Svátek rozmanitosti

Vyšlo 2. 2. 2007 · Vydání 2007 / 02
Rubrika Cestopisy · Autor Martin Mykiska
Země Malajsie ·
Nahrávám fotogalerii...

Klikněte na fotografii pro její zvětšení

Tribuny se plní, všichni jsme plni očekávání. Nikdo pořádně neví, kdy vlastně slavnost začne. Vlnu vzrušení vyvolává doprovodný před program: na ozářené prostranství před radnicí vychází skupina nádherně oděných žen. Vzápětí jsou obklopeny davem nejotrlejších fotografů a filmařů, kteří přeskočili bariéry dělící taneční prostor od tribun. Krásné Malajky zahajují největší malajský festival: Citravarna – Barvy Malajsie.

Ženy jsou na malajské poměry nezvykle vysoké a chovají se s nadhledem a důstojností. Trpělivě pózují třeštícím fotografům (jsem samozřejmě mezi nimi), dokud nejsou všichni lovci beze zbraní ukojeni. Modelky předvádějí nádherné, ale decentní kolekce oděvů zářící všemi barvami. Vzory vycházejí z malajské batiky, jsou však pojaty v moderním stylu.

O chvíli později moderátor vyzývá k důslednému vyklizení celého prostranství. Zleva přijíždí kolona naleštěných luxusních vozů doprovázených stejně nablýskanými motocykly policejního sboru. Přijíždí několik vrcholných malajských představitelů a jejich vzácní hosté. To se už blíží okamžik, kdy budou nadšené davy moci halasně pozdravit osobu nejvzácnější. Oslavě malajské multikulturnosti bude přihlížet i sám král Seyd Suradžiddin Sey Putra Džamalullail.

Ten přijíždí mnohem stylověji a s pravou královskou pompou. Nejprve se objevuje velmi početný průvod tanečníků a tanečnic a chvíli po nich pojízdná plošina, připomínající nosítka či jakousi alegorickou loď, z níž lidem kyne sám malajský monarcha a jeho nejbližší spolupracovníci. Vzápětí se rozeznívá malajská hymna, kterou všichni sborem zpívají.

Následuje oblíbený bod programu podobných „monstrakcí“ v zemích třetího světa – série projevů významných činitelů. Po něm už ale opravdu začíná show, na jakou se rozhodně nezapomíná.

Více než barvitou produkci zahajuje ohňostroj. Následné veřejné taneční přehlídky se účastní několik tisíc tanečníků ze všech států a koutů Malajsie. Každá skupina předvádí svůj výstup třikrát podle toho, jak nekonečné rozjásané procesí pomalu přechází kolem dlouhé tribuny. Velkolepá a hlasitá akce bude trvat několik hodin.

Tanec národů

Postupně se představuje všech třináct malajských států a zástupci četných a různorodých etnických skupin, jako jsou Indové, Číňané či poněkud přestylizovaní potomci lovců lebek z Kalimantanu.

Počátek každé skupiny označuje velký kruh s názvem oblasti, příslušného státu či etnika. V dlouhé řadě tanečníků se objevují další malajské krasavice v moderních batikovaných oděvech vycházejících z tradičních vzorů, ale i „folklorněji“ působící soubory tanečníků a tanečnic. Pozornost upoutává svou odlišností skupina příslušející k několikatisícové portugalské komunitě z Malakky. Přijíždějí se svými tradičními motorikšami oblečeni ve starobylých evropských krojích.

Nepřehlédnutelní jsou Číňané, zastoupení mezi soubory několikrát. V jednom případě hrají podivnou hru spočívající ve vyhazování několikametrových tyčí do vzduchu, které jiní tanečníci chytají na čelo ovázané šátkem. Jsou rozděleni do několika skupin a zřejmě mezi sebou soutěží. Tanečníci chytají tyče nejdřív obyčejně ze země, pak z ramen svých kolegů a nakonec ze štafliček. Při vystoupení Číňanů z jiné části Malajsie se nad jejich skupinou vlní dlouhý plátěný drak – přesně tak, jak to známe ze záběrů či fotografií z různých oslav z Číny.

Před půlnocí prošel kolem tribun poslední soubor, ale zábava nekončí. Nejdříve se nebe rozzáří dalším ohňostrojem. Pak moderátor vyzývá návštěvníky, aby přijali pozvání k tanci a na závěr si zkusili malajské rytmy přímo s domácími tanečníky. Aspoň trochu se tak mohou aktivně zúčastnit každoroční bouřlivé oslavy malajské multikulturní, multietnické, a přitom harmonické společnosti.


Batika za jazyk

Batika se často uvádí jako typická tradiční dovednost Malajců, a někdy dokonce jako jeden z národních symbolů. Pravda je, že toto umění je zde rozšířené a nošení batikových oděvů mezi Malajci či využívání batikovaných dekoračních textilií je velmi oblíbené – a to nejen u moderních dámských módních kostýmů. Původně však není batika malajským tradičním uměním – pochází ze sousední Indonésie. Do Malajsie se rozšířila až ve 30. letech minulého století. Nicméně v současnosti patří k asi nejoblíbenějším lidovým uměním. Nejčastější technikou je dnes ruční vykreslení vzorů na látku rozehřátým voskem. Používá se na to canting – malá měděná nádobka na vosk upevněná na násadce. Z nádobky vosk vytéká uzounkou kapilárou. Tím se vykreslují zamýšlené vzory či obrazy: nejčastěji přírodní motivy či výjevy z každodenního života. Díla se v drtivé většině případů vyznačují jasnými sytými či zářivými barvami. Poté se voskem vymezené plochy vybarvují – často i několikrát -a nakonec se látka vyvaří. Tím se jednak odstraní vosk a jednak se docílí stálosti barev. V Malajsii se vytvářejí méně tradiční vzory než v sousední Indonésii a malajské batikové výtvory můžeme považovat spíše za moderní či současné lidové umění než za tradiční. Přesně naopak je to ale s jazyky obou zemí. Indonéština se totiž vyvinula ze starší malajštiny. A tak můžeme s malou nadsázkou konstatovat, že batiku dostala Malajsie od Indonésie výměnou za jazyk.

Pro zobrazení mapy si prosím zapněte JavaScript.