Jiří Krátký

Jiří Krátký Zdroj: Petr Florián

Je nejvyšší čas, aby se český potenciál v zahraničí plně využil, říká Jiří Krátký

Od našeho rozhovoru se zmocněncem pro krajanské záležitosti Jiřím Krátkým uplynuly více než dva roky. Jak se změnil život krajanů v období celosvětové pandemie a proč je udržování krajanského bohatství a kontaktu s domovinou tak důležité?

Poslední dva roky ovlivnila nejen svět cestování covidová pandemie. Jaký měla dopad na aktivitu krajanů?

Přestože se v krajanské problematice už dávno nejedná jen o kulturu, tradice a společenské akce, znamená tato dimenze stále mnoho. Nemožnost konání setkání, festivalů a původně také sobotních škol byl přirozeně velký zásah do zaběhnutého rámce krajanských aktivit. Nejednou jako by se celý svět ponořil do neznámého ticha. Přestala létat letadla a fungovat dopravní spoje. Krajané, zvyklí na volný pohyb, se ze dne na den nemohli dostat z jedné destinace do druhé, často ani domů, ke svým rodinám. Jako by po třiceti letech znovu spadla železná opona, tentokrát ale v celém světě během několika málo dní najednou.

Jak se tedy s nastalými změnami krajané vyrovnali?

Po počátečním šoku a řešení urgentních situací v rodinách a školách se krajané velice dobře a rychle zorientovali a přizpůsobili novým podmínkám. Prokázali velký smysl pro solidaritu, racionalitu a vzájemnou pomoc. Pomáhali nejen sobě, ale i našim občanům – turistům, např. na Novém Zélandu, kde Česká republika nemá své velvyslanectví. Zůstali s nimi například v kontaktu do doby, než se podařilo zajistit náhradní dopravu, což se stalo často až po několika týdnech. Zdatně tak doplňovali úsilí ministerstva zahraničí při zajišťování pomoci a informování všem občanům v náhlých nesnázích.

Jak a kde konkrétně zajišťovalo ministerstvo zahraničních věcí pomoc během pandemie?

V covidovém mezidobí pomohlo ministerstvo zajistit při výpadcích jiných tradičních zdrojů finanční pomoc státu českým komunitám a školám. Stalo se tak např. ve Vídni, Skotsku, stejně jako v komunitách ve Velké Británii, Rumunsku nebo v Chorvatsku po zemětřesení na přelomu roku 2020 a 2021. Ministerstvo přesto nezůstalo v době covidové pandemie jen v pozici aktivního „hasiče“ problémů, ale posouvalo své původní plány o to rychleji vpřed, aby se co nejvíce snížila zranitelnost krajanů v budoucnu, resp. aby se zvýšila odolnost jejich vlastních spolků a škol pro případ pokračování této nebo další obdobné krize. Ukázalo se, že komunita znamená hodně, a že provázanost krajanské a sociální oblasti je větší, než se na první pohled může zdát. Covidová krize byla jednou velkou krajanskou zkouškou a výzvou. Měla však i svá pozitiva.

Jaká pozitiva máte na mysli?

Najednou jsme si doma v Česku v době izolace mnohem více uvědomili, kolik úspěšných krajanů, na které můžeme být oprávněně hrdí, ve světě máme. Nešlo už jen o sportovce nebo spisovatele, výtvarníky, architekty, ale o vědce a výzkumníky, jejichž zastoupení je silné právě v oborech, jako je biochemie a lékařství. Náhle jsme ve světových titulcích spatřili jména českých vědců, jako jsou Tomáš Cihlář, Martin Tolar, Zdeněk Hostomský, tedy jména, která de facto již léta stojí nebo stála v zahraničí za vývojem léků a vakcín užívaných v boji nejen proti koronaviru. Ministerstvo zahraničních věcí o této velmi přínosné a cenné odborné dimenzi krajanů vědělo, jen domácí česká společnost dříve toto téma nevnímala dostatečně pozorně.

Jak pandemie ovlivnila činnost českých krajanských škol? Předpokládám, že se nevyhnuly on-line výuce.

Koronavirus změnil plány i myšlení. Byly věci, které se mohly na čas odložit, ale byly také věci, které počkat nemohly, a bylo pro ně zapotřebí najít rychle řešení. Takovou oblastí byly české krajanské školy a přerušená výuka v asi stovce škol ve světě. Výuka on-line se stala vynucenou nutností s rychlým vstupem moderních technologií. Jednalo se o otázku přímo existenční pro zachování vzdělávání v českém jazyce v zahraničí. Tím se však přístup do české školy otevřel nečekaně i dětem mimo hlavní a velká města. Najednou mohly do školy virtuálně přijít děti z míst vzdálených stovky nebo tisíce kilometrů. To dříve možné nebylo.

Alespoň v tomto ohledu byla tedy on-line výuka prospěšná.

Ano, najednou jsme si ale také uvědomili, jak vázáni jsme na potřebu někam osobně dojít. Koronavirus nám ukázal, jak zranitelní v tomto klasickém myšlení před virem jsme. Najednou jsme se nemohli dostat k řadě věcí, které nám přišly do té doby samozřejmé. Málokdo si uvědomí, že krajan tuto otázku ve vztahu k českým úřadům řeší stále.

Narážíte na doposud neúspěšné pokusy zavést distanční volby pro Čechy v zahraničí?

Dlouhá léta je to palčivá otázka, se kterou se na ministerstvu setkáváme rok co rok, volby co volby. Covid tento problém obnažil ještě více i v tom světle, že všechny sousední státy již pro své občany v zahraničí tento nástroj zřídily. V tomto směru jako země silně zaostáváme. V létě 2021 se toto téma stalo předmětem důležité politické a parlamentní diskuse v obou legislativních orgánech. Od ledna 2022 legislativní projednávání korespondenční volby pokračuje a bude bezpochyby největším tématem krajanské problematiky roku.

Donutila pandemie návrat některých krajanů zpět do České republiky?

Covidová situace znamenala i to, že pro řadu krajanů se uzavřela určitá etapa života, nebo se jim změnil smysl dalšího působení v cizině. Řada z nich přijela domů, původně často jen na čas, ale nakonec již zůstali. Zjistili, že Česká republika je jejich skutečným domovem. Některé do té doby velmi aktivní komunity, například v brazilském Rio de Janeiru nebo v Jižní Africe, tak často bohužel přišly o výrazné osobnosti ze svého středu. I to je postcovidová krajanská realita.

Podporuje ministerstvo návrat českých krajanů zpět do vlasti?

Ministerstvo se snaží o systémové podchycení zájmu našich lidí ve světě se do ČR průběžně vracet nebo aktivně s vlastí ze zahraničí spolupracovat, a přinášet tak do ní zpět své zahraniční poznatky z vědy, obchodu, umění, sportu. To se přirozeně děje, ale mohlo by se to dít ještě více. Záleží, jaký zájem projeví stát a jaké podmínky k návratům lidem nastaví.

Jsou současné podmínky pro krajany příznivé?

Jednou z faktických podmínek návratů dospělých i dětí je český jazyk. Bez jeho znalosti je těžké uplatnit se na českém pracovním trhu nebo na studiích. A o to zde jde především – snižovat reálné i byrokratické překážky při návratu. Ministerstvo si dalo práci ukázat na analýze, jak velké hodnoty se s našimi lidmi do vlasti pravidelně vrací. Jsou velké a v části, ve které jsou vyčíslitelné, jsou až překvapující. Ukazují na velmi zdravé podhoubí fungování řady praktických věcí v naší zemi, které se ve společnosti realizují a které mají původ přenesený lidmi ze zahraničí.

O jaké hodnoty se jedná?

Nejde jen o vyčíslené přímé hodnoty hospodářskému sektoru, ale jde o hodnoty sociálně-kulturní, které tuto částku převyšují a které společnost posouvají vpřed tím, že vytváří příznivé podmínky pro další hospodářské investice. Na tomto základě tisícinásobku vrácené hodnoty do vlasti skrze lidský potenciál našich krajanů jsme se snažili vládě ukázat, jaký smysl podpora krajanů v moderním státě má. A to se nám podařilo. Vláda v roce 2020 souhlasila se zdvojnásobením dosavadní podpory pro činnost krajanů v zahraničí, která byla vytvořena před patnácti lety. Ministerstvo zahraničních věcí vyhodnotilo význam nového nastavení této politiky do dalších let i tím, že k další diskusi o formulaci krajanské politiky přizvalo samotné vědce a vysokoškolské instituce z domova i zahraničí.

Jak jsme na tom ohledně spolupráce s krajany v porovnání se sousedními státy?

Covid zrychlil tempo modernizace a ukázal na nutnost rychlého hledání alternativních cest při řešení další existence odolné společnosti. Česká občanská společnost zrychleně dospěla, stejně tak dospěla česká komunita v zahraničí. Vědomi si všichni hodnot a vzdělání našich lidí doma i ve světě, je nejvyšší čas, aby se náš český potenciál konečně spojil ve prospěch naší země. Naše sousední státy, které vyšly v roce 1989 ze stejně smutné totalitní historie, si toto již dávno uvědomily a tento aktivní krok udělaly. Pokud budeme nadále s tímto krokem váhat, hrozí, že potenciál našich lidí v zahraničí si přivlastní někdo rychlejší.

Budete se tedy do budoucna zasazovat o to, abychom toto krajanské dědictví neztratili?

Ve své práci se budu dál snažit tuto moderní linii uvažování o krajanské politice prosazovat stejně jako v minulých letech, aby se dobré a osvědčené věci, které můžeme vidět u sousedů, ani u nás neztrácely bez pozornosti v propadlišti dějin. Jsme dnes sice relativně bohatý stát, ale ne tak bohatý a ne tak početný, abychom si mohli dovolit ztratit tak velkou a úspěšnou část národa, kterou Češi v zahraničí dnes reprezentují. I po koronaviru stále platí, že máme v zahraničí více než dva a půl milionů lidí, kteří se hlásí k českým kořenům. Z nich více než půl milionu udržuje s Českou republikou pravidelný kontakt. Je to skutečné lidské bohatství. Bohatství, které spočívá v odbornosti lidí, kterou svazuje láska ke svému národu a vlasti.

Poděkování patří všem institucím, které se na rozvoji krajanské politiky a jejích úspěších spolu s námi ministerstvem zahraničí a jeho velvyslanectvími a generálními konzuláty v minulých dvou letech podílely, ať již to bylo Ministerstvo školství ČR, Dům zahraniční spolupráce, Senát PČR, Akademie věd ČR, Meziresortní komise pro krajanské záležitosti, vláda, Karlova univerzita, někteří poslanci PČR, zahraniční vysílání Českého rozhlasu – Radio Prague International, novináři, kteří téma posouvali ve společnosti, ale především samotné krajanské organizace a asociace ve světě, české školy. Jejich výčet by byl dlouhý a bál bych se, že některé opomenu. Věřím, že na zveřejnění i tohoto dlouhého seznamu dojde při další příležitosti. Poděkování patří i měsíčníku Lidé a Země a Vám, pane šéfredaktore.