„It’s Vanuatu time, darling“ – slyšíte, když se zeptáte na čas. Ten jako by se na tomhle souostroví zastavil. V zemi plné rytmických zvuků, těch nejvřelejších úsměvů a nekonečné pohody. Tohle všechno je Vanuatu – malý ráj schovaný v jižním Pacifiku.
Bohužel i tenhle ráj začíná postupně ničit turismus. Když o to člověk stojí, může zažít luxus. Jinak ale zapomeňte na normální záchod, sprchu nebo elektriku. Já si chtěla vyzkoušet skutečný život místních, a tak jsem celých pět týdnů strávila právě u nich. Měla jsem výhodu v tom, že můj přítel John z Vanuatu pochází. Rozpočet nám bohužel neumožnil vypravit se do severní části souostroví, kde leží největší ostrov Espiritu Santo s nejkrásnějšími plážemi nebo Malakula s pohřebištěm kanibalů. Zaměřili jsme se na ostrovy Efate, Lelepa a Tanna.
Efate
Efate je sice hlavní ostrov, ale zvládnete ho objet za dvě hodiny. Největším tahákem je pobřeží s krásným podmořským světem. Brzo ráno se vyplatí vydat k vodopádu Evergreen Cascades, který jsme tak měli sami pro sebe. Po koupání na krásné pláži Eton, relaxu v Modré laguně a šnorchlování na místě zvaném Top Rock jsme si nenechali ujít trhy v hlavním městě Port Vila, kde seženete nespočet druhů ovoce a zeleniny za dobrou cenu. V jedné části trhu se můžete levně a dobře najíst, většinou se nabízí rýže s rybou nebo masem. Pokud se spolehnete na stánky kolem cest, můžete si dopřát kukuřici na ohni, tradiční moučníky z banánů nebo mořské plody.
Tok všedních dnů naruší neděle, kdy většina rodin navštíví kostel a poté se vydá na výlet. Třeba autobusem, který potkáte na každém rohu. Na Vanuatu bohužel vládne chudoba, příjmy plynou převážně z turismu, na Efate jsou i obyčejné pláže placené. Proto místní vyhledávají osvěžení spíš u řek. Dalším svátkem je oslava, při níž se z chlapce stává muž – tím, že mu jeho kmotr před obřadem poprvé oholí vousy. U dívek je zlomem první menstruace. Měla jsem štěstí, že jsem se jednoho z obřadů mohla zúčastnit spolu s celou vesnicí. Byl plný barev, rytmických zvuků, zpěvu a tance, tradičních oděvů a pomalovaných tváří, tradičního jídla a darů – od ovoce přes upletené podložky z palmových listů až po usmrcená prasata nebo krávy.
Lelepa
Kolem Efate je roztroušena řada ostrůvků, Lelepu jsme si vybrali kvůli podmořskému světu. Mohli bychom se tam vypravit v rámci jednodenního výletu (na ostrůvku není žádný hotel) nabízeného některou z agentur, ale ten by nás přišel na tisíce. Se stanem na vlastní pěst nás tři dny vyšly na pár babek. V přístavu jsme si stopli rybáře, který nás loďkou zavezl do obydlené části ostrova s typickými baráčky. Další část zabírá džungle, turisté ale míří především na krásné pláže. Ostrůvek je tak malý, že jeho průchozí část zvládnete obejít za dvě hodiny.
Především na tomhle ostrově jsem poznala pohostinnost a štědrost místních. Bohužel jsme totiž netušili, že nebudeme mít šanci nakoupit potraviny. Naše zásoby se začaly hned první den rapidně tenčit, ale domorodci se o nás krásně postarali, nechali nás přespat u sebe na pozemku, věnovali nám dostatek vody a jídla, došlo i na naše oblíbené ryby s rýží.
Tanna
Aspoň pár malých obchůdku s nejzákladnějšími potravinami najdete na ostrově Tanna, který je v rámci souostroví jedním z nejnavštěvovanějších. Jinak je to jen džungle a pár vesniček. Z hlavního ostrova tam můžete buď za čtyřicet minut přeletět, nebo za 18–24 hodin (podle intenzity vln) dojet podstatně levnějším trajektem. My si dlouhou cestu lodí užili díky příjemné atmosféře – lidé se smáli, hráli na kytaru a zpívali. Pokud byste se tudy plavili mezi červencem a říjnem, budete mít šanci zahlédnout keporkaky, kteří se sem vydávají porodit mladé.
Magnetem Tannu je aktivní sopka Mount Yasur, údajně nejpřístupnější na světě. Její obrovská prašnost znemožňuje na východní části ostrova budovat asfaltové silnice nebo pěstovat kavu a další plodiny. Vulkán chrlí lávu několikrát za hodinu, při erupcích létají kameny do výšky až 350 metrů. Vzácností není ani černý déšť. Ještě nedávno byste si na sopku mohli vyšlápnout sami, ale teď už je z toho bohužel turistická atrakce se vstupným a s programem zahrnujícím ukázku tradičního tance. Můžete si vybrat, zda si ohňostroj žhavé lávy budete zblízka užívat při východu, nebo západu slunce. Opatrnost je ale na místě kdykoli. Místní věří, že sopka na ostrově původně nebyla, ale připutovala tam spolu s mužem, který pro ni hledal ideální místo. Když ho na Tanně našel, vytratil se.
Díky sopce tu mají specifickou podobu i některé pláže. Často jsou z černého písku a na těch poblíž vulkánu můžete za odlivu zahlédnout, jak z písku a skal stoupá pára. Mě nejvíc okouzlila pláž Port Resolution. Chystala jsem se i do úchvatné Modré jeskyně (Blue Cave) a do proslulé vesnice Yakel, ale kvůli koronaviru jsem musela odjet dříve, než jsem svůj plán mohla zrealizovat. Nicméně pokud se na Vanuatu vypravíte, nenechte si tuhle poslední domorodou vesnici s tradičním způsobem života ujít. Muže v ní potkáte jenom s chráničem penisu z palmového listu („nambas“), ženy pro změnu jen v sukni z trávy. Osvěžit se pak můžete pod vodopádem Louniel.
V severní části ostrova najdete největší místní fíkovník banyán, naopak jižní pobřeží je oblíbeným cílem rybářů. Běžně se tam z jiných oblastí sjíždějí celé rodiny, které zůstávají přes noc, kdy bývá lov nejúspěšnější. Zatímco my ženy, děti, starší a méně zdatní plavci jsme zůstali u ohně, muži v plné síle popadli harpuny a opakovaně vyráželi lovit. Ráno jsme odjížděli se spoustou ryb, humrů, langust, krabů a chobotnic. Pro domorodce jsou bohužel lahůdkou i želvy.
Vanuatská kuchyně
Místní obdělávají vlastní plantáže, většinou ukryté v džungli daleko od domova, kam musí chodit hodiny pěšky. Chovají hospodářská zvířata, k tomu loví ryby, takže jsou víceméně soběstační. V obchodech dokupují hlavně rýži. Pro turisty je nejlepší možnost nakoupit si na trzích. Pokud chcete zkusit pravé tradiční jídlo, doporučuji některou z variant pokrmu lap-lap. Do banánových listů se zabalí hmota z nastrouhaného kořene chlebovníku, banánů a kolokázie (taro), která se poté připravuje s čerstvým kokosovým krémem v podzemní kamenné peci. Přidávají se různé druhy masa, ale já si nejvíc pochutnala na sladké verzi s ovocem.
Odvážnější můžou vyzkoušet tlumící účinky speciálně upraveného kořene místní posvátné rostliny, pepřovníku opojného, alias kavy. Ta kdysi sloužila v menším množství jako odměna pro muže po celodenní namáhavé práci, ale dnes si její účinky užívá mládež po celou noc. Vypadá to tak, že na speciálně určených místech („Nakamal“) sedí mlčky několik skupinek. Děti můžou pouze přežvykovat kořeny, z čehož je jenom brní pusa, pití je povolené až v dospělosti. Ženám je v době požívání kavy vstup zapovězen. Opojná fáze trvá asi hodinu, pak na vás dolehne velká únava. Já poprvé prospala celou noc a celý den. Ke kavě se váže zajímavá tradice: muži, kteří kouří a pijí kavu a alkohol, chodí do kostela v neděli; ostatní v sobotu.
Životní styl
Na Tanně je ubytování prosté, domky jsou většinou postavené z bambusu a palmových listů, pohodlnější používají plech. Uvnitř najdete jen matrace a oblečení. Sociální zařízení se stavějí zvlášť jako sdílená. Sprcha je obvykle jen zavěšená hadice a po zacpání odtoku se využívá i jako pračka. Místo toaletních papírů místní používají listy. Většinou žije pohromadě několik generací nebo rodin. Díky vlastnictví rozsáhlých pozemků se běžně stává, že třeba už pro patnáctileté dítě se za pár dní postaví nový dům. Řada vesnic je schovaná v kopcích, kam se jinak než pěšky nedostanete. Často jsou odříznuté i od vody. Na hlavním ostrově je naopak většina domů z plechu, protože pro tak velký počet obyvatel není k dispozici dostatek dřeva. Do hlavního města Port Vila se stěhuje spousta lidí za prací, takže je tam hlava na hlavě. Komu je Vanuatu malé, zkouší štěstí jako sezonní pracovník v Austrálii nebo na Novém Zélandu.
Většina místních jsou velice přátelští a štědří lidé. Ačkoli často skoro nic nemají, neváhají se ani o to málo rozdělit. Nikdy jsem je neslyšela si stěžovat. Jsou vděční za jakoukoli maličkost. Pokud jde o vztahy, za celý život mají obvykle jenom jednoho partnera, rozvody běžné nejsou. Na první pohled ale páry nepoznáte, náklonnost se na veřejnosti neprojevuje. Muži a ženy tráví většinu dne odděleně.
Školy jsou bohužel placené, což si spousta rodin nemůže dovolit. Přes dvacet procent Vanuaťanů je tak negramotných. Navíc se jedná převážně o školy internátní, děti se tedy vracejí domů jen o víkendech. Pokud rodina nevlastní auto, znamená to i několikahodinovou cestu pěšky.
Bez mačety ani ránu
Nelekejte se, když potkáte malé dítě nebo starou babičku s mačetou. Ta je na Vanuatu naprosto samozřejmou součástí života. Velká část potravy se nachází v džungli a mačeta slouží jednak k rozseknutí plodů, jednak k prosekání cesty.
Vanuatu patří k místům v Oceánii, kde se praktikoval kanibalismus. Mylně jsem se domnívala, že se jednalo o rituál. Pravý důvod mě šokoval: lidské maso je prý prostě dobré, chutnější než zvířecí. John to slýchával ještě od svých prarodičů, pro které to nebyla až tak vzdálená minulost. Vesnice si navzájem unášely lidi z džungle a pojídaly je.
Vanuatu
- Republika Vanuatu leží v Oceánii, sestává z více než 80 ostrovů.
- K návštěvě doporučuji ostrovy Espiritu Santo, Malakula, Tanna a Efate.
- Hlavním jazykem je bislamština, úředními i francouzština a angličtina. Celkově se ale hovoří asi 140 dialekty.
- Měnou je vanuatský vatu (100 VT = asi 20 Kč)
- Z Austrálie nebo Nového Zélandu se dopravíte přímým letem.
- Čeští občané nepotřebují pro pobyt do 90 dnů víza, ale musí se prokázat zpáteční letenkou.
- Nejlepším obdobím je sice vanuatská zima, tedy naše letní prázdniny, kdy je nejmenší riziko srážek, ale vyrazit můžete v podstatě kdykoli.
- Ubytování na hlavním ostrově cenově začíná na zhruba 3 000 VT za noc. Na Tanně nejčastěji seženete bambusové domky na stromech s výhledem na sopku za příznivou cenu. Na odlehlejších místech můžete i stanovat, ale pokud plánujete spát mimo kempy, musíte požádat o povolení náčelníka vesnice. Slušností je ho obdarovat, například kavou.
- Přeprava: na hlavním ostrově Efate si můžete půjčit auto, skútr nebo čtyřkolku (podle mě při dvou osobách ideální volba). Určitě doporučuju vyzkoušet i místní autobusy, což jsou dodávky pro maximálně 10 lidí, které zastavují podle potřeby. Na ostrově Tanna je turista odkázaný na předražené taxíky nebo pick-upy se speciálně upravenou korbou na sezení. Je ale potřeba dojít na hlavní cestu.
I ráj má své minusy
- Na recyklaci zapomeňte, jednou týdně se zapálí nametená hromada. Na trajektu házela většina cestujících odpadky do moře.
- Nulový respekt k přírodě. I pro mého přítele bylo normální například šlapat po korálech.
- Psi nejsou domácí mazlíčci, často se jim nadává nebo do nich kope. Když jsem vyprávěla, že s nimi chodíme k veterinářům, měli mě za blázna. Některé rodiny psy i kočky jedí.
- Někteří lidé chtějí vydělat úplně na všem, turista je pak chodící peněženka.
- Hodně místních má vši, šampon s sebou!
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
