvířat i lovci a jejich nástroje. Při vytváření rytin používali pravěcí umělci různé techniky. Čáry jsou buď vyřezány tvrdým kamenným nástrojem, nebo jsou linie tvořeny jednotlivými tečkami. Našly se i pokusy o barevné vyobrazení — škrábání jinak barevným kamenem a později vyplňování rytin přírodními barvami vyrobenými z rostlin.
Podle archeoložky Dalily Correiové ze zdejšího muzea jsou tyto rytiny unikátní právě v tom, že jsou venku. Většina dosud objeveného paleolitického umění se totiž nachází v jeskyních. Rytiny z údolí řeky Côa jsou tak prvním příkladem veřejného umění.
Záhady kreseb
A šlo skutečně o umění, nebo měly rytiny nějaký jiný význam? Jak totiž postupujeme hlouběji do parku a vidíme další a další skály pokryté rytinami, nemůžeme se ubránit otázkám: Proč jsou zde pouze některá zvířata? Jak potvrzuje naše průvodkyně, v pravěku v této oblasti žila i jiná zvířata a některá byla mnohem početnější než ta, jež jsou vyryta do skal. Nejsou zde třeba vlci nebo ptáci. Ryby jen velmi zřídka. Proč jsou rytiny na mnoha místech jedna přes druhou, když kolem je spousta dalších volných břidlicových skal? Proč jsou některé rytiny na velmi nedostupných místech — vysoko na nedosažitelné špičce skály nebo téměř ve vodě, přestože okolo je spousta přístupnějších kamenů? „Víme jen to, že rytiny měly určitý účel. Pravěký člověk vynaložil velké úsilí, aby je vytvořil. Co nám chtěl říci, to nevíme,“ říká naše průvodkyně Anna. Byly rytiny něco jako dopravní značky minulosti ukazující na bohatá loviště? Nebo snad vedla pravěkého člověka stejná motivace jako dnešní tvůrce graffiti, kteří také přemalovávají svoje malby a vybírají si nedostupná místa?
Stojíme uprostřed noci v údolí řeky Côa a vnímáme všemi smysly všudypřítomnou historii. Vidíme tisíce let stará díla našich prapředků, ale neumíme si přečíst zprávu, která se za nimi skrývá.
Rytiny neplavou!
A přitom nechybělo málo a celá oblast by skončila pod vodou. Tato unikátní archeologická oblast byla totiž objevena až v 90. letech minulého století při stavbě přehrady. Místní lidé sice sem tam o nějaké rytině věděli, ale netušili, že jde o tak staré umění. Skály totiž byly po tisíce let vystaveny vlivu okolního prostředí a rytiny byly pokryté lišejníkem, blátem a zarostlé trávou. Až detailní archeologický průzkum odkryl tento jedinečný umělecký poklad v údolí řeky Côa.
Stavba přehrady už ale byla v plném proudu a rozvinula se debata o tom, co má přednost, jestli přehrada, nebo archeologické naleziště. Zvedla se vlna protestů proti přehradě. Hlavním heslem odpůrců přehrady se stal slogan „Rytiny neumějí plavat!“. Debatu ukončilo až celonárodní referendum v roce 1995, při němž Portugalci rozhodli o záchraně paleolitického umění na úkor přehrady. Výrazně pomohl i včasný zásah UNESCO, které rychle zapsalo celou oblast na seznam světového kulturního dědictví. Stavbu přehrady zastavili a místo ní postavili muzeum.
Impozantní muzeum
Muzeum de Côa je samo o sobě skvostem moderní architektury. Stojí na vrcholu kopce s výhledem na řeku Côa a okolní krajinu. Budova působí jako kus kamene, jenž tu stojí od nepaměti. Záměrem dvou mladých portugalských architektů, Camila Rebela a Tiaga Pimentela, bylo ztvárnit budovu jako zlom tektonických desek, jež vytvořily okolní krajinu. Vstup do muzea je úžasný. Klesáte dolů chodbou, která se v dálce před vámi zužuje, a nad hlavou se vám uzavírá nebe ohromnou masou kamene. Vstupujete jakoby do nitra země až na samou hranici historie lidstva. Najdete zde spoustu replik skalního umění, fotografie a i několik kusů skutečných pravěkých rytin převezených do muzea přímo z údolí řeky Côa.
Dobré vědět
Jak se tam dostanete
Do Portugalska se sice dá dojet autem, ale je to cesta značně zdlouhavá, trvající dlouhých 24 hodin jízdy a vyžadující zdolání téměř 2500 kilometrů. Proto je běžné a lepší do Portugalska letět. Z Prahy létá v sezoně třikrát do týdne přímá linka Českých aerolinií do Porta. Cena se pohybuje pod šesti tisíci za zpáteční letenku.
Kde bydlet
Vyzkoušejte si romantické ubytování v Casa da Cisterna v historické opevněné vesnici Castelo Rodrigo nedaleko Côa Valley. Bydlet tu můžete už od 65 eur pro dvě osoby a noc se snídaní! Více na www.casadacisterna.com.
Kolik stojí vidět údolí Côa?
Vstupenky do muzea se prodávají před vstupem do expozice a dospělý zaplatí pět eur. Děti do deseti let jsou zdarma. Když se ale chcete vydat v noci za dobrodružstvím a tajemnými rytinami, bude vás to stát 25 € a provázet vás může rovnou Anna Berlinerová, pokud se ubytujete v jejím penzionu Casa da Cisterna!
