Voňavá dřina na Hvaru

156-3.jpg
Martin Ježek, Pátek, 9. červnaec 2010
Na první pohled vypadá docela obyčejně. Najdete ji i v našich zahradách, často blízko růží. Když ji nepoznáte podle stonků a lístků, všechno vám bude jasné v okamžiku, kdy vykvete pověstnou modrofialovou barvou. U nás jí ale bude něco chybět: teplo a slunce. Bude vonět jen málo, a už vůbec z ní nepůjde destilovat éterický olej. To na chorvatském ostrově Hvar tvrdí, že u nich roste ta nejvoňavější levandule v celém Středomoří.

Když z přístavu ve Starém Gradu dojedete do Hvaru, největšího města stejnojmenného ostrova, nemůžete bez povšimnutí projít kolem stánků s levandulovým olejem. Omamná vůně modrofialových květů uzavřená v malých lahvičkách vás doslova praští do nosu. Olej je poměrně drahý a ani ostatní výrobky z levandule, jako třeba polštářek na dobré spaní, nebudou o nic levnější. Musíte ale koupit jen ten pravý a nepančovaný! Dá se poznat dvěma způsoby: podle člověka nebo testem oleje. Druhá metoda vyžaduje, abyste u sebe už lahvičku zaručeně pravého levandulového oleje měli.

Stačí pak z ní odlít do náprstku a přidat k druhému oleji. Pokud se spojí, je kupovaný olej čistý. Pokud zůstanou oddělené, bude ředěný alkoholem. Na Hvaru je totiž běžným jevem, že olej je až z desítek procent nastavený. Prodává se samozřejmě stejně draze jako čistý a kupující nemá šanci nic poznat, protože zdejší levandule má tak pronikavou vůni, že etanol v oleji nikdo neodhalí.

Mnohem zajímavější než laboratorní pokusy je ale první metoda. Zkusit poznat pravého ostrovana, který na trhu prodává olej z vlastní produkce. Musíte nechat stranou všechny ty módně našňořené slečinky s odbarvenou hlavou skloněnou nad mobilním telefonem. Ty přijely stejně odněkud ze Záhřebu a na Hvaru jsou jen kvůli tomu, aby si přes léto vydělaly. Ten nejlepší olej bude mít spíš postarší pán či paní s tváří opálenou červencovým sluncem, upřímnýma očima a s chutí k hovoru nejméně na půl hodiny nejen o kráse a strastech ostrova Hvar a jeho levandule. Pak stačí letmý pohled na zboží. Lahvičky s olejem jsou často dekorované ručně a polštářky s květem šité doma na singrovce.

„Levandule, to je šílená dřina. Sklízíme ji ručně v těch největších vedrech,“ říká trhovec, který bydlí ve vsi v kopcích uprostřed podlouhlého ostrova. „Proto to taky mládež nechce dělat, tvrdá práce, ze které není moc peněz,“ říká starší muž se strništěm na tváři. Velkou část své produkce skutečně prodává tady ve Hvaru na náměstí. Hvarská levandule roste v kopcích v nejvyšších částech ostrova na políčkách ohraničených kamennými terasami. Když kvete, stačí se z města vydat ke druhému konci ostrova, vyhnout se nové cestě, která vede pod kopci tunelem, a využít starou silnici. Na mnoha místech se plantáže rozprostírají po obou stranách cesty a je na ně skvělý výhled.

Levandule se tady na Hvaru sklízí ručně, protože na políčka ve vyšších polohách se mechanizace nedostane.

Hvarská levandule roste na čistém mořském vzduchu a má přísun slunečního svitu jako žádná jiná na světě. „Ve vyšších partiích roste ta nejlepší,“ dodává trhovec. Hvar má ovšem oproti konkurenci jednu velkou nevýhodu. Zdejší políčka se dají obhospodařovat jenom manuálně, protože se na ně nedostane žádná mechanizace. Porosty navíc začínají povážlivě chřadnout. Levandule je totiž trvalý keřík a plantáže je potřeba pravidelně obnovovat. Na Hvaru se k tomu evidentně má málokdo. I oko laika si všimne, jak jsou mnohá políčka prořídlá a přestárlá.

Levandule, nebo turisté?

Ve vsi Velo Grablje zrovna končila sklizeň levandule a vlastníci se pouštěli do destilace nového letošního oleje. V jednom nenápadném stavení uprostřed kopců dokončil várku pan Petrič s dvěma přáteli. Vyváželi zpracovanou nať a květenství. I když aroma z rostlinek už mělo být uvězněno v láhvích s olejem, vystopovat multikáru, která odvážela zbytky rostlin, bych mohl se zavřenýma očima klidně i půl hodiny potom, co odjela. Na tuhle vůni už nikdy nezapomenu, říkám si a vstupuji do kamenného stavení. Nikdo pořádně neví, kolik má levandulový olej vlastně složek.

„Někdo říká třicet, jiný tři sta,“ uvádí zasvěceně pan Petrič. Olej se však vyrábí hlavně kvůli obsahu acetátu. Hvarská levandule je na něj mimořádně bohatá. Zvlášť ta, která roste nahoře v kopcích. Rostlinky, které kvetou na plantážích blíž u moře, ho tolik nemají. Většinu oleje prý odkupuje chemický průmysl vyrábějící parfémy, kosmetiku a další věci. Surový olej je dobrý na uvolnění, relaxaci, na dobré spaní anebo také na klouby.

Z hlavní silnice je Velo Grablje sice vidět, ale objevit přístupovou cestu je skutečná detektivka. Když vyzkoušíte všechny možnosti, zbude vám nakonec jenom úzká betonová cesta, o které by si člověk pomyslel, že skončí někde na dvoře. Nakonec vás však zavede až na náves, na které upoutá jednopatrový dům, na němž je pamětní deska. Družstvo na výrobu oleje, takzvaná zadruga, tu vzniklo údajně v roce 1902 a první, kdo na Hvaru vysadil levanduli, byl Bartul Tomičič. Deska na domě dále praví, že výroba levandulového oleje patří k národnímu kulturnímu dědictví. Pan Tomičič nejdříve destiloval olej rozmarýnový, ale posléze začal vysazovat i levanduli.

Vydestiloval první olej a vydělal tím velké peníze. Bylo to prý buď na věno pro nevěstu, nebo třeba na pytel mouky, říká jeho vnuk. „Tady nahoře stály dva kotle. Když vyrobil prvních pár litrů oleje, byl najednou králem. Ale nikdo mu tehdy nevěřil. Teprve po čase začal celý ostrov levandulemi žít,“ říká muž.

Všechno se začalo radikálně měnit s nástupem turismu. Ostrované se začali stahovat do měst dole u moře, a začali se živit ubytováváním turistů a službami. Navíc se vrchol turistické sezony přesně kryje se sklizní levandulových květů a destilací oleje. Takže si každý musí vybrat.

Mládež už dneska o namáhavé práci při destilaci oleje nechce ani slyšet. Turismus navíc vynáší víc.

Silná a trvalá

V domě nad vsí, kde pan Petrič levanduli destiluje, však nic nenasvědčuje tomu, že by ostrov byl přeplněný mořechtivými turisty. Ve vybetonované místnosti stojí dvě asi metr vysoké plechové nádoby, do nichž se rostliny vloží. Pak se na ně pod tlakem tří až čtyř atmosfér žene pára ze starého lodního kotle v sousední místnosti. Pára projde nádobou s levandulí, zchladí se a zkondenzuje na vodu. Éterický olej plave na hladině, jen je potřeba jej určitou dobu nechat stabilizovat. Ze sta litrů kondenzátu zbude zhruba litr oleje a aromatická květová voda.

Petričův přítel pan Darko tvrdí, že co levandule dala, to si zase vzala. „Olej vyráběli i naši předci, a tak to děláme i my. Je to tradice a my se jí musíme držet,“ říká. Druhý k tomu má také co dodat: „Levandule nám koupila domy dole na pobřeží. Už zbývá jen pár těch, kteří jedou sem nahoru a starají se o plantáže.“ Prý však není nutné klesat na mysli úplně. Před pár lety, kdy se ostrovem přehnal požár, zasadila mladší generace přes dvacet tisíc nových rostlinek. Část plantáží se tak přece jenom obnovuje a z řad mládeže se našlo pár nadšenců, kteří se chtějí věnovat tomuto náročnému byznysu.

Nakonec přišla chvíle i na nejzapeklitější otázku. „Řekněte, jak levandule vlastně voní?“ Všichni tři jsou najednou úplně zaskočeni, i když vůně levandule je pro ně po většinu jejich života samozřejmostí. Je to vůně ostrá, omamná, nahořklá, pronikavá, nebo jaká tedy? Pan Tomičič k mému překvapení neví, co říct: „Já jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Zkrátka voní. Když v jedné místnosti ukápnete jen několik kapek, zahalíte ji tou vůní celou.“ Žije tu šedesát let a k oleji přivoněl nejméně milionkrát. „Je to silná vůně, která trvá,“ shodnou se nakonec všichni.


Kam za vůní

Levandulové terasy se rozkládají hlavně kolem obcí Velo Grablje a Brusje, podél silnice spojující dvě největší města na ostrově, Hvar a Stari Grad. Na ostrov se dá dostat trajektem ze Splitu. Převoz se dá zlevnit použitím kratšího trajektu do města Sučuraj, které leží na opačném konci ostrova. To však znamená delší cestu autem po pevnině. Levandulový olej a další produkty z této voňavé rostlinky koupíte na trzích ve městech. Je však třeba dávat pozor na kvalitu produktů. Levandule kvete v první polovině léta, v této době se také sklízí a destiluje se z ní olej. Ta nejlepší a nejvoňavější levandule roste v nejvyšších partiích ostrova.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články