Panta Rhei: dramatický křest Baltem

070-000.jpg
Lenka Klicperová, Pátek, 11. září 2009
Největší česká plachetnice začala brázdit vody moří a oceánů. Jaká byla první plavba lodi plující pod českou vlajkou? Dramatická, jak by nikdo z její posádky nečekal. Šéfredaktorka Lidé a Země byla na palubě Panta Rhei, když vyplula poprvé z polského Svinoústí směrem na sever!

Polské Svinoústí je poklidné, ospalé městečko s nevelkou marinou. Kotví tu několik desítek běžných laminátových jachet, pár motorových člunů. Čas od času se ozve siréna trajektu suplujícího zde městskou hromadnou dopravu. V marině budí ale dnes pozornost něco zcela jiného – vedle mola se na zatím téměř neznatelných vlnkách houpe elegantní dvojstěžník. Loď na první pohled dokonalá, s trupem z oceli, dvěma stěžni tyčícími se až do výšky 23 metrů. Teď jsou plachty ještě svinuté a lze zatím jen tušit, jaká to bude nádhera plout s větrem v zádech. Zatím vlaje na zádi pouze jediný kus látky – česká vlajka.

Panta Rhei je totiž unikátní kompletně česká loď, postavená Čechy a registrovaná v České republice. „Chtěli jsme, aby loď bylo možné přihlásit v Čechách, i když to není běžná praxe, většinou je to v cizině jednodušší proces. Od začátku jsme loď stavěli pod dohledem českého lodního registru, i když to nebylo chvílemi vůbec jednoduché. Výsledkem je česká loď s českou vlajkou na zádi,“ říká kapitán a jeden ze spolumajitelů lodi Jaroslav Vorel.

Z formulí na loď

Stavba lodi trvala pět let, ačkoli si pár nadšenců na začátku myslelo, že bude hotová za tři roky. Začala v roce 2003. Motivace? Splnit si dávný sen. „Dlouhou dobu jsem byl automobilový závodník, formule jsem také pomáhal konstruovat,“ říká kapitán Vorel. Pak ale přišla osudová chvíle. Smrtelná nehoda spolujezdce a okamžité rozhodnutí s automobilovým sportem skončit. „Měl jsem kolem sebe ale tým lidí, nechtěl jsem jim prostě říct: je konec, najděte si něco jiného.

A tak jsem se rozhodl postavit vlastní loď,“ pokračuje Vorel. Konstrukci lodi navrhl sám, prostě zvětšil a překreslil projekt jedné menší jachty navržené americkým konstruktérem. Na některé technické detaily ale sám nestačil, a tak se stavbou lodi pomohl český lodní konstruktér Zdeněk Davídek. Loď je celá vybavená v retrostylu, i když na ní nechybějí ty nejmodernější přístroje, navigace, motory.

Fendry, gumové plováky, které jistí loď při kotvení u mola, letí nahoru. Stisknout tlačítko a motor začne pracovat. Unikátní dokormidlovávací zařízení, kterým je loď vybavena, ji pomalu dostává z dosahu obdivných pohledů všech návštěvníků mariny. Vyplouváme na první skutečnou plavbu. I když Panta Rhei už za sebou samozřejmě plavbu na moři má – v Polsku musela absolvovat zkušební plavby v těch nejnáročnějších povětrnostních podmínkách. Obstála. Teď se před přídí lodi rozevírá šedomodré Baltské moře, první prověrka na plavbě kolem Evropy.

Klid před bouří

Moře je docela klidné, ale vítr fouká slušný. Motor na volném moři umlká a na stěžně postupně letí všechny plachty. Vpředu se nadouvá kosatka a genua, hlavní stěžeň obývá hlavní plachta, zadní stěžeň bezanová plachta. Jenom naučit se bezpečně ovládat všechna lana a výtahy není žádná legrace. A když přijde na bouři, je posádka doopravdy závislá na perfektní znalosti lodi. Splést si lano může znamenat fatální chybu a konec. Ani kapitán Vorel zatím nemá s dvojstěžníkem mnoho zkušeností. „Začal jsem jezdit na moře hned, když skončila válka v bývalé Jugoslávii, jako ostatně spousta Čechů. Chartrovali jsme běžné, malé plachetnice. Ale takhle velká ocelová jachta, to je jiné kafe,“ směje se kapitán, ještě netuše nic zlého…

Ranní porada před vyplutím. Zleva Piotr Nadolski, Tomáš Ječný a kapitán Jarda Vorel.

Při prvních několika plavbách je nutno počítat s tím, že loď se musí „zajet“. Na prvních plavbách je třeba ji vyladit, dotáhnout vše, co je potřeba. Třeba ocelová lana, která drží salingy stěžňů. Jeden z nich se během plavby uvolňuje a začíná nebezpečně povlávat ve větru. Nakonec padá. Je jasné, že při nejbližší příležitosti bude třeba vylézt na stěžeň a opravit jej. Na to ale bude čas v přístavu. Zatím jsme na širém moři a brázdíme Balt směrem k německému Sassnitzu. Přistáváme ve vší pohodě v noci u mola v marině. Druhý den máme pokračovat kolem mysu Arkona na Rujaně až do Stralsundu.

9 stupňů Beauforta

Budíme se do šedého rána, i když na pevnině nic ještě nenasvědčuje tomu, že se schyluje k bouři. Ze dna letí 75kilová kotva a příď Panta Rhei se už zase noří do vln Baltu. Dnešek ji prověří. Zatím se moře vlní sice slušně, ale čtyřmetrové vlny jsou pořád pro loď i posádku legrace. Piotr Nadolski, polský lodivod, který s Panta Rhei pluje, hlásí předpověď počasí z pevniny: 8–9 stupňů Beauforta, vítr o síle 40 uzlů. Což znamená vichr, který „strhává komíny, tašky a břidlice ze střech, vlny jsou vysoké, rolující, asi 6 metrů“.

Tak se aspoň píše v tabulce Beaufortovy stupnice. Ale kolikrát se už meteorologové ve svých předpovědích prostě sekli. Na druhou stranu – zatažená obloha a bílošedé kumuly nad obzorem nevěstí nic moc dobrého. Zvedá se vítr a vlny narůstají. „Tahle už musela být aspoň pětimetrová,“ křičí Piotr, abych ho přes rachot vůbec slyšela. Části posádky už to nedělá příliš dobře. Nejhorší je ale zalézt s mořskou nemocí do podpalubí, to všechno jenom zhorší.

No ale, když není zbytí a jenom udržet se na palubě člověka vyčerpává, nedá se nic dělat. Na palubě se to postupně vylidňuje. Naštěstí jsem nikdy mořskou nemoc neměla a ani Balt mne nedonutil potupně krmit ryby. Vlny jsou ale pořád větší a větší. Příď lodi padá do černých hloubek, aby se chvíli nato zvedla nad obzor. Podle sonaru jde výšku vln spočítat: některé už jsou sedmimetrové. A vítr dosahuje rychlosti 44 uzlů.

Pořádná chumelenice, jak by tomu řekl můj kamarád kapitán, s kterým jsem jezdila na Jadranu. Na obzoru se rýsuje mys Arkona, ale loď jako by stála na místě. Probíjíme se proti vlnám na motor, plachty jsou v tomhle počasí na nic. Loď musí být za každou cenu postavena proti vlnám, jinak hrozí, že ji obrovská masa vody převrhne. A to by byl konec téhle krasavice. Dvacet milionů, což je částka, na kterou se nakonec vyšplhaly náklady její stavby, by šlo ke dnu.

Vodní kotva? A to je co?

Všichni na sobě máme záchranné vesty, není čas na hrdinství. Mám aspoň pořádnou ochranu proti větru a vodě. Na palubu se valí proudy ledové slané vody a těžko hledat místo, kde by člověk byl aspoň trochu v suchu. Na plavky to na Baltu moc není. Teď tedy rozhodně ne! Kolem jedné odpoledne se stává něco, co si nikdo nedokázal ještě den předtím představit. Najednou se motor zastavuje. Proti vlnám jsme v tu ránu bezmocní.

Ocelová padesátitunová loď je z ničeho nic jenom skořápkou, se kterou si rozbouřené moře lehce poradí. Hrozí, že některá z velkých vln loď otočí. „Přineste vodní kotvu, rychle!“ řve kapitán. Chvíle zmatku, ale nakonec se z podpalubí hrabe Piotr s dotyčným předmětem v ruce. „Jak se to sakra používá?“ „Nevím, taky jsem se ještě nikdy nepotápěl,“ má i teď kapitán smysl pro sarkasmus. „Rychle, je potřeba přivázat to na lana na příď, aby nás to stabilizovalo!“ Ať už je plachetnice sebelépe postavená, k převržení při vysokých vlnách může dojít docela lehce.

Pokud jsou vlny vysoké více než 55 % délky lodi (což by u Panta Rhei znamenalo něco kolem 9 m), je převržení téměř jisté. Už vlny, které mají velikost 35 % délky trupu lodi, mohou způsobit převržení (U Panta Rhei s 18 m dlouhým trupem je to něco přes 6 m). A přesně takové vlny jsou. Pokud se jachta natočí bokem k vlnám, bude s ní konec. Vodní kotva je poslední záchranný prostředek. Na malých jachtách většinou chybí, Panta Rhei ji ale má v povinné výbavě. Jde o vak ze silné plachtoviny, který se vypustí z přídě a jenž pak drží loď proti vlnám. Což se lehko řekne, ale hůře v těch vlnách a větru vykoná.

Už se připravuji na akci vodní kotva, když tu jako by se nad námi vyšší moc smilovala. Motor při restartu naskakuje a otáčí loď z nebezpečné polohy opět proti vlnám. Právě včas. Kapitán vydává pokyn k návratu. Proti takovýmhle povětrnostním podmínkám nemá ani Panta Rhei šanci. Obracíme se a míříme zpět do Sassnitzu, odkud jsme vypluli… V jednu hodinu v noci už jsme zase u mola. Je potřeba loď opravit, dotáhnout stěh, který spadl během prvního dne.

A předně vzpamatovat se trochu z divoké plavby, která mohla být pro Panta Rhei i tou poslední. „Já lodi věřil celou dobu,“ shoduje se v noci při panáku rumu kapitán Vorel s Tomášem Ječným, dalším ze spolumajitelů lodi, i lodivodem Piotrem. „Je dobře stavěná, je schopná plout i v Severním moři, což je ještě větší divočina.“ Já tu víru v loď celou dobu sdílela nějakým šestým smyslem také.

Oprava ocelového stěhu hlavního stěžně byla náročným horolezeckým výkonem.

Panta Rhei je pro mne loď, která se prostě osvědčila. Snad není od věci i trocha patriotismu – je to loď, na kterou můžeme být my, suchozemci, právem hrdí – vlastně už jenom kvůli té české vlajce na zádi.


POSTAVIT LOĎ, ZASADIT STROM…

Kapitán Jaroslav Vorel si lodí Panta Rhei splnil klukovský sen. Ten sen mu zabral pět let života vyplněných tvrdou prací, než se ve štětínských docích začala loď podobat lodi. „Tady jsme osazovali kýl, stěžně, plachty – všechno vyrobené na míru, přímo pro Panta Rhei.“ O pohodlí cestujících je na jachtě postaráno přímo dokonale – kajuty jsou velkoryse řešeny, se spoustou skříněk a přihrádek, navíc je v každé umyvadlo. Kromě toho jsou tu dvě luxusní toalety s teplou vodou a sprchou! Kajuty jsou pojmenovány podle kontinentů – největší na přídi Asie.

Záď vyplňuje salon o rozloze 40 m2 s příjemným kuchyňským koutem, kde nechybí lednička s mrazničkou. Proud jachtě dodává dieselagregát a sada akumulátorů, která zajišťuje přísun elektřiny, i když loď jede na plachty. Při pobytu v teplých oblastech se dá zapnout klimatizace… A co by doporučili stavitelé Panta Rhei případným zájemcům o podobnou činnost? „Radši se do toho vůbec nepouštět,“ směje se Tomáš Ječný.

PANTA RHEI – největší česká námořní jachta v číslech

Námořní plachetnice typu keč, dokončená v červnu 2009, na první plavbu se po absolvování všech zkoušek vydala 19. července 2009.

MAXIMÁLNÍ DÉLKA LODI: 21 metrů; DÉLKA TRUPU: 18 metrů; ŠÍŘKA: 5,4 metru; MAXIMÁLNÍ PONOR: 3 metry; VÝTLAK VYSTROJENÉ LODI: 50 tun; TYP OPLACHTĚNÍ: vysokostěžňové, bermudského typu; OBLAST PLAVBY: moře a oceány bez omezení; PLOCHA PLACHET: 291 m2; MOTOR: Perkins Sabre, 158 kW (215 hp)

CHCETE SE STÁT MOŘEPLAVCEM?

Pokud si chcete vyzkoušet plavbu na největší české plachetnici, neváhejte a podívejte se na stránky www.pantarhei-yacht.cz. Loď, jež dostala název podle slavného výroku filozofa Herakleita, který v překladu znamená „vše plyne“, není určena jen několika nadšencům, ale široké veřejnosti. „Náklady na stavbu lodi, které byly obrovské, se nám nikdy nevrátí, ale rádi bychom, aby si na sebe Panta Rhei aspoň trochu vydělala,“ říká Tomáš Ječný, jeden ze spoluvlastníků. Panta Rhei má nyní za cíl obeplout Evropu.

Z Německa se vydává na plavbu Severomořsko-baltským průplavem (Nord-Ostsee-Kanal) a odtud přes Lamanšský průliv už směrem na jih: podél Francie a Španělska a Gibraltarem na Sardinii, kde by měla jachta zakotvit na přelomu září a října. „Samozřejmě máme i další plány – přeplout Atlantik, obeplout svět. Zimu možná přečkáme na Kanárských ostrovech, ještě uvidíme,“ říká Tomáš Ječný.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články