Ušlechtilá divočina

028-001.jpg
Ivan Větvička, Úterý, 3. dubna 2007
Kdo v Kostarice očekává poměry banánové republiky, bude překvapen: první svobodné volby se tu konaly už v roce 1890. Armáda neexistuje, školství a lékařská péče jsou bezplatné. Kostaričané ale rozhodně nežijí v utopii. Ohromné síly tektonických pohybů vytvářejí i drtí území malého státu, hospodářství i justici rozežírá korupce.

Příroda Kostariky nadchne mimořádnou pestrostí. Na území menším, než je naše, žije dvakrát tolik druhů savců a ptáků. Plazů a obojživelníků tu najdete desetkrát tolik, počet druhů hmyzu se dá těžko odhadnout a vyšších rostlin tu bují trojnásobek, z toho je dvanáct set druhů orchidejí. Kde se vzalo toto nesmírné bohatství životních forem? Kostarika leží v teplém a vlhkém tropickém podnebí, severozápadně od Panamy, na úzkém pruhu souše, který spojuje Severní a Jižní Ameriku. Tento pevninský most je velmi mladý, vznikl teprve před třemi až pěti miliony let. Předtím tu bylo jen moře.

Kostarika leží v zóně, kde se zasouvá Kokosová oceánská litosférická deska pod Karibskou. Nad subdukční zónou se vytvořily vulkanické ostrovy. Vznikající pevninský most umožnil velké stěhování druhů mezi kontinenty. Mnozí příchozí tu našli dobré podmínky k životu. Ze severu přišly kočkovité a psovité šelmy, prasatovití a jelenovití, zatímco vačice, lenochodi, mravenečníci a opice se rozšířili z Jižní Ameriky. Navíc má Kostarika členitý reliéf, kterému vévodí hory o výšce až 3800 metrů, což se podepsalo na místním mikroklimatu. A tak tu naleznete nížiny s dusnými malarickými močály, hustý vlhký tropický prales i suché opadavé lesy s kaktusy, horský mlžný prales, a v nejvyšších polohách dokonce chladnomilná luční společenstva. Někdy stačí přehoupnout se přes horský hřeben a sestoupíte do naprosto odlišného biotopu.

Tropický ráj ale občas páchne peklem. Kostariku často postihují zemětřesení a nachází se tu devět činných vulkánů, včetně jedné z nejaktivnějších sopek světa, hory Arenal, ze které se valí láva takřka nepřetržitě již čtyřicet let. Ekosystém však v současnosti více než příroda ovlivňuje člověk.

Exotické snímky z našich časopisů vyvolávají dojem, že Kostarika je samá džungle. Tak tomu kdysi skutečně bylo. Lidé ale,,bezcennou“ divočinu,,zuš­lechtili“ -stromy pokáceli, prodali dřevo a na místě pralesa vysadili plantáže kávovníků, banánovníků, olejových palem a cukrové třtiny. Založili i rýžová pole a rozsáhlé pastviny. Nížiny prošly takřka úplným zušlechtěním a hlad po nové půdě stejně jako poptávka po drahém dřevě trvá dodnes . Zkáze jedinečných ekosystémů zabránila síť národních parků budovaná od roku 1970 a rozsáhlý osvětový program. V roce 1997 pokrývaly národní parky 18 procent území, alespoň částečně je chráněno 32 procent země. Ochranáři ale zápasí s pytláky.

Přírodní rezervace se staly místem natáčení přírodopisných dokumentů. Zvýšená publicita přinesla zájem veřejnosti v USA a Evropě. V současnosti probíhají rozsáhlé výzkumy kostarických pralesů, přijíždí také stále více turistů. Příjmy z turistického ruchu dokládají vládním ekonomům i místním obyvatelům, že chránit přírodu se vyplatí. Rychle se rozvíjející turistický průmysl ale devastuje některá atraktivní území, zvláště na pobřeží. Navíc stavitelé hotelových komplexů často ignorují varování geologů před hrozbou vln tsunami nebo sopečných erupcí.

Zdraví a chytří jsou silnější

V roce 1948 Kostarika rozpustila armádu. Ušetřené peníze plynou do zdravotnictví a školství. Lékařská péče je bezplatná a 78. článek kostarické ústavy říká, že stát musí ročně vydat aspoň šest procent hrubého domácího produktu na vzdělávání. V některých letech je tato částka vyšší. Naše ministerstvo školství mohlo v letech 2004–2006 utratit asi polovinu!

José, který pomáhá koordinovat projekty univerzit z USA v Kostarice, říká:,,Zdraví a vzdělaní obyvatelé uhájí zájmy malé, nepříliš bohaté země lépe než slabá armáda. Místo do armády je lepší peníze investovat do školství a zdravotnictví. I vaší zemi by prospělo, kdyby univerzity dostávaly zákonem stanovené procento HDP bez ohledu na politiku momentální vládní garnitury. Naše vysoké školy jsou díky tomuto systému mnohem nezávislejší, sebevědomější a neváhají ostře vystoupit proti politickému rozhodnutí, které by poškodilo zemi. Ač to je politikům nepohodlné, přispívají univerzity ke stabilizaci státu, protože jejich stanovisko je podpořeno fundovaným rozborem.“ Stačí prolistovat noviny z posledních let a je jasné, že když nepomohou prohlášení, neváhají studenti ochromit hlavní město stávkou. Protesty bývají bouřlivé, ale nenásilné, protože většině studentů se násilné chování příčí.

Kromě nezávislého vysokého školství můžeme Kostaričanům závidět i dlouhou demokratickou tradici. Svobodné volby se konají už od roku 1890. Kostarika od vyhlášení nezávislosti na Španělsku v roce 1821 nezažila okupaci nebo dlouhé období diktatury. Kostaričané hojně zakládají občanská sdružení na ochranu svých zájmů a práv. Je-li to nutné, neváhají se střetnout se státní mocí. Berou to jako samozřejmost, i když v posledních letech se situace zhoršila po vraždách novinářů a nekončící sérii korupčních skandálů.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články