Obrovská mezikontinentální migrace s sebou přináší řadu negativních důsledků a jedním z nich je přenos chorob. Termín „tropická medicína“ se tak v posledních letech z lékařského slovníku vytrácí: většina nemocí, jež dříve význam tohoto označení naplňovaly, je schopna přežívat i mimo tropickou oblast. Výstižnější je tedy označení cestovní, někdy také geografická medicína.
Do zmíněné skupiny chorob patří kromě nejrůznějších parazitóz horečnatá a průjmová onemocnění, arbovirózy přenášené členovci, jako žlutá zimnice a horečka dengue, cholera, Ebola, mor nebo vůbec nejrozšířenější malárie. Ta ohrožuje obyvatele i návštěvníky více než stovky zemí světa. Většinou jsou zasaženy chudé země, které stojí tak trochu v pozadí zájmu vyspělého severu. To vysvětluje naprosto odlišnou situaci z hlediska financování výzkumu léčby v případě AIDS.
Touto chorobou sice není ročně nakaženo tolik lidí a „mezi námi“ je sotva tři desítky let, avšak ohrožuje lidi bez ohledu na ekonomickou úroveň či zeměpisnou šířku. Proto v oblasti výzkumu AIDS vědci udělali takový krok kupředu, jaký malárii nebyl dopřán za celou dobu její existence.
„Špatný vzduch“
Kolébkou malárie je Afrika, pravděpodobně nížinná oblast Etiopie, odkud se postupně rozšířila dál. Zlikvidovala řadu armád včetně vojáků Alexandra Velikého, celou říši Khmérů a postihla i legionáře na Sibiři. Její původce však byl objeven a popsán teprve ve druhé polovině 19. století. Do té doby nazývali lidé tuto nemoc „mal aire“ čili „špatný vzduch“, který byl podle nich zdrojem nákazy. Ačkoli existují desítky druhů malárie, jen čtyři z nich mohou postihnout člověka. Přesto je nejvýznamnější parazitární nemocí v tropických zemích celého světa. Parazit rodu Plasmodium, který nemoc způsobuje, přenáší samičky komárů Anopheles.
K nákaze dochází po štípnutí infikovanými komáry. Samička saje krev potřebnou pro svá vajíčka a během tohoto procesu může z krve nemocného člověka nasát i pohlavní buňky plasmodií. Nejdříve po týdnu je pak parazit v těle komára schopen přesunu do dalšího hostitele, tedy člověka. V těle pak putuje do jater, kde napadá buňky, přičemž roste a množí se bez jakýchkoli klinických příznaků. Posléze, v rozmezí osmi dnů až několika měsíců, začne parazit napadat červené krvinky, opět roste a rozmnožuje se. Do krve se začnou postupně uvolňovat parazitární toxické látky způsobující malarický záchvat projevující se horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů, únavou, někdy i zvracením a průjmy.
Malárie je dnes nejčastějším importovaným onemocněním, avšak k samotné nákaze může dojít i mimo hranice tropického či subtropického pásu, jak dokazuje její tzv. letištní forma.
V Anglii a Francii se totiž před časem malárií nakazili lidé v okolí letišť, aniž kdy ohroženou oblast navštívili. Vše způsobil infikovaný komár importovaný v zavazadlech cestujících. Letadla z těchto oblastí se proto začala dezinfikovat. U nás sice podobný případ zaznamenán nebyl, ale asi stovka lidí si tuto nemoc ze svých cest každoročně přiveze. Pokud ji lékaři rozpoznají včas, je téměř vždy vyléčitelná.
Další strašáci
Podle nových údajů Světové zdravotnické organizace WHO by měly během příštích sedmi let z povrchu naší planety úplně zmizet lepra, další z dlouhodobých strašáků lidstva, černé neštovice a dětská obrna. Současný vývoj naznačuje, že by organizace mohla své závazky splnit. Zcela odlišná je ale situace u tuberkulózy. Ta má totiž velmi úzkou vazbu k AIDS, a tak při současném nárůstu počtu lidí infikovaných virem HIV nelze zastavení, natož pak úplné vymýcení tuberkulózy očekávat.
Jedná se totiž o chorobu, které vyhovuje snížená imunita tzv. buněčného typu. Právě tou trpí HIV pozitivní lidé, u nichž již propuká AIDS. Nejrizikovější oblastí z hlediska nejzávažnějších chorob je bezesporu rovníková Afrika.
Do Čech se zatím žádná z tamních nemocí (Ebola či další tři hemoragické horečky – Lassa, marburgská a krymsko-konžská) nedostala, ale v Evropě už zaznamenány byly. Další hojně rozšířenou nemocí, která rovněž figuruje na seznamu přenosných chorob většiny tropických zemí, je horečka dengue. Ta ovšem není na rozdíl od zmiňovaných krvácivých horeček smrtelná a zdravý organismus by se s ní měl během několika dní vypořádat.
„V Amazonii jsem dengue prodělal,“ vzpomíná MUDr. Jiří Špála, přední český odborník na tropickou medicínu, „několik dní jsem měl vysokou horečku a na kůži se objevila vyrážka.“ Podobných zážitků má několik, protože v tropických oblastech strávil jako lékař mnoho měsíců.
„Občas jsem měl problém získat u indiánů důvěru,“ vzpomíná na svou praxi v Bolívii, „častokrát jsem je musel doslova prosit, aby se nechali očkovat. Jednalo se zpravidla o spalničky a žlutou zimnici.“ V těchto částech světa je totiž potřeba začít s vakcinací ještě před ukončením prvního roku života dítěte. Jenže takto malé děti ještě nemají dostatečnou imunitu, a tak občas dochází k nežádoucím vedlejším účinkům, například k různým formám ochrnutí. Bez očkování by se většina dětí nedožila ani jednoho roku. Jinou volbu bohužel současná úroveň medicíny nenabízí a lékařům nezbývá, než se i s takovými situacemi vyrovnat. Jejich komunikace s domorodci je pak přirozeně ještě obtížnější.
Navíc řada domorodců, a to nejen v Latinské Americe, dodnes upřednostňuje návštěvu místního léčitele či šamana.
Dobrá rada
„Pochopitelně se může stát, že si lidé přivezou i pro nás naprosto neznámou chorobu,“ připouští dr. Špála na adresu tzv. cestovních nemocí. Je jisté, že mezikontinentální migraci lidí nelze zabránit, ale každý, kdo se do rizikových oblastí vydává, by měl mít nebezpečí těchto závažných chorob na paměti a před cestou se důkladně informovat.
Proti řadě z nich již existují účinné vakcíny (např. proti virovým hepatitidám, žluté zimnici, břišnímu tyfu) a antimalarická chemoterapeutika. Dodržováním určitých zásad lze i riziko nakažení u vybraných nemocí výrazně snížit. Je především důležité chránit se před komáry a jiným bodavým hmyzem pomocí účinných repelentů a moskytiéry, omezit pohyb po setmění a nosit oblečení s dlouhými rukávy i nohavicemi. Dbát na hygienické zásady, a předejít tak alimentárním nákazám. Nepít nekontrolovanou vodu, ale zároveň zabránit dehydrataci, a konečně, jak s úsměvem doplňuje dr. Špála na adresu lákavého ovoce, „co nejde oloupat, raději vyhodit“.
Každoročně na internetu obnovuje Světová zdravotnická organizace seznam chorob ve vybraných oblastech a možnosti preventivní ochrany. Přesto odborníci radí všem cestovatelům, aby tři měsíce před odjezdem navštívili hygienickou stanici, protože očkovací kúra je zdlouhavá. Šest týdnů po návratu je nutné nechat si udělat parazitární vyšetření.
Pokud se třeba i po letech objeví horečka, je nutné upozornit lékaře na dřívější pobyt v ohrožených oblastech. Sotva by totiž mohl někdo s jistotou tvrdit, že si kromě zážitků, fotografií a suvenýrů nepřivezl z dalekých cest ještě něco jiného. Včasné odhalení čehokoli přitom dokáže předejít vážným zdravotním komplikacím. Nechme se zlákat romantikou exotických krajů, avšak nezapomínejme ani na jejich odvrácenou tvář.