Ráj pro „žabaře“

82-83.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Čtvrtek, 16. října 2014
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Pochoutky z žab, obří antické sochy a nedohledné zelené moře rákosí protkané říčními kanály, nad kterými krouží desítky druhů ptáků. Tak tohle všechno uvidíte či ochutnáte, když cestou do chorvatského Dubrovníku odbočíte z pobřežní silnice a užijete si pár dní v deltě řeky Neretvy.

Listy rákosí šumí, jak se zlehka otírají o boky plavidla s mělkým ponorem. Zdá se, že příď „lađe“, jak místní svůj dopravní prostředek nazývají, nachází cestu spletitými kanály bez nejmenších problémů. Právě díky tomu, že se kýl nachází sotva metr pod hladinou, může kormidelník zajet i do těch nejodlehlejších koutů močálu. Mezi zelenou záplavou stébel se občas mihne kolpík bílý a o pár kilometrů blíž k říčnímu ústí do moře předvádějí pisily čáponohé, že nemají své dlouhé končetiny jen tak pro ozdobu. Při hledání potravy v bahnitých mělčinách si opeřené tělo nenamočí ani náhodou.

Zelená opona rákosu se znenadání otevírá a my vplouváme na jednu z nesčetných vodních křižovatek, kterých je delta Neretvy plná. Proti nám se objevuje loďka úzká jako jehla, na které balancuje postarší muž s čímsi v rukou. Zkušený švih rukou a válcovitá síť, pravá neretvanská vrša, mizí pod vodní hladinou. Když bude mít rybář štěstí, nachytá do ní úhoře, kapry a další požehnání říční delty.

„Téhle lodi říkáme trupice,“ ukazuje náš kormidelník Đuđa. „Je široká sotva metr, takže s ní vplujete opravdu všude. A protože je lehká, můžete ji snadno přenášet po souši z jednoho kanálu do druhého. Máme na to rčení – chvilku neseme my ji, chvilku zase ona nás.“ Pro zemi, kde se neustále střídají blyštivé vodní kanály s ostrůvky suché země, je to geniální řešení. „A když je nejhůř, obrátíte trupici kýlem vzhůru a můžete pod ní i přespat,“ dodává se smíchem Đuđa.

Neretvanští úhoři patří mezi vyhlášené speciality celé oblasti. Spolu s žábami je můžete ochutnat třeba v paprikovém brudetu.

Prokletý ráj

Učiněný ráj na zemi. Pro téměř tři stovky druhů ptáků, kteří se tu každoročně prostřídají při migracích i hnízdění, i pro místní obyvatele. Kdybyste se však na dolní Neretvu někoho zeptali před dvěma staletími, asi by použil přesně opačný příměr.

Kvůli malárii, jež si tenkrát vybírala svou daň mezi místními i cestovateli. Ano, byly doby, kdy obávaná choroba tropických oblastí řádila i v Evropě. Tehdejší doktoři ji dokonce překřtili na „neretvanskou nemoc“. Dnes už je malárie dávno pryč, zato však mnohonásobně přibylo úrodné půdy vyrvané úsilím pracovitých rukou z močálu. Tolik, že se z delty Neretvy stala zeleninová zahrada celého Chorvatska. A také nejsevernější oblast Evropy, kde se ve velkém pěstují mandarinky.

Může za to říční úrodná půda i místní teplé podnebí. Roste tu přes milion mandarinkovníků a roční sklizeň se počítá na desítky tisíc tun. Zeleninu tu přitom zemědělci v příznivých letech sklízejí i třikrát do roka. Těch 270 slunečných dní v roce se zkrátka někde projevit musí.

Neretvanští úhoři patří mezi vyhlášené speciality celé oblasti. Spolu s žábami je můžete ochutnat třeba v paprikovém brudetu.

Žabe na žaru a úhoři z pračky

Až v noci uvidíte kroužit nad nedohledným mokřadem tajemná světýlka, nelekejte se. Nejsou to zlomyslné bludičky, ale slibné znamení, že budete mít zítra plný talíř zdejší proslavené delikatesy. Neretvanští muži se totiž pod rouškou tmy vydali na lov žab, kterými se to v bažinatém kraji největší říční delty Chorvatska jen hemží. „K lovu skokanů potřebujete jen silné přenosné světlo. A občas vysoké gumáky,“ ukazuje do tmy vidský rodák Mate, který pro svou restauraci na nábřeží ve vesnici Vid odebírá čerstvě nalovené obojživelníky takřka denně. „Když v noci na žábu posvítíte, zůstane úplně bez pohybu. Někdy dokonce oslněný skokan vyplave za světlem na hladinu. Pak už stačí sebrat budoucí lahůdku holou rukou.“

Za pravlast kulinářských experimentů s žábami považuje většina lidí Francii. Kdyby se však některý gurmán ze země galského kohouta vydal na gastronomický výlet do delty Neretvy, asi by při ochutnávání místních specialit překvapením sotva zavřel pusu. Žabí stehýnka obalená v trojobalu a dokřupava osmažená tu místní považují za tu nejobyčejnější věc na jídelním lístku. Když se chtějí před návštěvníky vytáhnout, předvedou pravé divy neretvanské kuchyně. Žabí tělíčka cudně zabalená do košilky z místního pršutu nebo nestydatě ochucená česnekem a opečená na grilu do podoby pokrmu, kterému tu říkají „žabe na žaru“. Nebo obojživelníky zalité jemnou sýrovou omáčkou či ukryté v rizotu. Snad nejtypičtějším jídlem je však specialita s místním názvem „brodjet“, kde se žáby potkávají s další místní lahůdkou.

Vylíhli se před třemi lety daleko v Sargasovém moři a spolu s Golfským proudem překonali celý Atlantik, jen aby si po vplutí do ústí Neretvy spolu s žábami zaplavali v paprikové omáčce. Tak končí úhoři, které neretvanští rybáři pochytají do svých válcovitých vrší.

Jejich cesta do kotlů, kde se vaří papriková pochoutka, však není zdaleka tak rychlá. Nejdřív je potřeba počkat, než ze svého zažívacího traktu dostanou všechny bahenní laskominy, kterými se živí – aby si náhodou nenašly svou cestu do žaludků lidí. A právě tady je krásně vidět, jak dokážou místní rybáři využít výdobytků moderní civilizace. Za přechodné obydlí úhořům totiž slouží nerezové bubny z vyřazených automatických praček opatřené víkem a ponořené pod hladinu Neretvy. Zvláštností celého pokrmu však nejsou jen úhoři a žáby, ale i samotná paprika, jež ho zbarvuje dooranžova. Je to totiž jediný chorvatský brudet (tedy něco jako řidší guláš), do kterého se přidává. Pálivé koření s sebou přivezli maďarští dělníci, kteří před více než sto lety stavěli železnici z neretvanského Metkoviće do Mostaru.

Neretvanští úhoři patří mezi vyhlášené speciality celé oblasti. Spolu s žábami je můžete ochutnat třeba v paprikovém brudetu.

Poklady v bažinách

První známá písemná zmínka o městě Metković, které je dnes říčním přístavem a správním centrem celé delty Neretvy, pochází z roku 1422. Ví se to docela přesně, protože je to založené v dubrovnických soudních spisech. Jeden rozezlený obchodník totiž tenkrát podal žalobu k Senátu za to, že ho u Metkoviće okradli celníci. Vzhledem k tomu, že byli neretvanští Slované obávanými piráty už o nějakých sedm století dříve, možná by je takový počátek oficiální historie města dokonce i potěšil.

Osídlení delty Neretvy je však ještě mnohem staršího data. Většina pozůstatků z doby železné sice leží hluboko v místních bažinách, artefakty z antického města jménem Narona tu však najdete doslova na každém kroku. Alespoň ve vesnici Vid, která je dnes už vlastně předměstím Metkoviće, docela jistě. Místní s nimi naložili sice poněkud svérázně, každopádně je tím však vystavili na odiv návštěvníkům. Zazdili je totiž přímo do stěn svých vesnických stavení, takže dnes můžete na domcích ze 17. století obdivovat zbytky sloupů, říms či nápisů tesaných do kamene a starých asi tak dvě tisíciletí.

Nebo to můžete zkusit po vzoru věhlasných archeologů: podívat se do hnoje. Právě na místě bývalých obecních stájí pod vrstvou dobytčího trusu totiž čekal snad největší objev zdejší lokality – dvanáct soch římského zbožštělého císaře Augusta a jeho rodiny. V nadživotní velikosti. Je otázkou, jestli by to monarcha v říze považoval za důstojné místo odpočinku, každopádně však díky tomu antická umělecká díla přežila až dodnes. Stejně jako celá delta Neretvy, které se i navzdory zúrodňování daří zachovat si vesnické kouzlo a atmosféru ptačího ráje na zemi.


Loďka „trupica“ je široká necelý metr a tím pádem i zrádně vratká.

PODÉL NERETVY

Řeka Neretva je jako náhrdelník, na kterém jsou navlečené drahokamy obdivované milovníky přírody i architektury.

  • Horní tok Neretvy je rychlý a peřejnatý. Představuje ideální místo pro ty, kteří rádi pořádají túry podél horských řek.
  • Asi 40 kilometrů od Metkoviće leží Mostar s orientálním nádechem a hlavně replikou starého mostu, který dal městu jméno a během válek v 90. letech byl zničen. Dnes již je opět zapsán na Seznamu památek UNESCO.
  • Při prozkoumávání delty Neretvy rozhodně nevynechejte rozlehlý močál Hutovo blato na bosensko-hercegovském území, který je přírodní a ptačí rezervací.
  • Přímo v ústí Neretvy prozkoumejte přístav Ploče a také jedinečnou krajinu, kterou ovlivňuje mísení mořské vody se sladkou. Vzniká tím brakická, tedy poloslaná voda se zajímavou přírodou v okolí.

Vesnice Vid

CO UVIDÍTE VE VIDU

Vesnice Vid, stojící na ruinách římského města Narona, nabízí překvapivé množství zajímavostí:

  • Nedávno otevřené archeologické muzeum Narona. Stojí přímo nad pozůstatky Augustova chrámu antického města, tedy rovnou na lokalitě s vykopávkami. Kromě jiných zajímavostí zde stojí i římské sochy v nadživotní velikosti.
  • Na nábřeží říčního kanálu Norin nastupte do lađe a podnikněte vyhlídkovou plavbu či fotosafari do neretvanských močálů. Po návratu můžete ochutnat speciality z žab i úhořů v restauraci Đuđa i Mate přímo u kotviště.
  • Na návrší u kostela Panny Marie Sněžné stojí moderní pomník knížeti Domagojovi a jeho střelcům, kteří celé území osvobodili od nadvlády Benátčanů.
  • Navštivte i samotný Metković s historickým centrem a ornitologickým muzeem, kde na vás čekají téměř tři stovky druhů místních preparovaných ptá­ků.

OČIMA AUTORA

Michael Fokt, fotograf a publicista

Nejen láska, ale i cestování prochází žaludkem. Proto v deltě Neretvy vyzkoušejte žáby, úhoře a všechny pokrmy místních kuchařů. Jsou výtečné a stoprocentně BIO. Stačí se večer v deltě zaposlouchat do hlasitého kvákání všude kolem. Pak sedněte do auta a sešlápněte plyn směr Ston. Přímořské městečko na začátku poloostrova Pelješac je věhlasné svými delikátními ústřicemi a ty jsou zase známé údajně afrodiziakálními účinky.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články