V Divokých horách
Rumunské pohoří ParČng (čti paring) je natolik divoké a nespoutané, že se mu často přezdívá „Divoké hory“. Už samotný nástup do nich je poměrně zdlouhavý, protože kromě jediné lanovky jsou hory jakoukoli dopravou nedostupné. Když navíc přechod ParČngu spojíte s návštěvou pohoří CapaâČnii (čti kepecynyi), dočkáte se skutečného dobrodružství. V ParČngu ještě najdete značené cesty, ale CapaâČnii je pro úplné nadšence, kteří si touží užít bloudění a hledání neznačené cesty. Ani mapy neseženete a jediným návodem jsou v CapaâČnii náčrtky hřebenů a popisy tras.
Když navíc překročíte sedlo Olteâ (čti oltec) mezi CapaâČnii a ParČngem, ocitnete se v pravých skalnatých velehorách. Už pověstné mlhy a vzdálené hřmění dávají tušit, že nepřízeň počasí tady může být pravým peklem. Sami Rumuni totiž do té části hor, kam nejezdí lanovka, často nechodí. Potkáte tu leda pár dřevorubců a v sezóně několik borůvkářů. Jedinou výjimkou jsou pastevci a ti zase neznají v horách místa, kam nechodí s ovcemi. Místní bačové jsou vlídní lidé, kteří se vám rádi pochlubí skvělým sýrem.
