Prodavačka sarančí
Je slunečné listopadové odpoledne. Dým z hořícího smetiště se mísí s vůněmi koření a s pachem drůbeže, tlejícího ovoce a lidského potu. Z ulic potrubují žluté taxíky a rozlehlý trh v kamerunské Bamendě bzučí jako úl.
Pestrý dav černochů protéká mezi stánky a drmolení trhovkyň, smlouvání kupujících i řev opilých chlapů splývá v jedinou kakofonii. Vytáhnout foťák uprostřed tržnice si říká o zlynčování. Kamerunci bílé fotografy nesnášejí. Držím přístroj u ramene a fotím za chůze. Prodavačka manioku vyštěkla: „No photo, white man!“ Zpráva, že tu běloch fotí, se šíří jako lesní požár. Napětí v uzounkých uličkách narůstá a já zrychluju. Východ se blíží. Nahrbený spěchám tunelem ven a málem srážím tác se smaženými sarančemi. Než mi stačila vynadat, drobná žena pod ním po mně švihla pohledem právě ve chvíli, kdy jsem zmáčkl spoušť…
