Pokud jste z toho byli na rozpacích, nebyla vina na vašem přijímači. Tak se to kdysi říkávalo, když vám obraz začal zrnit. Teď se ovšem rozzrnil Obamův obraz. Nobelův výbor mu chtěl vyseknout poklonu tím, že mu hodně překvapivě udělil Nobelovu cenu míru, ale vypadalo to jako geniální, zlomyslná sabotáž. Nikdo zatím nepodrazil nohy Obamovi lépe. Všimněte si: Obama to schytal, jako by si nobelovku přidělil sám. Bylo to velmi nespravedlivé. Ale udělení té ceny taky. Obama neudělal zatím nic, za co by ji dostat měl. Nemá za sebou žádný hmatatelný výsledek. Je prezidentem USA teprve pár měsíců a kromě toho, že mluví o míru, nikde žádný neuzavřel ani mu není na dosah.
Je to, jako by Nobelovu cenu za lékařství dostal onkolog jen proto, že touží objevit lék proti rakovině. Správná chvíle nastane přece teprve tehdy, až ho opravdu objeví. Pravda, po příchodu Baracka Obamy do Bílého domu se začala měnit nervózní atmosféra ve světě a dusno provál čerstvý vzduch. Obama inspiroval planetu, aby zase věřila v mezinárodní společenství. Jeho představa, že rána klackem je až poslední možnost, která přichází na řadu, teprve když selže snaha „měkce mluvit“, není sice nová, ale po osmi Bushových letech docela osvěžující. Jenže to má háček. Není jasné, kolik toho Obamovi vyjde.
Obama vyvolal naději, ale zatím se nedostal dál. Nobelova komise letos postavila svůj výběr na hlavu. Nositel teprve v budoucnu musí dokázat, že je hoden ceny, kterou bianko dostal. Zatím to vypadá, že ji má za to, čím je, nikoliv za to, co je za ním. Myslím, že i Obamovi to bylo hodně hloupé. Teoreticky to sice mohl odmítnout, ale to se prostě nedělá. A tak musí trpět. Tím, že cenu dostal, je vystaven fackám ze všech stran.
A tak mě napadá: je bizarní, jak moc bereme vážně rozhodnutí pěti lidí, kteří vlastně soukromě udělují cosi, o čem víme, že je to často špatně. Pokaždé, když je oznámeno jméno nového laureáta za mír, schytá to komise ze všech stran. Všichni si totiž myslí, že tomu rozumějí taky. Proto nikdo neremcá, když se dozví jména laureátů za ekonomii, lékařství, chemii či fyziku. Nelze nic dodat, protože ta jména neznáme a jejich objevy jsou pro náš španělská vesnice.
Při nobelovce za literaturu taky jen tiše tleskáme jako sedlák při baletu, jemuž nerozumí: ta jména jsou velmi sporná a většinou jsou z německého jazykového okruhu, takže je svět nezná. Jedině když jde o mír – to jsme chytří. Možná to už došlo i komisi a vybrala si chytře někoho, kdo tentokrát dostane nakopáno místo ní.