Cesta do vesnice Ben Čagi na surmském teritoriu v jižní Etiopii se klikatí prudce vzhůru. Slunce už notně praží, bude horko, ostatně jako každý den. Než dojdeme do vesnice, kde se celá ta sláva chystá, je skoro poledne. A znamená to, že téměř všichni už budou pod obraz. Od rána se totiž na počest budoucích novomanželů pije místní pivo zvané geso. Pije se, dokud pivo nedojde, a svatba je událost, kvůli níž se musí vyrobit hodně piva. Hostina se nekoná…
Olo Čagi Darku zaplatil za Nagan Džui třicet krav a jeden kalašnikov. To je slušná cena, leckde se dá sehnat nevěsta i za patnáct krav. Ale ta prvotřídní, ta stojí víc. Pozná se mimo jiné podle velikosti talířku, který jí zdobí dolní ret. Nagan Džui se nešetřila, a tak její ozdoba dosahuje úctyhodných rozměrů. Je to krasavice. Ale nejen krása je pro manželství podstatná – u Surmů, nebo ve střední Evropě. Svou roli hrají i praktičtější aspekty: charakter nebo pracovitost (ta je pro budoucího muže nesmírně důležitá, neboť devadesát procent veškeré činnosti, která trochu připomíná práci, zde vykonávají ženy). Cenu nevěsty stanovují dva muži z vesnice, kteří dívku, v surmštině sede, znají. A ženich zaplatí. Může mít žen, kolik chce, podmínkou je, aby na to měl dostatek krav. Někdy to ani ženám samotným moc nevadí, že se o muže dělí. Znamená to, že mohou potřebnou práci rozdělit mezi sebe. Občas ale řevnivost přece jen zvítězí a ženy si mezi sebou dokážou i fyzicky ubližovat. Vesnici Ben Čagi tvoří pár chýší, primitivních, temných a nepohodlných. V jedné z nich tráví svůj svatební den nevěsta. Od rána sem přicházejí Surmové z okolních chatrčí, aby společně vykouřili dýmku a popili geso. Jeden ze svatebčanů obchází všechny příchozí a žehná jim zelenou větvičkou, omočenou do bláta, které s sebou nosí v kalabaši. Sem tam se ozve střelba. Surmové se pramálo starají o to, kam střílejí. Nevěsta se oddává pivu stejně, nebo možná ještě více než ostatní. Když se vymotá z chatrče, je jasné, že toho má dost. Ani nevnímá vzácný svatební dar od bílých tváří – veliký pytel korálků a k tomu několik vysoce ceněných žiletek. Ženy z vesnice ji ihned obklopí a začnou ji štípat; to aby zůstala až do smrti s tímto jediným mužem. Ovdoví-li totiž žena, měla by si na znamení smutku uříznout vytahaný pysk, v němž jí drží talířek, aby už nemohla být pro jiného muže krásná.
Houf svědkyň obléká nevěstu do svatebního: do šatů a jakéhosi závoje z kozí kůže, zdobeného vším možným, hlavně lesklým kovem. Žehnají si navzájem a jde se na svatební tanec. Ten spočívá ve velmi rychlém poskakování z jedné nohy na druhou okolo ohniště.
Postupně se k ženám přidávají i ostatní. Pak je náhle konec a nevěsta zase zmizí ve své chýši.
Olo Čagi se už dnes dočká, už dnes mu bude žena patřit. Vždyť už polovinu stanovené ceny zaplatil a zbylých patnáct krav přivede rodině dívky co nevidět. A začne střádat na novou ženu.
Je načase opustit svatebčany a vydat se na cestu zpět. Opilost dostoupila vrcholu a pro bělocha, který sem nepatří, už není bezpečno. A zítra se možná bude střílet na počest mrtvého…