Na samotném jihu Toskánska, daleko od turistických tras a valících se davů, se na skále ze sopečného tufu rozkládá neprávem opomíjené město přezdívané Malý Jeruzalém. Na mapách ho najdete pod jménem Pitigliano a jeho historie je velmi úzce spjata se zdejší početnou židovskou komunitou.
Cestou do Pitigliana se ocitnete téměř v idylické krajině. Míjíte nekonečné vinice, olivové háje, aleje cypřišů a středověká městečka pospávající na kopcích. Takhle to tu vypadá snad již od renesance. Najednou se ale před vámi vynoří obraz, který vás donutí dupnout na brzdy a ohromeně otevřít ústa. Na sopečné skále vynořující se z údolí stojí kamenné město. Možná to bude trvat několik vteřin, než rozeznáte, kde končí dílo přírody a kde v něm pokračoval člověk. Není divu, že se Pitiglianu říká také Scoglio, tedy Útes nebo Sráz. Z obav před nepřáteli i kvůli malárii přenášené komáry v údolích plných mokřad stavěli dávní obyvatelé Etruskové svá sídla na vrcholcích kopců. Zanechali tu po sobě stovky hrobek.
První písemné zmínky o Pitiglianu pocházejí až z 11. století a o dvě stě let později se pánem kraje stal rod Orsiniů. Zvláštní historie města ale započala koncem 15. století. Na základě papežských zákonů byli z Říma a dalších míst střední Itálie vyháněni Židé a mnoho rodin se uchýlilo právě do Pitigliana. Panství Orsiniů zapadlé na hranici Toskánska a Lazia bylo totiž vzdálené od všeho dramatického dění. Orsiniové k Židům neměli předsudky. Brzy vzali do svých služeb židovské lékaře, vědce i bankéře. Židé do města přinesli také prosperitu. V dobách rozkvětu města tvořili až dvanáct procent populace (některé údaje hovoří dokonce o dvaceti procentech na začátku 19. století). V těchto časech nesměli vykonávat mnohá řemesla, aby nekonkurovali křesťanským cechům, ale v Pitiglianu mohli pracovat jako knihaři, obuvníci, tesaři a další řemeslníci. V roce 1598 si postavili první synagogu.
Přišly ale i horší časy a pod tlakem Medicejů se židovští obyvatelé museli stěhovat do ghetta. Naštěstí se věci obrátily k lepšímu, a Židé se opět vrátili do Pitigliana. V polovině 18. století jim bylo dokonce dovoleno účastnit se správy města a jejich představitelé vstoupili do městské rady. Vztahy mezi křesťanským a židovským obyvatelstvem v Pitiglianu byly - alespoň podle historických pramenů - rozhodně vřelejší než v jiných částech Itálie. V roce 1799, kdy byla v blízké Sieně vypálena synagoga a mnoho Židů povražděno, křesťané v Pitiglianu pomáhali svým židovským spoluobčanům bránit ghetto proti zvůli tlup, které ho chtěly vydrancovat. Na paměť této události konali Židé v synagoze každoroční slavnost.
Devatenácté století bylo zlatým věkem židovského osídlení Pitigliana. Rozrůstala se knihovna a byly založeny první italské židovské noviny. Ke konci století ale začal v chudém italském kraji celkový úpadek a Židé se znovu stěhovali - do lidnatějších center nabízejících větší obchodní možnosti i do zahraničí. Konec židovské komunity v Pitiglianu definitivně přinesla druhá světová válka. Během ní ale byla řada místních Židů zachráněna svými spoluobčany.
Obnovené soužití
Při příjezdu do města minete akvadukt postavený v polovině 17. století Gianfrancescem Orsinim a navštívit můžete palác Orsiniů i archeologické muzeum. Pitigliano tvoří tři souběžné ulice spojené asi šedesáti kratšími uličkami. Celek připomíná kouzelný a záhadný labyrint, kterému chybějí jen jeho dávní židovští obyvatelé. V muzeu jsem dostal informaci, že zde zbyli tři. Jinde jsem slyšel o jediné židovské ženě Eleně Servi, která založila společnost „Malý Jeruzalém“ a v roce 2001 byla vyhlášena ženou provincie Grossetto. Zdejší synagoga byla za války těžce poškozena spojeneckým bombardováním blízkého mostu, po němž prchali ustupující Němci, a uzavřena kvůli nebezpečí zřícení koncem 60. let minulého století. Dnes se po restaurování skví v nové kráse. Místní muzeum židovské kultury nabízí pohled na život židovských občanů. Znovu se používá výraz „Malý Jeruzalém“ a koupíte zde košer víno, které se vyváží dokonce až do Izraele.
Židé ovlivnili i jídelníček Italů: přinesli sem např. lilek a uvedli do zdejší kuchyně sfratto - ořechy a med zabalené do těsta ve tvaru silného doutníku. Vyšla dokonce kniha Klasická kuchyně italských Židů. Ve městě se každý rok koná festival židovské kultury, kde může návštěvník zhlédnout filmy, divadelní představení či výstavy a ochutnat židovská jídla a vína.
V Pitiglianu se pěstuje známé víno Bianco di Pitigliano DOC. Nejméně polovina je z odrůdy Trebbiano, které tvoří základ i bílého Chianti. Nedaleko Pitigliana leží městečka Montepulciano a Montalcino proslavená svými Vino Nobile a Brunellem. Slávou ani chutí těmto vinařským perlám Bianco di Pitigliano nemůže konkurovat, ale když jsem se ptal místních, většinou jen mávli rukou, že Brunello je příliš těžké a hrozně drahé, a vychválili své Bianco jako praví patrioti. Při procházce městem si nelze Bianca nevšimnout. Vinotéky jsou na každém rohu a prodejci vystavují zboží před krámky na chodnících. Rádi ukážou turistům i své sklepy vyhloubené v sopečné skále. V těchto sklepích kdysi pohřbívali Etruskové své mrtvé a za druhé světové války se tu před nacisty ukrývali Židé.
Kvůli odlehlé poloze uprostřed kopců na toskánském jihu Pitigliano nikdy nebude zavaleno turisty. O to krásnější ale zůstane.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
