Rio tančilo sambu
Karneval v Rio de Janeiru známe asi hlavně díky snědým kráskám, vlnícím se v chytlavém rytmu samby, oděným do „kostýmů“ zakrývajících snad ještě méně, než je nutné. Takový obrázek neodpovídá zcela tomu, co všechno karneval pro Brazilce znamená, i když třeba titulní strany brazilských deníků a časopisů v době masopustu takový dojem mohou vyvolávat. Karnevalem žije nejen Rio de Janeiro, ale svátek znamená několik dní naprostého uvolnění pro všechny obyvatele největší jihoamerické země. Život se už od víkendu až do Popeleční středy úplně podřizuje karnevalovému vření a lidé většinou nejdou od pondělí až do středečního poledne do práce. Desetitisíce účastníků soutěžních průvodů na stadionech samby – na sambodromech v Rio de Janeiru nebo Sao Paulu – se snaží užít si svoji hodinu a půl slávy, předvést v předem nacvičených formacích mezi alegorickými vozy co nejlepší taneční (i pěvecký) výkon a pomoci své škole samby vyhrát. Pro „funkcionáře“ škol samby, choreografy, skladatele soutěžních sambových skladeb nebo nejlepší tanečníky je karneval především celoroční dřinou, ale její vyvrcholení vyvolá i v „chladných“ profesionálech něco jako trans. Masopustní veselí je však zdrojem endorfinů i pro obyčejné obyvatele. Ulicemi Rio de Janeira i jiných měst procházejí karnevalové průvody uspořádané nejrůznějšími skupinami – nejčastěji samotnými obyvateli jednotlivých čtvrtí. Menší nebo větší skupinky lidí v kostýmech potkáváte na cestě z jednoho konce města na druhý, jak se snaží nasytit se vším tím kvasem. A když přijdete domů s bolavými lýtky (protože brazilským rytmům majícím kořeny v černé Africe odolat nelze), pustíte si zcela bezmyšlenkovitě televizi a ze všech programů vás znovu udržuje v kondici karnevalové zpravodajství.
Ve všem tom masopustním šílenství se ale kromě milionů flitrů a per z kostýmů a milionů krůpějí potu točí také miliony realů. Jen do Rio de Janeira se letos podle odhadů tamní radnice přijelo podívat 700 tisíc turistů (z toho asi pětina cizinců). Na své si přijdou nejen hotely, ale také stovky malých „podnikatelů“ – pouličních prodavačů nápojů, párků v rohlíku, čerstvě grilovaných masových špízů nebo vařené kukuřice – k těm běžným se přidávají jejich „sváteční“ kolegové, kteří do ulic vyrážejí právě při speciálních příležitostech, jako je třeba karneval. A na nemalé peníze přijdou i soutěžní vystoupení škol samby. Není divu, když na alegorickém vozu třeba z ničeho nic vytryskne několik malých vodotrysků. Člověku se až do mysli vkrádá myšlenka, že celý karneval, aspoň ten v Riu, se dnes mění spíš v blyštivou komerční podívanou. Ale když vás obklopí všichni ti rozveselení lidé s rozjasněnýma očima a srdcem bijícím v tanečním rytmu – rychle a rádi na takovou myšlenku zapomenete.
