Rádžpútána, země princů, tak se kdysi nazýval indický Rádžastán. Dnes je to země princezen, tisíců žen, které svůj nelehký úděl snášejí s takovou grácií a elegancí, jako by byly z královské krve. Jejich život je ale na hony vzdálen luxusu královských paláců. Domovy jim obklopuje kamení, pichlavé křoviny, písek a vichr.
Jsou to právě ženy, jež tu udržují rytmus života a starodávné tradice, dědictví z dob, kdy tomuto světu vládli rádžové. Vlastně se toho tolik nezměnilo: ani dnes tu není zavedena voda a musí se pro ni do studny. Ani dnes se v domovech rádžastánských princezen nesvítí elektřinou. Život určuje přirozeně slunce. Den začíná s východem rudého kotouče nad písek Tháru a končí s jeho západem. Nemilosrdné paprsky spalují přes den vše, co se před nimi nemůže ukrýt. Ženy chrání jen lehký závoj, který jim povlává kolem snědých lící ozdobených záplavou zlata a drahých kamenů. Bílé, nápadné náramky jim sahají téměř k ramenům. Dřív se vyráběly ze slonoviny, dnes stačí levnější plast. Co na tom, že všechna ta nádhera nemá cenu ani půldolaru? Vždyť je tak blyštivá a krásná!
Tvrdému a jednoduchému životu musí kralovat krása. Je to vzdor proti chudobě, útěk do světa, kde je vše krásné a bohatě zdobené? Snad právě navzdory chudobě tamní ženy mistrně ovládají umění, jak být krásná, jak zkrášlit vše kolem sebe – dům nebo sárí. Stěny hliněných domů tak díky jejich lásce ke kráse zdobí geometrické obrazce, namalované na hlíně směsí vápna a vody. Jakmile déšť či čas dílko zničí, umělkyně popustí otěže fantazii a vše začne nanovo. Rádžastánské dívky a ženy vyrábějí i proslulé látky, bohatě vyšívané a zdobené sklíčky, zlatem a stříbrem. Dlouhé pruhy bavlněné látky suší mezi slunečním svitem a stínem.
Průsvitný závoj přes obličej a tajemný úsměv zdobí džajsalmerské krásky stejně jako závan mystiky, kterou přinášejí do dnešního světa společně s iluzí pohádkového bohatství. Bez iluzí a snů se žít nedá, zvlášť ne v Rádžastánu…
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
