Vězení z nejobávanějších

052-001.jpg
Eva Holečková, Pátek, 27. února 2009
Chcete-li si při návštěvě jednoho ze skutečných symbolů Republiky Jižní Afrika, Kapského Města, osahat novodobou jihoafrickou historii, vydejte se do centra, k přístavišti Waterfront, nasedněte na loď a zamiřte na blízký Robben Island plovoucí jak bóje ve Stolové zátoce.

Nejenže si užijete příjemnou, zhruba půlhodinovou plavbu, během níž budete mít oči navrch hlavy kvůli překrásným výhledům na město a nad ním se tyčící Stolovou horu (Table Mountain), ale především se seznámíte s důležitým jihoafrickým symbolem přechodu k demokracii – vězením, kde byl téměř čtvrtstoletí vězněn budoucí držitel Nobelovy ceny míru, Nelson Mandela.

Ostrov Robben nesloužil vždy jako místo teroru lidských bytostí. První zmínku o jeho existenci nám zanechal známý mořeplavec Vasco da Gama, který na ostrově roku 1498 přistál. Tento maličký kousek země se po dlouhou řadu let poté využíval jako stanice pro opravu korábů. Už v 17. století však začala jeho nechvalně známá historie – vězení zde bylo za Portugalců i Britů, až v období 1846–1931 se ostrov využíval jako karanténní stanice pro dlouhodobě nemocné a oběti zákeřné lepry. Další etapu ve vývoji přinesla druhá světová válka. Armáda a námořnictvo území upravily na cvičiště a současně sloužilo coby obranný bod u vjezdu do Stolové zátoky (Table Bay).

Dějiny, které jsou s ostrovem Robben spojeny nejpevněji, se začaly psát roku 1961. Tehdy bylo otevřeno vězení s maximální ostrahou (v té době ještě ve starých domech), určené politickým odpůrcům apartheidu a postupně i „běžným“ zločincům. Tato etapa trvala až do počátku 90. let.

Dnešní návštěvník po přiražení k molu jen velmi těžko zahání myšlenky na nacistické pracovní lágry. Vstup do muzea pod širým nebem mu totiž otevírá velká brána s afrikánskou obdobou nápisu Arbeit macht Frei. Komplex nízkých světlých budov, v nichž se nacházelo vězení s maximální ostrahou, byl postaven především z vápence, který přímo na ostrově lámali sami vězni. Ač fyzicky velice náročná, byla pro ně práce v kamenolomu vysvobozením ze samoty vězeňských kobek. Při práci spolu mohli (na rozdíl od zbytku dne) mluvit, vyměňovat si názory. Ruku v ruce s tím však šlo i pozvolné slepnutí způsobované prudkým sluncem odrážejícím se od bílých kamenů.

Tvrdost dozorců

Vězení na Robben Islandu bylo nechvalně známé tvrdostí dozorců i velmi spartánskými podmínkami, a to především v období 60. let, než se informace o krutostech stihly rozšířit po státě či dále do světa, který na reprezentaci tehdejší republiky v rámci diplomatických možností naléhal, aby nelidské podmínky zmírnila.

Dnes o životě ve zdejších zdech v roli průvodců referují bývalí trestanci, což z návštěvy muzea činí opravdu silný zážitek. Vězňové bývali rozděleni do skupin A-D podle toho, kolik málo privilegií (návštěva, odeslaný nebo došlý dopis apod.) jim bylo ponecháno. Vyvrcholením trestu byl často i mnohadenní pobyt na samotce. Těchto maličkých cel zde fungovalo až 80. Tak jak se komplex rozrůstal, na ostrově nalezlo svůj osud najednou až 800 vězňů. Převážná většina z nich byli afričtí odpůrci politiky apartheidu, především členové tehdy ilegálního Afrického národního kongresu.

Cela pro prezidenta

Mezi nejznámější „ostrovany“ patřil Nelson Mandela, vlastním jménem Rolihlala Mandela, vedený pod číslem 466/64. S přestávkami ve zdejším vězení strávil téměř 26 let. Jak posléze sám otevřeně prohlašoval, dostalo se mu tak příležitosti k přemýšlení, utříbení politických názorů, k sebereflexi, k diskusi s kolegy z dalších pronásledovaných politických stran.

Situace v jižní Africe 80. let se však stala dlouhodobě neudržitelnou, jak kvůli vnitropolitickému vývoji, ekonomické situaci státu, tak i silnému odporu vůči vládnoucí menšině ze zahraničí. Roku 1988 část bělošské politické reprezentace přistoupila k vyjednávání se zástupci černošské většiny, mezi nimiž Mandela (tehdy stále ještě vězeň) pochopitelně nechyběl. Jeho propuštění následovalo v únoru 1990. Na jaře čtyři roky poté proběhly první demokratické svobodné volby a Mandela se následně stal prvním jihoafrickým demokratickým prezidentem. Možná i někteří z nás mají živě v paměti televizní záběry na dlouhé fronty voličů, kteří ve žhavém slunci čekají hodiny a hodiny, než se na ně dostane řada, aby mohli svobodně a beze strachu vyjádřit svůj politický názor.


Prohlídka

Ačkoli je doporučováno rezervovat si vstupenky v předstihu, pokud návštěvu neplánujete na vrchol turistické sezony, tedy především období Vánoc, mělo by i bez rezervace vše proběhnout bez komplikací. Dospělí zaplatí 150 randů, děti 75. Počítejte určitě s tím, že vám návštěva zabere zhruba čtyři hodiny. V ceně vstupenky není totiž jen vstup do samotného vězení, ale kromě obousměrné cesty lodí i téměř hodinová projížďka autobusem kolem ostrova. Některé zajímavosti jsou totiž od samotné budovy vězení poměrně daleko. Ostrov je velmi vyprahlý, nenajdete kousek přirozeného stínu, proto nepodceňte horko a vybavte se dostatkem vody. Podrobné informace k památníku chráněnému UNESCO najdete na www.robben-island.org.za

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články