Šplhání po Vodní bráně

90-91.jpg
Autor článku: Michal Guzi, Úterý, 29. červnaec 2014
Autor fotografií: Michal Guzi
Stojím s kamarády pod skálou a pozorujeme lezce drápající se vzhůru podél ocelového lana. Běhá nám mráz po zádech, mlčíme. Naše sebevědomí odteklo kamsi po proudu Jizery. Čeká nás několik desítek metrů na asi nejlepší ferratě v Česku – Vodní bráně u Semil.

První dojem ze skály přede mnou je pro prvolezce jako já více než hrůzostrašný. Před námi je zhruba 80 výškových metrů a necelá hodinka zdolávání skály s nejobtížnějším místem značeným jako C+, které si nás vychutná hned na začátku trasy. Když jsem kdysi zkoušel lézt na umělou stěnu, po pěti metrech a prvním ohlédnutí pod sebe jsem se zasekl. O to víc jsem zvědavý na svůj další adrenalinový pokus.

Znát svoje limity

Stojím pod skálou, jistotu mi dodává vybavení a kuráž postarší manželský pár, který leze pár metrů výš. Už prý nahoru šplhají podruhé a hrozně je to baví… No nic, jdu na to. Snažím se nechytat se kotvicího lana a cítit skálu. Obě zacvaknuté karabiny mě jistí a po pár chytech se ohlížím za kamarády několik metrů níže. Nejtěžší pasáž je tu – hledám místo, kam bych mohl umístit špičky chodidel, hledám úchyty pro ruce, které by mi umožnily překonat menší převis… Když už jsem takhle zaseknutý minutu, vzdávám to, chytám se, byť nerad, ocelového lana a směle šplhám vzhůru. Tady není čas na hrdinství a každý by měl znát své limity. Platí to v horské turistice, v hospodě i tady na ferratě!

Kouzlo Vodní brány spočívá mimo jiné v tom, že po každé náročnější pasáži následuje pasáž odpočinková, takže se obtížnostní stupně stále mění mezi A, B a občas se do toho přimotá C. To poslední před vrcholem vás trošku překvapí – jste na hřbetu skály a několik desítek metrů hloubky pod vámi vůbec nic. Srdce vám pumpuje krev po těle a cítíte se dobře. Následuje poslední odpočinková pasáž a jste nahoře. Beru již značně popsaný vrcholový deník a přidávám dnešní datum, název města, odkud pocházím, a jméno. Ten moment patří jen mně. Rozjímám a vychutnávám si vzdušné výhledy na Jizeru a na chodce turisty, kteří stojí pod skálou.

Druhá obtížná pasáž C+ (vpravo nahoře). Pokud si lezec nevěří, není žádnou ostudou chytnout se ocelového lana a vyšplhat!

Co je to via ferrata?

Označují se tak cesty v náročném horském terénu, které tvoří jisticí lana, kotvy, kramle, žebříky, stupačky, lávky a čepy. Budují se zhruba 150 let a v minulosti sloužily hlavně vojákům alpských států při střežení hranic a území na velmi exponovaných místech. Hlavní oblastí těchto cest jsou tedy Alpy (zejména v Rakousku a Itálii), ale ferraty dnes najdete i v Karpatech na Slovensku, Rumunsku nebo v Julských Alpách ve Slovinsku. Zatímco v minulosti tyto cesty opatřené žebříky a lany měly pohyb v horách usnadňovat, s nástupem turismu po druhé světové válce se začaly budovat trasy, které jsou pro turisty zajímavé a skýtají jim možnost zažít dobrodružství s dávkou adrenalinu. Ferraty se rozlišují podle obtížnosti, přičemž nejpoužívanější je rakouský systém, kdy je průběh cesty značen písmeny A (snadné) až E (obtížné) a na celkové obtížnosti se kromě technických pasáží projevuje i samotná délka trasy.

Sestup pro začátečníky

Obtížnější a strmější cestou jsme vyšplhali nahoru, lehčí – značenou písmenem B – míříme dolů. Tato sestupová trasa je opravdu mnohem jednodušší a napoprvé se dá zdolat bez držení lana. Navíc je na ní povoleno jak sestupovat, tak šplhat nahoru, takže se hodí pro mladší nebo ty méně otrlé na trénink. A kdyby snad měl někdo lezení po skále dost, může to vzít lesem a bezpečně sejít dolů k řece. Výlet k údolí Jizery doporučuji nejen milovníkům adrenalinu a výhledů, ale všem, kteří se rádi procházejí v nádherné přírodě – vždyť Riegrova stezka jako by byla stvořená pro romantické procházky nebo jen lenošení u vody!

Výhled z vrcholu Vodní brány. Výš už to na této ferratě bohužel nejde. Zapisujeme se, pak sestupujeme zpět k Jizeře.

ČESKÉ FERRATY

  • VODNÍ BRÁNA U SEMIL – Zřejmě nejlepší ferrata u nás byla otevřena 1. června 2013 v malebné přírodní rezervaci na levém břehu řeky Jizery. Celé území sevřeného kaňonu s vyhlídkami na obou březích Jizery patří do přírodní rezervace Údolí Jizery a chráněného území Natura 2000. Dostupnost autem nebo vlakem do Semil je vynikající – z nádraží po modré a před mostem doleva po proudu.
  • VIA FERRATA U TÁBORA – Otevřena byla na podzim v roce 2011. 80 metrů dlouhá stěna s převýšením kolem 30 m je vhodná i pro začátečníky, protože dosahuje maximální obtížnosti B a je bez jakéhokoli převisu.
  • VIA FERRATA V BEČOVĚ NAD TEPLOU – Nachází se přímo v místní botanické zahradě a jde o 30 m vysoký pískovcový blok. Kvůli poměrně příkře kotvenému lanu není vhodná pro úplné začátečníky, pokročilý lezec ji ale zvládne zhruba za 15 minut. Sestupová cesta je hodnocena obtížností A/B.
  • PASTÝŘSKÁ STĚNA NAD DĚČÍNEM – V letošním květnu byla v Děčíně otevřena via ferrata Pastýřská stěna – asi 150 m dlouhý výstup s obtížností B/C. Lezci si mohou vyzkoušet lezení po kramlích, traverzem a pod vrcholem si ještě vychutnají závěrečný kovový žebřík. Odměnou pro pokořitele bude překrásný výhled na děčínský zámek a řeku Labe. Trasu budoval Karel Bělina, která má zkušenosti se stavbou ferrat v Dolomitech.
Ocelové lano vás jistí, ale pro jistotu se nedívejte dolů...

CHYSTANÁ TRASA

Další zamýšlenou ferratou je Frýdlantské cimbuří v Jizerských horách. Zatím probíhá poměrně vášnivá diskuse mezi laickou i odbornou veřejností, zda tuto oblast a nedotčené svahy skal otevřít turismu. Projekt občanského sdružení Vodní brána naráží na odpor Správy CHKO Jizerské hory kvůli tomu, že rokle Černého potoka a Frýdlantské cimbuří se nachází v 1. zóně CHKO a mimoto je také součástí národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, nachází se na listině evropsky významných lokalit a patří do soustavy chráněných území Natura 2000. Pokud by se projekt schválil, na lezce by čekala více než 350 m dlouhá trasa s převýšením 150 m v jedné z nejzachovalejších lokalit v Česku.


Ukázka ferratového vybavení. Přilba, sedák a červený ferratový set s mechanismem odpárávání švů pro utlumení pádu.

TIP AUTORA

Michal Guzi, cestovatel a fotograf

Mezi povinné vybavení každého lezce patří horolezecká přilba chránící před výstupky skal a padajícím kamením. Dále je to úvazek neboli sedák a ferratový set s tlumičem pádu, který umí výrazně snížit rázovou sílu a přetížení na padajícího lezce tím, že přetaví kinetickou energii na tepelnou. Tyto tzv. tlumiče fungují na principu tření lana v kovové destičce nebo pomocí postupného párání švů. Po každém pádu je nutné ferratový set vyměnit za nový. Půjčení kompletního ferratového vybavení v outdoorových obchodech stojí přibližně 500 korun na den. Pokud vás ale tento koníček chytne, určitě se vyplatí investovat do vlastní výstroje.

Přilba, sedák a ferratový set stojí 2500–3500 korun. Důležité však je, aby všechny nabízené výrobky splňovaly evropské normy a měly tedy certifikaci. K lezení je dobrá outdoorová obuv, dlouhé rukávy a nohavice. Hodí se i cyklistické rukavice.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články