Castells, doslova hrady, jak se říká těmto konstrukcím z lidských těl, jsou bezesporu zlatým hřebem na lidových slavnostech v Barceloně a jižní části Katalánska.
Jediným stavebním prvkem je tu člověk. Představte si zcela zaplněné náměstí, hudbu, která najednou jakoby úžasem utichne, a skupinu lidí, jak se postupně šplhají po zádech jeden druhému, až vytvoří konstrukci úctyhodné výšky. Tím posledním „kamínkem“ bývá dítě tak pětileté, s přilbou na hlavě, které za bouřlivého jásotu zamává davu a pak už sjíždí z vršku dolů, za ním pak ostatní.
Původ tohoto dnes sportovně-folklorního představení lze spatřovat ve středověkých tancích Valencijců, při nichž se vytvářely miniaturní lidské věže. V Katalánsku se poprvé objevily v 19. století a získávají si stále větší oblibu. Jednou za dva roky probíhá v Tarragoně soutěž ve stavbě castells, jíž se účastní všichni, kdo v této tradiční disciplíně něco znamenají. Nejlepším týmem se už mnohokrát za sebou stali Castellers de Vilafranca. Za svůj největší úspěch považují věž o devíti patrech.
