Nová Kaledonie

Nová Kaledonie Zdroj: Shutterstock

Nová Kaledonie
Davy turistů tu nejsou
Typická ukázka umění domorodců na ostrově Ile des Pins
Katedrála svatého Josefa  v Nouméji
Jako bójky vznášející se na hladině vypadají skály v zálivu Oro
11
Fotogalerie

Francouzské souostroví Nová Kaledonie: Ráj na zemi i pod hladinou

Půvab Nové Kaledonie je výjimečný a magickou přitažlivost k tomuto místu budete cítit od prvního okamžiku. Pláže s jemným pískem a druhý největší korálový útes na světě z ní dělají ráj na zemi i v moři. Vítejte na ostrově věčného jara!

Že jste o tomto místě nikdy neslyšeli? Určitě nejste sami. Nová Kaledonie je souostroví v Tichomoří, 1200 kilometrů na východ od Austrálie, 1500 kilometrů severozápadně od Nového Zélandu, a i když jste tu tak trochu na konci světa, zůstáváte jednou nohou v Evropě – ve francouzském zámořském teritoriu.

Nouméa

Na největším ostrově Grande Terre leží Nouméa, hlavní město Nové Kaledonie. Přistanu na malém letišti a moje mysl nasedá na tropickou pohodovou vlnu. Při pasové kontrole se mě černošský celník česky ptá: „Vy jste Češka? A mluvíte česky?“ To jsem ještě nevěděla, kolik českých stop tu najdu – kromě několika staveb architekta Martina Böttchera i vinotéku, která patří sympatickému Olomoučanovi. V období mezi světovými válkami totiž emigrovalo do oblasti Francouzské Polynésie víc než 90 Čechoslováků, jejichž potomci žijí v této oblasti dodnes. Oceánie potřebovala pracovní síly, řemeslníky a zemědělce, a dostat přistěhovalecké povolení bylo tedy velmi snadné.

Davy turistů tu nepotkáte. Na Kaledonii je totiž draho, protože většina věcí se musí na ostrov dovážet. Dosyta si tu však můžete užít různé vodní aktivity, zaplavat si v moři se želvami, pod vodou obdivovat korály a téměř 3000 druhů ryb. Pokud je chcete mít alespoň částečně pěkně pohromadě, určitě v Nouméji navštivte akvárium. Původní budova z roku 1956 byla zrekonstruována v roce 2007 a návštěvníci tu spatří všechny krásy podmořského světa. Kromě ryb, želv a klasických korálů je zde i místní zajímavost: fosforeskující korály.

Velkou oblibu má i místní trh, kde můžete koupit kdeco: od suvenýrů přes oblečení, ovoce až po čerstvě vylovené ryby. Atmosféra tržnice má typické tropické kouzlo. Usměvaví prodavači, vůně ovoce, všude spousta barev, ruchu a zpěvu. Určitě musím ochutnat zdejší nabídku mořských plodů. Vybírám si čerstvého tuňáka a na nedělní oběd připravuji sašimi – syrovou rybu nakrájím na nudličky, stejně tak bílou ředkev a oboje namáčím ve wasabi omáčce. Francouzské víno a výhled na moře u tohoto vynikajícího oběda samozřejmě nesmějí chybět.

Nouméa je poklidné pobřežní město se spoustou krásných pláží. Usedám do kavárny poblíž jedné z nich. Stres a shon mě velice rychle opouštějí, nechávám se unášet atmosférou tohoto místa.

Československé stopy

Nad šálkem dobré kávy se dávám do řeči s mužem, který sem emigroval před téměř padesáti lety. Povídáme si o jeho životě v emigraci a já se dozvídám, že proti mně nesedí jen tak někdo, ale mistr světa v jízdě na sportovních katamaránech. Vladimír Révay, rodák z Banské Bystrice, odešel z Československa pár týdnů po okupaci ruskými vojsky přes Vídeň do Austrálie.

Život ve světě si však představoval jinak, než jak emigranty přivítali v Austrálii. Když pak v novinách uviděl nabídku, že firma na Nové Kaledonii hledá zaměstnance, neváhal. Tehdy však Kaledonie nebyla tropickým rájem, jako je dnes, a kamarádi se mu smáli, že chce jet kamsi mezi lidožrouty. „Letiště bylo taková bouda a bylo tam hodně komárů. Asfaltová cesta vedla jen z letiště do města. Na Baie des Citrons, kde dnes bydlím, se pásly krávy. Nouméa měla 20 tisíc obyvatel a za letištěm už byly jen černošské osady a sem tam farma, kde domorodci stříleli po každém, kdo tam vstoupil,“ vzpomíná Vladimír.

Přestože pracovní začátky nebyly jednoduché, nakonec se vypracoval až na vedoucího týmu. A díky jednomu ze svých klientů se naučil jezdit na katamaránu. Brzy zjistil, že je v tom dobrý, a zkusil jezdit na soutěže. „Na soutěžích jsem začal vyhrávat a život se mi tím zásadně změnil. Získal jsem nové přátele, popularitu a krásný život. Začal jsem reprezentovat Kaledonii a cestovat po celém světě na soutěže. Vyhrál jsem několikrát mistrovství Kaledonie, zlatou medaili na hrách jižního Pacifiku a Austrálie. Na různých mistrovstvích světa jsem byl často v první dvacítce. A v roce 2001 jsem získal titul mistra světa v kategorii nad padesát let.“

Do Československa se směl vrátit v roce 1981, kdy dostal milost od Husáka. Na pohřeb svého otce, který zemřel o dva roky dříve, ho však komunisté nepustili. Dnes žije půl roku na Kaledonii a půl roku na Slovensku. Doma se však necítí nikde.

Pláže

Nejznámější pláží v Nouméji je ta v Citronové zátoce – Baie des Citrons. Leží deset minut od centra města a najdete zde spoustu barů, restaurací a kaváren. Pláž je vyhledávaná a oblíbená nejen pro osvěžující koupání, ale i šnorchlování. Voda je zde průzračně čistá, a protože je to zátoka, nejsou tady velké vlny.

Promenádou vedoucí podél cesty se dostanete na další pláž, Anse Vata, největší ve městě. Spousta místních se zde ráno setkává s přáteli, aby příjemně začali den. Samozřejmě u typické francouzské snídaně. Moře už je tu otevřenější a tato pláž je největrnější v Nouméji, čehož využívají zejména windsurfaři.

Pokud jste milovníci přírody a treků po horách, i na vás kaledonská příroda myslela. Nejvyšší hora Nové Kaledonie se jmenuje Mt. Panié a tyčí se do výšky 1629 m n. m. Cestou na její vrchol se můžete osvěžit v jezírkách a užít si výhledy na vodopády. Pokud vás čas netlačí, rozhodně nevynechejte GR NC1 Trail. Provede vás typickou kaledonskou přírodou a domorodými osadami. Začátek trailu je v městečku Prony a přes sedm zastavení se dostanete do cíle — do města Dumbéa. Na tuto nezapomenutelnou túru si však musíte vyhradit celý týden. Je totiž koncipována tak, že co zastavení, to jeden den.

Ostrovní trpaslík

Ostrov Amedée je vzdálen od hlavního města Nové Kaledonie 24 kilometrů a plavba lodí trvá něco málo přes půl hodiny. Ostrov i s okolní lagunou byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Pro návštěvu ostrova využijte zdejší agenturu, jež výlety pořádá.

Ostrov je známý zejména kvůli majáku, který tu nechal postavit císař Napoleon III. Mnoho lodí, jež tehdy vstupovaly do místních vod, totiž ztroskotalo v laguně. A tak v roce 1861 Paříž nařídila postavit maják pro Nouméu. O rok později začal francouzský inženýr Rigolet pracovat na této výjimečné stavbě, trvající dva roky. Když maják postavili, demontovali ho na 1265 kusů vážících téměř 400 tun a po řece Seině díly převezli do přístavu Le Havre, odkud začala dlouhá cesta na Novou Kaledonii.

Ostrov Amedée je pouhých 400 metrů dlouhý a 270 metrů široký. Maják vysoký 56 metrů stojí uprostřed ostrova. Je to nejvyšší železný maják na světě. Pokud zdoláte jeho 247 schodů, budete odměněni překrásným výhledem na okolní lagunu.

Maják po jeho převezení z Francie stavěli vojáci a místní dělníci deset měsíců. Poprvé lodím zasvítil 15. listopadu 1865 a jeho světlo jim dodnes ukazuje vstup do jednoho z pouhých tří přírodních průchodů korálovým útesem v okolí Nové Kaledonie.

Přestože je ostrov poměrně malý, můžete tu vyvádět spoustu věcí. Nejoblíbenější je asi šnorchlování. V místních vodách žije velké množství různých mořských živočichů a najdete zde i korály různých tvarů a barev. Pokud vás láká zaplavat si se želvami, toto místo je jedním z těch, kde máte opravdu velkou šanci želvy v moři potkat. Ale i procházka po bílé písčité pláži je skvělou volbou. Můžete odtud domů poslat pohled z nejmenší poštovní kanceláře na světě, která má i své vlastní razítko. V rámci výletu se naučíte šplhat na kokosovou palmu, uvazovat sarong a skočíte si v rytmu tahitských tanců.

Ve vůni borovic

Z Nouméy jsem vyjela na třídenní výlet na Île des Pins, tedy Borovicový ostrov. Přelet nad lagunou, kdy s otevřenou pusou sleduji ostrůvky pode mnou a neuvěřitelné množství různých odstínů modré v moři, je jen začátek. Málokde na světě najdete tolik překrásných zálivů, klidné moře a prázdné pláže. Ubytovací kapacity jsou omezené, což zaručuje jistou úroveň soukromí všude na ostrově. Pokud jste milovníci potápění či šnorchlování, je toto místo pro vás jako stvořené.

Tyrkysová laguna a bílý prachový písek, jenž je tu proslulý svou měkkostí, mě drží v přítomném okamžiku a všechny povinnosti a starosti přestávají existovat. Snažím se zapamatovat si obrazy palem sklánějících se nad pláží a pestrobarevných rybek, jež kolem mě proplouvají. Vdechuji tropický mořský vzduch a přeji si zastavit čas. Místní o ostrově tvrdí, že zde čas ani neexistuje. Při procházce po pláži můžete v průzračném moři zahlédnout želvu. Nejlépe jsou vidět, když na chvíli vystrčí hlavu z vody, aby se nadechly. Na Kaledonii žijí čtyři druhy mořských želv a najdete zde spoustu míst, kde si s nimi můžete zaplavat. Jejich klid je nakažlivý. Plavete s nimi, lehce se vznášíte ve vodě a přejete si tuto lehkost přenést do svého každodenního života.

Pláží je zde několik a každá je něčím mimořádná. Kuto má údajně nejjemnější písek. A opravdu – dotýkám se ho a připomíná mi trochu hladkou mouku. Je zde i stylová restaurace, kde si můžete vychutnat místní speciality s výhledem na jediný přístav na ostrově.

Pod hladinou

Přestože je ostrov vyhledávaným turistickým cílem, neztratil nic ze své autentičnosti. Trvale na něm žije na 2000 obyvatel, z toho 95 procent tvoří Melanésané a Kanakové. Zdejší domorodci se nazývají Kunié. Kmenů tohoto lidu tu žije osm, každý z nich má svého „malého šéfa“ a nad nimi stojí ještě jeden, „hlavní šéf“ celého ostrova. Ostrov je domorodou rezervací a zdejší pozemky nejsou k prodeji a ani k pronájmu.

Druhý den se vydávám na plavbu plachetnicí přes záliv Upi. Na dně moře vidím korály a kolem nás plavou želvy. V zálivu z moře vyčnívají různě velké kameny porostlé stromy. Henry, majitel naší plachetnice, tvrdí, že v tomto zálivu často vidí žraloky. To mě trochu vyvádí z míry, a navíc za chvíli ve vodě těsně vedle naší loďky vidím něco velkého a tmavého. „To je žralok leopardí,“ uklidňuje mě Henry, „ten ale člověku neublíží. Je malý.“

Po výletě si chci zkusit šnorchlování v přírodním akváriu. Místo je od moře odděleno velkými kameny a vzniklo zde takové mořské jezírko, kde máte korály a pestrobarevné rybky jako na dlani. Na své si tu přijdou i rodiny s dětmi, protože pozorovat tyto krásy lze i v relativně malé hloubce. Zkušenější plavci pak mohou plavat dále a vychutnat si pohled na překrásný podmořský život. Pod hladinou definitivně zapomínám na všechny starosti a stresy a jen si vychutnávám tu nádheru.

Nová Kaledonie má návštěvníkům opravdu co nabídnout. Ať už chcete bujarou zábavu nočních klubů v hlavním městě, nebo zatoužíte po ryzím klidu na některém z přilehlých ostrůvků, kouzlo tropického ráje si podmaní každého.


Nová Kaledonie

Nová Kaledonie se nachází v poměrně aktivní zeměpisné oblasti, takže tamní obyvatelé se zejména v letním období (prosinec–březen) potýkají s cyklony a občasným zemětřesením. Na začátku prosince 2018 zasáhlo vody asi 200 km od ostrova silné zemětřesení o síle 7,6 Richterovy stupnice. Naštěstí ale otřesy byly hluboko v moři (cca v hloubce 10 km), takže obyvatelé hlavního města, kteří byli včas varováni před případnými vlnami, cítili jen silnější chvění země, žádné škody na majetku ani na zdraví nevznikly.

„Plaval jsem zrovna v moři a necítil jsem vůbec nic,“ informoval mě můj známý Vladimír Révay. „Dcera byla v práci a otřesy tam cítili, vyběhli raději ven z budovy, ale nic vážného se nestalo.“

Kromě občasných zemětřesení a cyklonů otřásalo Novou Kaledonií na podzim loňského roku jiné velké téma, a to referendum, ve kterém obyvatelé ostrova měli rozhodnout, zda chtějí i nadále zůstat pod Francií, nebo se osamostatnit. Francie posílila bezpečnostní složky, protože zejména po vyhlášení výsledků referenda, kdy se lidé těsnou většinou rozhodli pro to zůstat francouzským zámořským teritoriem, se domorodí Kanakové bouřili. Vypalovali auta, rozbíjeli výlohy, některé cesty zůstaly uzavřeny a střeženy policií a vojáky.

Budoucnost Kaledonie je tedy stále nejasná a aktuální situace mezi obyvateli poměrně napnutá. Vítězství profrancouzské skupiny obyvatel bylo totiž velmi těsné a většina lidí se bojí dále investovat do svého podnikání či bydlení, protože příští referendum může už dopadnout jinak.


Očima autorky

Kaledonie se pyšní druhým největším korálovým útesem na světě. Délka korálové bariéry, která souostroví lemuje kolem dokola, je 1500 kilometrů a laguna ohraničená tímto útesem je největší na světě. Nová Kaledonie je tedy největším ostrovem světa, který je obklopen korálovou bariérou. V roce 2008 byl tento přírodní div zapsán na seznam UNESCO pod názvem Laguny Nové Kaledonie.