Polská řeka Pilica

Polská řeka Pilica Zdroj: Markéta Hanáková

Romantické travnaté břehy v zákrutách řeky
Tábořit se tu dá kdekoli
Tábořit se tu dá kdekoli
V meandrech řeky se zadák docela nadře
V meandrech řeky se zadák docela nadře
9
Fotogalerie

Polská řeka Pilica: Romantická plavba do minulosti

Sjíždět polskou Pilicu znamená vrátit se v čase minimálně o padesát let zpátky. I když vodáky během plavby potkává, místo, kde bude spát jen se svou partou, najde bez problémů. A toto celé dobrodružství lze zažít v podstatě „za rohem“ – tedy pouhých necelých dvě stě kilometrů od české hranice.

 

Polská Pilica – dnes už tato řeka není zapomenutá ani liduprázdná. Ale krásná je stále. Meandrující koryto se vine v nespočtu zatáček mezi loukami a borovicovými háji. Břehy lemuje ve větru šustící rákosí, které střídají bělostné písčité pláže. V okamžiku, kdy někdo z Čechů napíše na internet, že nějaké místo na světě je liduprázdné, vězte, že v témže okamžiku už to není pravda. Na Pilici v sezoně určitě nebudete sami, ale přelidněno tam zatím také nebude. A vodák, na nějž narazíte, bude na devadesát procent z Čech.

Naše plavba

Pilica pramení v jižní části Polska na Krakovsko-čenstochovské vrchovině a na své pouti, která končí po 325,4 kilometru, se spojí se známou polskou řekou Vislou. Cestou protéká Slezským, Lodžským a Mazovským vojvodstvím. Řeka je sjízdná v délce zhruba 307 km z obce Żarnowiec. Do Koniecpolu je ale nutné plavbu přerušovat kvůli vodním mlýnům, mezi Koniecpolem a Maluszynem pak na vodáky čeká pár jezů, jež je nutno přenášet. Proto také vodáci, stejně jako my, nejčastěji začínají až v Maluszynu a svoji plavbu končí před přehradou v Sulejowě. Tato část je naprosto bezproblémová. Za Sulejowskou přehradou je řeka stále sjízdná, ale údolí je sevřenější. Řeka je tak užší a rychlejší.

Trasa Maluszyn–Sulejów je dlouhá 82 kilometrů a na pohodu se dá splout za čtyři dny. Každý úsek je jiný. První dvě etapy řeka teče divokou přírodou a je plná padlých stromů. Za Przedborzem se řeka rozšiřuje, tok zpomaluje a přibývá mělčin. Pilica velmi často teče přírodou daleko od civilizace. Do vesnic v okolí je to většinou pěšky docela daleko. S tím je třeba při sjíždění počítat a zásobit se dostatečně jídlem a pitnou vodou. Nakoupit zásoby se cestou dají v podstatě jen v Krzetowě, Przedborzi a cílovém Sulejowě.

Pádluješ moc, pádluješ málo!

Vodácká pravidla jsou daná. Chudák háček musí zadáka poslouchat. A to vše proto, aby zadák loď vedl po řece správně a plynule. Pokud se tak neděje, není to chyba zadáka, ale samozřejmě háčka. A proto je úděl toho, kdo sedí v lodi vepředu, těžký. Každý, kdo na tomto postu někdy jel, to jistě potvrdí. „Pádluj! Pádluješ málo! Pádluj pořádně! Pádluješ moc!“ slyší háček několikrát denně od svého nespokojeného zadáka. Na druhou stranu na obranu zadáka nutno podotknout několik faktů. Háček se většinou ze sebe snaží setřást hovado nebo jinou hmyzí potvoru zrovna v okamžiku, kdy je nutné pádlovat. Musí také hlásit překážky na vodě. Je až neuvěřitelné, že si vyčnívajícího nepřehlédnutého kamene všimne až v okamžiku, kdy loď na něm sedí, a je z toho překvapen. Háček-žena má také ten dar kochat se přírodou v nejméně vhodný okamžik. „Vidíš tam na břehu ty krásné modré vážky? A podívej – tamhle – ty krásné růžové kytičky,“ rozplývá se háček a při tom si vůbec nevšimne, že loď uvízla na kamenech nebo že se blíží jez.

Ono se také zřejmě proto říká, že na lodi by neměli jezdit lidi v páru. Mnoho z nich, co na horním toku usedají jako zamilovaná dvojice, na konci plavby a někteří i po celý zbytek života spolu už nepromluví.

Kolem zubrů a užovek

Hned po usednutí do lodě v Maluszynu začíná rodeo. Jedna zatáčka střídá druhou, a to prakticky celých skoro dvacet kilometrů do Krzetowa. Nepočítali jsme je, ale jsou jich desítky. Rovinka na tomto úseku snad není. Je to krásná část řeky. Na břehu se občas pasou krávy a zubři, všude kolem jsou břehule, které vyhledávají vysoké písčité břehy pro svá hnízda. Občas propluje kolem metrová užovka a všude poletují barevné vážky.

Zadák se docela nadře, aby loď v meandrech správně kočíroval, a háček by obzvlášť tady měl pokyny svého zadáka poslouchat. Kromě zatáček je třeba kličkovat mezi spadlými stromy, jichž je říční koryto plné. Četné písčité pláže pak volají po odpočinku. Větší romantiku si člověk na vodě nemůže ani přát. Po osmi hodinách naprosto pohodové jízdy, zpestřené jen malým deštíkem, nacházíme krásnou louku na pravém břehu Pilice těsně před mostem do Krzetowa.

Usínáme u šumící řeky s měsícem nad hlavou u praskajícího ohně a ráno se budíme do neméně krásného rána. O tom, že jsem předchozí den poctivě makala, svědčí puchýře na rukou, ale chuť k další jízdě mi neberou. Řeka se dál vine meandrovitým korytem v mnoha zatáčkách, projíždíme borovými lesy a máváme na rybáře snažící se ulovit nějakou tu rybu. Prý jich je v řece dost. My z lodi vidíme jen potěr, žádný rybářský triumf jsme cestou nepotkali. S blížícím se cílem druhé etapy se řeka narovnává a kostel v Przedborzi je vidět už kilometry daleko. Než k němu ale doplujeme, ještě to pár desítek minut trvá. Občas se nám totiž chce pádlovat, občas se chceme okoupat na písčitých plážích a občas jen tak ležet v lodi a nechat se unášet proudem.

Na začátku městečka Przedborz nás zaujme rozsáhlá louka, kterou si na jednu noc proměníme v ložnici. Jsme sice „na samotě“, přesto v civilizaci. Do města je to jen pár kroků. Plavky vyměním za šatičky, kluci si oblečou čistá trička a vyrazíme do víru „velkoměsta“ na pivo a doplnit zásoby vody a jídla na další dva dny. U plápolajícího ohně usínáme i druhou noc.

Čekání na déšť

Charakter řeky se od Przedborze mění. Napřed nás čekají tři malinké a nenáročné jezy a pár zatáček, ale pak se už řeka zpomaluje a rozšiřuje. To s sebou nese úskalí v podobě mnoha mělčin. Loď často zůstane sedět břichem na dně a nám nezbývá než putovat řekou po svých a loď táhnout pár metrů za sebou. Po překonání mělčin můžeme znovu usednout do lodi a pokračovat v plavbě, abychom po chvíli znovu bojovali a nadávali na mělčiny. Snažíme se číst terén, občas plout podél rákosí vlevo nebo vpravo, občas se nám zdá největší hloubka uprostřed, ale je to únavné.

V místech, kde se koryto řeky zúží, s povděkem zaujmeme polohu ležícího střelce a necháváme se unášet proudem. Už tady není mnoho zatáček, a i když je řeka širší, pořád docela slušně teče. Tedy až do okamžiku, než zase uvízneme na mělčině. Za polorozpadlým mostem pro pěší u osady Trzy Morgi pro dnešek končíme. Jsou hlášené silné bouřky, přívalové deště, tak moc nemeškáme. Přebrodíme řeku dvakrát tam a zpět, než si vybereme levý břeh, kde se nám louka na táboření líbí víc. Jakmile máme postavené stany, oddechneme si, že teď už pršet může začít. Nebe je hrozivě černé, a tak připraveni s prvními kapkami skočit do stanu očekáváme trochu s obavami přicházející bouři. Naše stany zkrápí asi deset kapek a je po všem. Po „dešti“ se vydáme na průzkum osady. Zjistíme, že tu je jen pár baráčků, jinak nikde nic. Žádný sklep, žádná hospoda.

Ahoj, řeko!

Čtvrtá a pro nás současně závěrečná etapa je asi ze všeho nejméně záživná. Tím nechci říct, že by řeka nebyla krásná, ale už není tak opuštěná. Sem tam vidíme na břehu chatové oblasti, sem tam sjíždějí řeku na kanoích i jiní vodáci. Zatímco na začátku, kdy se řeka vine v nesčetných zatáčkách, jsme se vzájemně s ostatními vodáky neviděli, tady na možná půlkilometrových až kilometrových rovinách se ukazuje, že řeka není liduprázdná a zapomenutá. Je tu docela živo, ale ve srovnání s Lužnicí nebo Vltavou tu není ani noha.

Poslední most (celkově asi třetí, když nepočítám dřevěné lávky), poslední máchnutí pádly, poslední vytažení lodi. Jsme v cíli, zvládli jsme to přesně tak, jak jsme měli v plánu. Je nám ale taky trochu smutno, že naše putování po řece končí. Tak, řeko, díky a ahoj!


Užijte si plavbupo Pilici

Délka jednotlivých etap:

První etapa: 19 km, Maluszyn–Krzetów

Druhá etapa: 16,4 km, Krzetów–Przedborz

Třetí etapa: 26,9 km, Przedborz–Trzy Morgi

Čtvrtá etapa: 19,5 km, Trzy Morgi–Sulejów

Vodočet pro střední tok:

ve městě Przedborz (www.pogodynka.pl)

Optimální průtoky se pohybují v oblasti nízkých a středních stavů, v rozmezí 5–10 m3/s na tomto vodočtu.

Pitná voda:

Na břehu zdroje pitné vody nejsou. Dá sedokoupitKrzetowě,PrzedborziSulejowěnebo požádat místní o doplnění. My se setkali s ochotou.

Tábořiště:

Tábořit se dá prakticky kdekoliv. Louky, písčité pláže, borovické lesy jsou na celém toku. Skoro všude je možnost rozdělání ohně. Na internetu se dá najítprůvodce po Pilici, kde jsou v mapě zaznačena místa vhodná k táboření.