Lidé a Země

Diktátorská Korea s italskou pizzou

V severokorejském Pchjongjangu otevřeli vůbec první pizzerii v zemi a podle tamního provládního tisku se nové restauraci velmi dobře daří. Kuchaři měli do země, ve které panuje jeden z vůbec nejhorších režimů na světě, přicestovat z Itálie. Vůdce Kim Čong-il prý prohlásil, že jeho lidé by měli ochutnat nejlepší světová jídla. Trochu paradoxní v zemi, kde se podle světového potravinového programu mělo letošní zimu potýkat s nedostatkem potravin více než milion lidí a úmrtí na podvýživu tu není žádnou výjimkou. Pro smetánku ale v zemi se silným kultem osobnosti platí jiná pravidla než pro obyčejné lidi, kteří žijí v bídě. Ta jejich přísného vůdce zřejmě vůbec netrápí a sám si prý s chutí rád užívá kaviár, francouzská vína nebo koňak.

Plodní Uganďané

Populace v africké Ugandě roste jak málokde na světě. Podle tamního ministra pro plánování stojí za populační expanzí nedostatek elektřiny.

Lidé chodí brzy po setmění do postele, kde plodí děti. „Zatímco zbytek světa pracuje na směny, u nás lidé uléhají ke spánku velmi brzy, mají mnoho času na sex a naše populace tak rychle roste,“ prohlásil ministr Ephraim Kamuntu. Bez elektřiny je podle něj více než devadesát procent Uganďanů, kteří tráví bez světla dvanáct hodin denně. Podle statistik roste populace v této chudé africké zemi ročně o 3,4 procenta. Ministr je přesvědčen, že vysoká porodnost může za nízkou životní úroveň v zemi, a chce proto vyhnat milence z postelí zaváděním elektřiny.

Indové staví silnici lásky

Šest kilometrů silnice má mladým neženatým mužům z vesnice Barwaan Kala na západě indického státu Bihár pomoct k nevěstám. Svobodní muži věří, že po nové cestě za nimi přijdou ženy. Vzali proto lopaty a krumpáče a sami se pustili do stavby. V horské vísce žije více než sto starých mládenců, a místu se proto říká vesnice svobodných lidí. Za naprostý nedostatek manželek prý může odlehlost a nedostupnost vesnice, která leží v horách Kaimur. Cizinci se navíc bojí maoistických radikálů, kteří v oblasti operují. Poslední svatbu zažili v Barwaan Kala před padesáti lety. „Cestu chceme postavit co nejdříve a pak doufáme, že jednoho dne se budeme moci oženit tak jako jiní,“ řekl BBC osmadvacetiletý muž, který už se těší na svou zatím neznámou manželku.