Batanské ostrovy ležící mezi Taiwanem a Filipínami zažívají turistický boom. Tyto věčně zelené ostrovy donedávna úspěšně čelily vstupu velkých investorů, takže na nich nenajdete velké resorty ani hotely, bary s karaoke, kasina či McDonald’s. S rostoucím zájmem turistů se však může vše rázem změnit.
Na ostrov Sabtang se dostanete jen na bárce s místními rybáři přes neklidné moře, ve kterém se stýkají silné proudy Tichého oceánu a Jihočínského moře. Plavba přes šestikilometrový průliv nám zajistila třicetiminutovou adrenalinovou jízdu jako na pouťové atrakci. V jednu chvíli byly vlny po obou stranách loďky tak vysoké, že nám z obzoru zcela zmizela pevnina. Pohled na kapitána lodi, kterému bylo stěží osmnáct, a zjištění, že loď řídí nohama, aby mohl sledovat moře, mě ještě více zneklidnily. Pasažérka za mnou byla o stupeň dál a už intenzivně zvracela do moře. Nezbývalo než rybářům, kteří se na moři takřka narodili, plně důvěřovat.
Ostrov Sabtang je součástí Batanského souostroví, ležícího mezi Filipínami, kterým patří, a Taiwanem, odkud kdysi přišli první osídlenci. Tyto věčně zelené ostrovy začínají hojně objevovat turisté, nejčastěji ze samotných Filipín, ale také z Taiwanu a Jižní Koreje. Láká je sem především původní kamenná architektura, která jinde na Filipínách není, a tradiční způsob života civilizací zatím dotčený jen zlehka. Batanské ostrovy se jako jedno z mála míst na Filipínách pyšní ekoturismem. Přesto dnes stojí na pomyslném rozcestí. Stále se zvyšující počet turistů v posledních letech (letenky jsou vyprodané týdny až měsíce dopředu) by to, za čím sem jezdí, mohly velmi brzy a nenávratně poškodit.
Bez souseda nepřežiješ
Právě rozbouřené moře, drsné klimatické podmínky a ztížená geografická dostupnost daly vzniknout jedinečné kultuře. Šest měsíců v roce se rybaří, staví, opravuje a připravuje na zbytek roku, kdy ostrovy stíhá jeden silný déšť za druhým, občas doprovázený tajfunem a mocným větrem. V té době se na moře neodváží ani ten nejotrlejší rybář. Izolovanost od hlavních ostrovů zajistila místním obyvatelům také ekonomickou soběstačnost, která se však s příchodem lidí „zvenčí“ bohužel pomalu snižuje.
Ivatané (místní obyvatelé) jsou sice v tuto chvíli stále ještě na Manile víceméně nezávislí, ale v rámci svých vlastních ostrovů a domovů musí spoléhat sami na sebe. Stavba kamenných domů, často poničených tajfuny, vyžaduje co nejvíc šikovných rukou a všichni se musí spoléhat na sousedovu výpomoc. Z tohoto důvodu se ještě donedávna cenila více než peníze znalost řemesel, pěstování plodin a rybaření. Zkrátka schopnost přežít. Ostrované se dodnes střídají v uklízení ulic a úpravě silnic. Jenže to se s příchodem turistů a dovozem produktů začíná pozvolna měnit.
Obyvatelé vesničky Čavajan v jižní části ostrova Sabtang si pomalu začínají zvykat na zvídavé výletníky s velkými fotoaparáty a kamerami, kteří přijíždějí zpravidla jen na pár hodin – vyfotit, projít se v úzkých kamenných uličkách a rychle zpátky na hlavní ostrov Batan do pohodlného hotelu. Daleko zajímavější a pro Čavajany do budoucna rozhodně efektivnější ale je, když turisté zůstanou přes noc a kromě hezkých fotografií si odvezou i poznání místní kultury na vlastní kůži, či v tomto případě žaludek.
„Turisté hrají v udržování našich tradic důležitou roli,“ říká konzultant pro ekoturistiku a místní rodák Roberto Bastillo. „Mohou zdejším lidem sami vysvětlovat, proč sem za jejich jedinečnou kulturou přijeli, a o to víc pak budou Ivatané na své kulturní dědictví pyšní.“ Ti, kteří zůstanou přes noc, nebudou litovat. Věhlasná pohostinnost místních nezná mezí a před našima očima připravený salát ze zázvoru, chilli papriček a čerstvě ulovené ryby zvané aruja jsme s usměvavými rybáři zapíjeli pivem a džinem.
Kupujte místní zboží
Některé dopady vlivů zvenčí už bohužel nelze odčinit. Například dovoz levných čínských oděvů z místních trhů vytlačil ručně tkané látky, plastové nádobí místní keramiku a komerčně vyráběný džin, víno z cukrové třtiny zvané palek, které pili už kdysi dávno první osídlenci. Turisté však mohou zabránit „vymírání“ dalších tradic – koupí místních produktů až po stravování místními pokrmy. Místo v hotelech, kterých je na ostrovech zatím poskrovnu, mohou přespat v domácím prostředí u místních. Každý na ulici vám poradí, kdo ubytování doma poskytuje.
Místní administrativa navíc kromě podpory ubytování v domácnostech opravila na své náklady několik původních kamenných domů, rozesetých po celém ostrově Batan i Sabtang. Ty si lze libovolně pronajmout. „Věřím, že Batany se mohou moderně rozvíjet a zároveň si uchovat původní kulturu,“ říká optimisticky místní průvodkyně Julia Catalunová, která svým turistům zajišťuje ubytování v domácnostech. „Jen nesmíme dopustit, aby se z nich stala druhá Boracay,“ dodává s narážkou na jiný filipínský populární ostrov. Jeho pláže totiž lemují hotely, diskotéky a kasina. Turisty z celého světa vyhledávaná Boracay kdysi také bývala turisticky nerozvinutá. Překotný a neregulovaný rozvoj turismu však způsobil, že ostrovu, který loni navštívilo kolem šest set padesát tisíc lidí, v současnosti hrozí environmentální kolaps. Boracay by pro idylické Batanské ostrovy měl být odstrašující příklad.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 2/2011.
