Steve McCurry, uznávaný jako jeden z nejlepších fotografů světa, získal řadu prestižních fotografických ocenění. Na svých celosvětově známých snímcích, především pak portrétech, dokáže zachytit esenci lidské radosti i zármutku. Mnohé jeho fotografie se staly moderními ikonami dnešního světa. Je členem Magnum Photos, mezinárodní agentury složené z fotografů celého světa.
Narodil se ve Filadelfii ve státě Pensylvánie, vystudoval umění a architekturu na Pensylvánské státní univerzitě. Po dvou letech práce v novinách odjel do Indie pracovat na volné noze. Právě tam se naučil pozorovat a čekat. „Když vyčkám, lidé zapomenou na fotoaparát a dovolí mi skrze něj nahlédnout do jejich duše.“
Jeho reportáže z invaze Rusů do Afghánistánu získaly Zlatou medaili Roberta Capy pro nejlepší zahraniční fotografickou reportáž, cenu věnovanou fotografům s výjimečnou odvahou a nasazením. Je dále držitelem mnoha ocenění: například Novinářský fotograf roku (Magazine Photographer of the Year) v roce 1984. V témže roce získal čtyři první ceny ve World Press Photo, což je nevídaný úspěch.
Steve McCurry podával zprávy z mnoha konfliktních oblastí, mimo jiné třicet let z Afghánistánu. Zaměřuje se na dopad válek na lidi. Je také dobře znám pro své silné obrázky jižní a jihovýchodní Asie nebo pro úchvatné portrétní fotografie.
Významným bodem v jeho kariéře bylo znovuobjevení afghánské běženecké dívky, kterou před lety vyfotografoval a jejíž portrét mnozí označili za nejznámější fotografii dnešního světa. Když McCurry konečně vypátral Šarbat Gulu po téměř dvou dekádách, řekl: „Kůži má ošlehanou větrem, ve tváři první vrásky, ale její pohled vás zasáhne stejně tak jako před lety.“
Steve byl na svých cestách dvakrát prohlášen za mrtvého. V Indii ho nábožensky zfanatizovaný dav ztloukl a málem utopil, v Pákistánu byl ve vězení, málem se utopil při havárii letadla ve Slovinsku.