Za moderní technologie platí nejvíc konžské ženy

018-000.jpg
Markéta Kutilová, Pátek, 1. Srpen 2008
Řádová sestra Clotilda vytahuje ze stolku několik velkých sešitů s tvrdými deskami. Jsou hustě popsané.

Co řádek, to jedno jméno, jeden příběh, jeden lidský osud, jedna znásilněná žena či dítě. Celkem je zde 1548 jmen. Všechno to jsou oběti znásilnění z regionu Bunyakiri na východě Demokratické republiky Kongo, kde probíhá válka o nerostné suroviny.

„Registr obětí dělám od roku 2000, samozřejmě je to jen zlomek celkového počtu. Snažím se těm lidem dát alespoň psychickou podporu, nic víc jim dát nemůžu,“ říká Clotilda.

Přesto to není tak úplně pravda. Tato mladá žena, původem také z Bunyakiri, poskytuje obětem vše, co sama má. Na jejím vlastním pozemku bydlí i dvacet žen, které po znásilnění vyhodil manžel z domu i s dětmi. U Clotildy si postavily nuzné chatrče, v nichž živoří, jak se dá. Mimo ně u Clotildy žije také osm sirotků.

Všechny ženy byly znásilněny ještě jako děti a dvě z nich byly zajaty jako sexuální otrokyně rwandských rebelů. Jedna z nich, dvanáctiletá Sofie, porodila v zajetí chlapečka. Dítě bylo „bojovníkům“ na obtíž, a tak Sofii i s dítětem vyhodili. „Byla v tak strašném zdravotním stavu, že ani nemohla chodit. Našli ji ležet u cesty a dovezli ji sem na kole,“ vzpomíná Clotilda. Chlapeček už zemřel. „Nešlo nic dělat, byl příliš podvyživený a nemocný.“ Všech osm sirotků bydlí s Clotildou v jejím malém domku. „Spí se mnou v jedné místnosti. Cítí se tak ve větším bezpečí a také je mám pod kontrolou. Přece jen mají za sebou různou minulost a bez dozoru by nejspíš zvlčili,“ vysvětlila mi Clotilda.

Cena za technologie

Všechno násilí na civilistech na východě Konga je důsledkem války o nerostné suroviny. Válka v současné době probíhá v provinciích Jižní a Severní Kivu, v oblasti tzv. Velkých jezer, které leží přímo na hranicích s Rwandou. Část tohoto území okupují právě Rwanďané. Působí zde rebelské jednotky Tutsiů, vedené generálem Nkundou, který zde má asi deset tisíc dobře vytrénovaných mužů. Druhý rwandský kmen, Hutuové, tady má asi osm tisíc mužů, spojených pod názvem FDLR. Kromě nich v oblasti působí mnoho nezávislých rebelských jednotek, bojujících jen za sebe a svůj prospěch.

Z nich nejkrutější jsou Mai-Mai. Rwanďané zde kontrolují velkou část těžby diamantů, zlata a zejména coltanu. Tento kov je nezbytný k výrobě mobilů, laptopů či playstation. Ve světě zájem o coltan stoupá a s tím roste i jeho cena. Kongo má osmdesát procent všech světových zásob tohoto nerostu, ovšem většina z nich odchází ze země ilegálně. Jen pro příklad – největším vývozcem coltanu na světě není Kongo, ale právě sousední Rwanda. Tato maličká země, kde v roce 1994 Hutuové vyvraždili na osm set Tutsiů, nemá coltan téměř vůbec. Válka v Kongu proto bývá také označována jako boj o zdroje moderních technologií. Obyčejní Konžané však z bohatství své země nemají vůbec nic, jen utrpení.

Sexuální násilí na východě Konga ale neobnáší „jen“ znásilňování. Jeho součástí je mučení obětí, mrzačení žen, sexuální otroctví, vynucený incest a podobně. „To, co se děje v Kongu, jsou nejen válečné zločiny, to jsou přímo zločiny proti lidskosti,“ řekla Jakin Etruková, speciální velvyslankyně OSN v Kongu.

„Obecně se dá říci, že nejvíce znásilnění mají na svědomí takzvané uniformy – vojáci, policisté a rebelové. Zhruba dvacet procent znásilnění je pácháno příslušníky konžské armády a policie,“ řekla Eturková.

Podle statistik OSN je na východě Konga denně znásilněno čtyřicet žen. Třináct procent z nich je mladších čtrnácti let, tři procenta následkem znásilnění zemřou a dvanáct procent obětí je nakaženo virem HIV. Podle nedávné studie Světové banky činí počet nakažených HIV na východě Konga více než dvacet procent, což je dvacetkrát více než v jiných částech země.

„Znásilnění je jedna ze zbraní války, způsob jak ponížit ženu, zničit a rozbít rodinu, učinit vesničany loajální vůči rebelům nebo je z jejich domovů úplně vyhnat,“ říká profesor Pierra Kalala, psycholog pracující pro UNICEF. Znásilnění vždy bylo jedním z projevů války, a to všude ve světě. Jenže v Kongu se znásilňuje a válčí už víc než deset let. „Ten problém teď metastazuje do velkého sociálního fenoménu.

Ve společnosti roste brutalita páchaná na ženách, a to i uvnitř rodin. Ponižovat a týrat ženu se stalo téměř normální,“ říká socioložka Alexandra Bilaková.

Mluví se dokonce o genocidě na ženách. Podle OSN bylo už znásilněno více než dvě stě žen a dětí. To je hrozivé číslo. Realita je však ještě horší.

Čekání na pomoc

Nemocnice pro ženy ve městě Goma: deset místností je plných žen, vedle každé stojí lavor, kam se hadičkou odvádí moč. Všechny byly brutálně znásilněny, násilníci jim navíc rozervali genitálie.

Teď tyto ženy neudrží moč ani stolici. Všechny proto potřebují náročnou operaci. A venku čekají na operaci zástupy dalších. „Neustále zde máme sto dvacet až sto čtyřicet žen, které na operaci čekají. Většinou čekají tři měsíce, ale některé třeba i půl roku,“ vysvětluje Judith Andersonová, ředitelka nevládní organizace HEAL Africa, která nemocnici provozuje. Nemocnici pro znásilněné ženy a děti otevřeli v roce 2003. Od té doby se nezastavili. Stejná nemocnice je i ve městě Bukavu. I zde jsou chodby a trávníky plné žen čekajících na „opravu“ genitálií. Čekají na navrácení svého ženství. *


Znásilněným ženám v Bunyakiri pomáhají i Češi Společnost Člověk v tísni právě na místě staví pětadvacet chýší pro ženy, které nemají kam jít. Pro ženy, které manžel vyhnal a starají se o děti, založila společnost výrobnu mýdla, dílnu, kde se šijí školní uniformy, a kachní farmu. Na podzim by měla přibýt výrobna svíček, neboť v Bunyakiri není elektřina. Člověk v tísni dále podpořil ženy dodávkou léků na gynekologické problémy a místní nemocnici věnoval dvacet postelí. Do budoucna se mimo jiné plánuje instalace solárního panelu. Projekt můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet číslo 7632/0300. Platbu je nutné identifikovat jako Kongo. Tento projekt je rovněž financován z příspěvků zasílaných Klubu přátel Člověka v tísni. Členové tohoto klubu přispívají pravidelně a dlouhodobě malými částkami na účet klubu, z výsledné sumy je pak financováno mnoho programů. Pokud se chcete stát členem, hledejte informace na www.clovekvtisni.cz/klub

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články