Pohádkový park
Kdoví, o kolik architektonických skvostů by Barcelona přišla, nebýt Eusebiho Güella a Antonia Gaudího. Po prvních zdařilých projektech, které Gaudí pro tohoto bohatého podnikatele realizoval, přišla jedna z nejambicióznějších zakázek – projekt zahradního města, který počítal s luxusním bydlením pro šedesát rodin.
Eusebi Güell zakoupil k tomuto účelu pozemky na svahu kopce, v té době dost vzdáleného od centra Barcelony, s nádherným výhledem na celé město a moře. Stálo ho to dost přemlouvání, než architekt, který v té době intenzivně pracoval na chrámu sv. Rodiny, zakázku přijal a pustil se s originalitou sobě vlastní do práce. Projekt však ztroskotal, a tak na místě zahradního města vznikl pohádkový park s nevšedními vycházkovými trasami. Z Gaudího staveb v parku zaujme brána z tepané mříže a dva domky, které měly sloužit jako vrátnice a připomínající tak trochu perníkové chaloupky.
Hned za branou překvapí návštěvníka široké schodiště s fontánkou uprostřed a drakem z barevných keramických střípků, které vede do sloupového „sálu“. Nad ním, tedy vlastně na jeho střeše, je terasa s originálně řešenými lavičkami, dílo tehdy mladého architekta Josepa Maríi Pujola, která měla sloužit jako náměstí. V domě, který tu postavil jako ukázku případným zájemcům Gaudího žák Francesc Berenguer a v němž Gaudí dvacet let bydlel, je umístěno muzeum věnované geniálnímu architektovi.
