Pod ochranou Rolandů

092-001.jpg
Richard Grégr, Pátek, 27. února 2009
Socha kamenného rytíře s brněním nebo pláštěm a taseným mečem se opírá o erb s městskými znaky. Každý obchodník, který ji ve středověku spatřil, zajásal. Měšťané mu srozumitelným způsobem řekli asi toto: „Budeme chránit tvůj život i tvé zboží. Ale věz, že jsi povinen v našem a jen našem městě, a ne někde v okolí je vyložit,a bychom si mohli přednostně vybrat. Jinak si nás nepřej!“

Třeba na cestách Německem tyto velké sochy spatříme často. Jsou v Magdeburgu, Halle, Brandenburgu a největší dokonce již od roku 1404 stojí v Brémách. Nazývají se Rolandi. A jak jsme na tom s Rolandy v Čechách? Nedosahují takové velikosti, ale i u nás se s tímto pojmem středověkého práva lze setkat. Litoměřice, Praha, Plzeň, Cheb. Možná Vratěnín, kde však souvislost bude okrajová.

Třeba pražský Bruncvík. Na Karlově mostě stojí od roku 1884, kdy ho vytvořil Ludvík Šimek. Jeho předchůdce, sochu, která po roce 1506 symbolizovala, že skládat zboží zde mohou leda majitelé z druhého břehu – Starého Města, zničili za třicetileté války Švédové a dnes je v městském lapidáriu na Výstavišti. A kdo neuposlechl, pranýř, šibenice i klec na nepoctivé pekaře mu naznačily, co ho čeká.

Na severním pilíři litoměřické radnice stojí od roku 1539 socha divocha s kyjem. Vymyká se představám o uhlazeném Rolandovi. Originál najdeme v městském muzeu v radnici. Kdoví, proč Litoměřičtí svá práva symbolizovali právě prostovlasým obrem s kyjem v pravici a s levicí opírající se o znakový štít. Náměstí v Chebu zase hlídá z kašny od roku 1591 rytíř, kterému chebský lid říkal Wastl s mečem. Původní socha W. Hampffa stojí v mázhauzu Chebského muzea, zatímco kašnu zdobí pískovcová kopie od akademického sochaře Živného z roku 1985.

Žumbera na pilíři plzeňského Císařského domu na náměstí Republiky stával v 17. století jako chrlič na jedné ze čtyř městských kašen. V roce 1891 kašny zmizely. Roztříštěnou sochu objevil po 20 letech v kolně cukrovaru oficiál městského stavebního úřadu B. Beneš. Autora dnešní kopie neznáme. V 80. letech 20. století sochu restauroval akademický sochař J. Šindelář. Originál se připisuje kameníku a sochaři Janu Mejlíkovi, spolutvůrci morového sloupu. Opravený Žumbera stojí v průchodu ve věži Branka u státní vědecké knihovny v ulici Bedřicha Smetany. Ze stáří i stylu sochy však vyplývají pochybnosti,zda vůbec k Rolandům patří. A proč zrovna Rolandi? Některé prameny uvádějí za základ názvu staroněmecké slovo rolla – plat, mýto. Sochy by však spíše byly Rollasäule – mýtní sloupy. Roland se jmenoval bájný rek, prefekt bretaňské marky a paladin Karla Velikého, který padl v roce 778 v bojích s Maury proti přesile v údolí nedaleko Roncesvalles v západních Pyrenejích jako velitel noční stráže francouzského vojska. Hrdinský čin vstoupil do starých zpěvů, hrdina mezi svaté a posléze do práva…

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články