„Bílá paní na starojickém hradě byla prý manželkou posledního majitele rodu pánů z Kravař. Poprvé ji lidé uzřeli krátce poté, co mladičká náhle zemřela a zanechala šestiletého synáčka. Seděla prý tehdy u postýlky spícího sirotka a hladila ho po vlasech. Od té doby se objevovala v noci na hradě častěji, nikoho ale nelekala ani nestrašila. Přecházela v bělostném rouše po hradbách a vlídně kynula každému, s kým se setkala…“
Tak praví pověst o bílé paní na hradě Starý Jičín. Všelijakých legend a mýtů je však spojena s jeho historií řada a patří k němu stejně neodmyslitelně jako zachovalá hradní věž tyčící se nad korunami stromů Starojického kopce. Jako jednu z výrazných dominant kraje při severním podhůří Beskyd ji nemůžete přehlédnout, jedete-li po hlavní silnici z Olomouce k Novému Jičínu. A třebaže z původního hradu tu dnes najdete jen zříceniny, malebná okolní krajina umocněná tolika pohádkovými příběhy je přímo ideálním cílem výletu pro všechny milovníky přírody, historie a romantiky zároveň.
Celá oblast lákala lidi k osídlení už od pravěku. Ostatně právě tudy, Moravskou bránou, vedla prastará spojnice od Jadranu k Baltskému moři známá jako „jantarová cesta“. Výrazná poloha Starojického kopce tyčícího se dvě stě metrů nad okolím, z jehož vrcholu bylo možné sledovat a kontrolovat celé široké okolí, přitahovala příslušníky mnoha pravěkých kultur. Svědčí o tom řada archeologických nálezů z doby bronzové a laténské. Nalezeny tu byly pazourky, nejrůznější ozdoby, keramika a žárové i kostrové hroby. Později, když oblast osídlili Slované, získal kopec funkci strážiska. A to už byl jen krůček k tomu, aby byl na jeho vrcholu vybudován hrad.
Sluha mnoha pánů
Stalo se tak někdy na přelomu 12. a 13. století a jeho hlavním úkolem bylo střežit obchodní cestu do Polska. Pod ním vznikla záhy osada a posléze důležitá tržní ves (dnešní obec Starý Jičín), která byla pravděpodobně po jistou dobu dokonce nejzazším trvale osídleným místem na oné „jantarové cestě“. Nic bližšího však o původu hradu nevíme. Je totiž, stejně jako mnohé z jeho historie, zahaleno tajemstvím.
První písemná zmínka o něm je z roku 1240. V té době vládl na hradě Arnold z Hückeswagenu. Tento šlechtic pocházející z Porýní zastával významné místo v družině Přemysla Otakara I. a právě od něj získal na sklonku jeho vlády za věrné služby nejen Starý Jičín, ale celé rozsáhlé okolní území.
Zprostředkovával totiž sňatek královské dcery Anežky s anglickým panovníkem Jindřichem III. Ze sňatku sice nebylo nic, protože Anežka, jak známo, vstoupila do kláštera (svatořečená roku 1989) a církevní život už nikdy neopustila, ale Arnold Hückeswagen i se svým synem Frankem se už u nás usadili. Arnold však pravděpodobně nebyl stavitelem hradu, protože ten byl na svou dobu nezvykle rozsáhlý a výstavný, a to odpovídalo tehdy ryze královským stavbám. Na nejvyšším místě vrcholu kopce, na jeho severní straně byla vztyčena strážní věž s ochozem pro bedlivé pozorování okolí.
Počátkem 14. století se stal držitelem Starého Jičína slavný starobylý slezsko-moravský rod pánů z Kravař. Po husitských válkách, kdy se na hradě vystřídalo hned několik majitelů, získává Starý Jičín další z významných rodů: Žerotínové. Po Bílé hoře byl však jejich majetek konfiskován a Starý Jičín zabral kardinál František Ditrichštejn, který jej záhy prodal chorvatskému bánu Mikuláši, hraběti Frankomanovi z Tržacu.
Během třicetileté války se na Starém Jičíně vystřídalo několik vojsk z obou nepřátelských stran, jež započaly konečnou zkázu kdysi velkolepé stavby. Hrad sice poté vlastnilo ještě několik rodů, avšak neměly o udržení hradu velký zájem, a tak od konce 17. století pomalu chátral a ani snaha hraběte dr. Bedřicha Deyma na počátku 20. století další zkáze nezabránila. Z kdysi mohutného hradu se tak stala zřícenina, jež od té doby patří jen turistům a milovníkům přírody.
Tři mušketýři
V roce 1996 přesto proběhla rekonstrukce, při které byla renovována a zpřístupněna veřejnosti hranolová věž v předhradí. Ta totiž byla dlouhou dobu zastřešena, a tak na rozdíl od ostatních částí hradu nemilosrdnému hlodání zubu času nejdéle odolávala. Dnes už sice není od přístupové cesty oddělena příkopem se zvedacím mostem, zato je v jejím interiéru dobová expozice o dějinách hradu a panství a z její střechy se návštěvníkům nabízí panoramatický pohled na celé okolí. Dohlédnout odtud bylo možné přes parkánovou přístavbu do příhradku, odkud byl dáván signál o dění na přístupové cestě. Důmyslně postavený hrad tak mohli docela snadno uhlídat, jak dokládá zachovaná zpráva z roku 1680, jen „tři mušketýři“.
Dnes už se turisté nemusejí obávat vojenských či loupežnických band a z vrcholu věže se tak mohou při jasném počasí nerušeně kochat výhledem nejen na nedaleké panorama Beskyd, ale i vzdálenějších pohoří Nízkého a Hrubého Jeseníku.
„Nejzachovalejší částí hradu je severní věž. Návštěvníci tady najdou mimo jiné krásného gotického rytíře a historickou zbroj a seznámí se například i s tím, co naši předkové ve středověku jedli,“ láká k návštěvě hradu jeho kastelánka, paní Jaroslava Holubová. Období středověku bylo ve znamení bojů i v okolí hradu a chudý lid měl ve svém jídelníčku převážně jen sušené ovoce a obilné placky.
Zajímavostí v interiéru věže je určitě i bitva cínových vojáčků představující období třicetileté války. Všechny figurky pocházejí z dílny Jaroslava Podmola. Vedle věže jsou nejvyšší částí původní stavby trosky severního paláce, a tak si jen návštěvníci s velkou fantazií dokážou představit, že kdysi míval v patře velký rytířský sál a pěkné klenuté jizby a komory.
Kdykoli za pověstmi
Přestože o skutečné historii hradu toho mnoho nevíme, na legendy a pověsti je více než bohatá. „Zlá čarodějnice Marja záviděla lásku dvěma mladým lidem, dceři našeho purkrabího Alence a synovi hradního pána. Dva mladí lidé se scházeli v hradním příkopu a při jedné schůzce čarodějnice zaklela Alenku do podoby borovice. Tu můžete dodnes na našem hradě vidět, protože když uschne, na jejím místě vyroste nová…“ Kromě toho mají na hradě i strašidlo, zakletou dívku, která stále čeká na vysvobození a kdysi tu prý býval i rohatý. „Podle staré legendy náš hrad rád navštěvoval čert. A jednou tady jezdil na kole od vozu. Při divoké čertí jízdě spadl a zaryl svoji hlavu a kopyta do země. A od té doby máme na hradě Starý Jičín otisky čertovy hlavy a čertova kopyta,“ zasvěceně vypráví kastelánka. A jako na každém správném hradě, je i tady ukrytý obrovský zlatý poklad. Pověstí o něm je hned několik, avšak dodnes ho nikdo nenašel.
Kudy za legendami
Ve Starém Jičíně je toho k vidění i slyšení víc než dost. V létě tu můžete vidět skupiny historického šermu, poslechnout si dobovou hudbu či zhlédnout divadelní představení. Starý Jičín je však přístupný po celý rok (věž s expozicí a občerstvením ale jen během letní sezony). Dostat se sem není nikterak složité: Starý Jičín leží na hlavním silničním tahu z Olomouce na Ostravu, pouze asi čtyři kilometry jihozápadně od Nového Jičína.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
